Desítky soukromých dopisů Emy Destinnové, velkou kolekci jejích gramofonových desek, výstřižky z dobového tisku a další materiály týkající se nejslavnější české operní pěvkyně převezme dnes večer na českém velvyslanectví ve Stockholmu premiér Bohuslav Sobotka. Jde o sbírku Eminy přítelkyně Hildy Schuelerové, kterou se její vnuci Kaj a Ronny Schuelerové rozhodli věnovat Česku. Své místo by měla najít v Českém muzeu hudby.
Sochařka Hilda Schuelerová se narodila v roce 1888 v Berlíně jako Hilda Mosertová. „Moje babička milovala operu, a když Ema Destinnová začala zpívat v Berlíně, tak chodila na její koncerty a stala se tím, co bychom dnes nazvali fanynkou,“ říká Kaj Schueler. Když si Hilda jednou zašla za Destinnovou do zákulisí pro autogram, padly si obě ženy do oka. Tak začalo přátelství, které ukončila až smrt Emy Destinnové v roce 1930.
„Scvrkla jsem se v mumii“
Korespondence svědčí o tom, že Ema Destinnová o deset let mladší Hildu považovala za opravdu důvěrnou přítelkyni. Například na počátku března 1915 jí psala: „Obdržela jsem všechno, i knihy, a měla jsem velkou, velkou radost. Lotte jsem blahopřála – a Vy, moje malá? Kdy do toho skočíte? Jen nepospíchejte – jste stvořena jen pro zcela výjimečné manželství – a dobrá věc si žádá čas. – Já jsem se tu mezitím scvrkla v mumii a vyčkávám svého vysvobození – své svobody. Duben. Pokud ke mně bude osud obzvláště milosrdný, budu 5.–6. května ve Stráži... Ale do té doby zbývá ještě přežít 50 dní – (čili 50 století)... Sem mi už asi nebudete moci psát – ale v hotelu Milan v Miláně chci a chtěla bych najít od Vás malý pozdrav.“ Emě Destinnové se pak podařilo z válčící monarchie vycestovat do Spojených států. Na Západě nejen koncertovala, ale také zprostředkovala českému exilu důležité informace.
Jak se materiály dostaly do Švédska, nevědí přesně ani vnuci Hildy Schuelerové. Jejich babička byla Židovka. Těsně před deportací do koncentračního tábora v roce 1942 se jí podařilo s pomocí malíře Franze Heckendorfa (1888–1962) na falešné dokumenty uprchnout do Švýcarska. Hackendorf sám pomoc málem zaplatil životem: jeho skupina byla odhalena, její členové odsouzeni k vysokým trestům, přičemž pro něj prokurátor požadoval trest smrti (dostal deset let).
Hilda musela při útěku nechat v Berlíně všechny své věci. „Je mi záhadou, jak dokázala zachránit všechny materiály, které se týkaly Destinnové,“ říká Kaj Schueler. „Jediné vysvětlení, které mám, je to, že dopisy, gramofonové desky, fotografie a výstřižky dopravila již na konci 30. let do Londýna, kam mohla legálně vycestovat její velmi stará matka.“ Odtud pak Hilda Schuelerová po válce památky přepravila do Švédska, kde celá rodina od roku 1947 žije.
„Pan Kaj Schueler nás kontaktoval v srpnu s tím, že v pozůstalosti po jeho babičce Hildě se nachází řada zajímavých dokumentů o babiččině přítelkyni, slavné české operní zpěvačce Emě Destinnové, a že by rád tuto pozůstalost věnoval vhodné české instituci,“ říká český velvyslanec ve Švédsku Jiří Šitler. Český diplomat pak zprostředkoval předání daru Muzeu české hudby.
Sochařka Hilda Schuelerová vytvořila bustu Emy Destinnové, kterou své přítelkyni darovala (viz ilustrace). Kaj Schueler nyní doufá, že se mu podaří zjistit, kde se nalézá originál tohoto díla.
