Krajina našich životů je politikum. Ale spíš než akce typu Forum 2000 ji ovlivníme sami
Myslíte si, že místo, kde žijete, má vliv na to, jak žijete a kým jste? Utváří vás vaše okolí? To je pohled deterministický. Anebo si myslíte opak, tedy že sami své okolí utváříte? To je pohled aktivní. Oba postoje ve vztahu k světu, prostředí i krajině se budou střetávat i prolínat na konferenci Forum 2000.
Tradiční akce Václava Havla se koná pod titulem Svět, ve kterém chceme žít a vychází z prvního přístupu. Místo, kde žijeme, nás utváří, a proto hledáme způsoby, jak prostředí kolem nás ovlivnit k lepšímu, čteme v přípravných materiálech. Proč ne? To chce každý. Ale premisa Fora 2000 vychází z jednoznačného úpadku prostředí. Neptá se, zda a v čem přírodní prostředí upadá, stagnuje či se zlepšuje, ale konstatuje úpadek, který dál zhoršují změny klimatu, následky globalizace a přelidnění, chaotická urbanizace, plýtvání přírodními zdroji a intenzivní doprava.
Na každé z těch položek je hodně pravdy, ale lze to paušalizovat jako úpadek? Řekněme rovnou, že jasných odpovědí se asi nedočkáme. Lidé jako Shirin Ebadiová, Fareed Zakaria, Zygmunt Bauman či André Glucksmann léta uvažují o globálních problémech. Hovoří k nim na různých místech planety. A na ta místa se přemisťují letadly. Při vší úctě k těmto osobnostem lze tedy říci, že většinu svého celebritního života se pohybují v jakési bublině. Ta bublina mění tvar – z letadla se protáhne chobotem na letiště, pak do taxíku, hotelu i konferenčního sálu, ale je to stále táž klimatizovaná, sofistikovaná, anglicky a globálně komunikující bublina.
Jak vypadají změny klimatu a následky globalizace viděné z této bubliny? Je to rozhodně zajímavé, ale může v tom být i problém. Ani ne proto, že by ti lidé byli odtrženi od reality – vždyť mají k dispozici reálné analýzy a reálná čísla. Problém může být spíše v tom, že se pohybují mimo politiku ve sféře rozhodování. Jejich globální uvažování by mělo praktický dopad na úrovni globální vlády. Ale je-li globální vláda (naštěstí) chimérou, výchozí slogan v jejich případě vnímáme jinak, nezávazněji. Ne jako „svět, ve kterém chceme žít“, ale jako „svět, jak ho chceme vidět“.
Žírná Haná je dílem Hanáků Při vší úctě, kdo se chce opravdu něco dozvědět o „světě, ve kterém chce žít“, o krajině, která je mu blízká, o tom, jak ji může ovlivnit, udělá lépe, když místo na globální celebrity dá na Václava Cílka, Jiřího Sádla a jiné „přízemní“ našince. I oni se zabývají vztahem míst, krajin a lidí. I oni zkoumají, zda místo, kde žijeme, má vliv na to, jak žijeme, či naopak. Ale nejsou tak determinističtí jako výchozí body Fora 2000. I když uvažují podobně, říkají to lidštěji a s pochopením pro otevřený výsledek. Například: žírná Haná je dílem Hanáků, ale žírní Hanáci jsou produktem Hané.
Na prostředí a krajinu se nemusíme dívat jako na ilustraci společenského sešupu. Českou krajinu ovlivnila totalita méně, než by se zdálo. To, co často považujeme za důsledek komunismu, je ve skutečnosti jen špinavější paralela modernity v západní Evropě. Kdo projel francouzské Lotrinsko a české Mostecko, vidí rozdíl. Ale ten není principiální, je to spíše fázový posun. V Lotrinsku přestala těžba uhlí už dříve, je to tam čistší a kultivovanější, jenže ráz tamní krajiny – stejně jako v severních Čechách – určuje 19. století, staré trasy železnic a říčních průplavů. U nás to přichází jen později a místo starých průplavů tu budou nová umělá jezera.
Rozhoduje-li se někde o „krajině, ve které chceme žít“, tak ne na konferencích globálních celebrit, ale ve zdejší politice – od parlamentní po obecní. A rozhoduje-li se špatně, je to chyba i nás voličů. (Kdyby nebyla, pak bychom museli spolu s Brechtem „vyměnit lid“.) Svoboda jako nutnost šetřit Zbožštili jsme si svobodu. Volte Svobodu, oslovují plakáty Pražany. Ale je na nás, zda tím myslíme svobodu stavět dálnice, kam to jen jde, či uchovávat aleje podél starých silnic z doby Marie Terezie. Myslíme tím svobodu šířit výrobní a skladištní haly za humny měst, což tak rád kritizuje Václav Havel, nebo svobodu pečovat o krajinu? Myslíme tím svobodu nechat lesy v bezzásahových zónách Šumavy samy sobě (jde o pouhých 0,11 procenta rozlohy státu!), nebo svobodu kultivovat i národní parky k obrazu svému?
Pravičák řekne, že v omezeních tu vystrkuje růžky hegelovská svoboda jako poznaná nutnost a že to známe z marxismu. Ale týž pravičák zvažuje i cestou zákona omezit svobodu umožňující zadlužit naši budoucnost. Ano, Evropou obchází strašidlo šetrnosti a úspor, nového paradigmatu, které teď nezpochybní ani levičák. Dříve či později se projeví i vůči krajině a „světu, ve kterém chceme žít“. Naplňuje totiž často vysmívanou zásadu trvale udržitelného rozvoje účinněji než debaty globálních celebrit na Foru 2000.
***
Premisa Fora 2000 vychází z jednoznačného úpadku prostředí. Neptá se, zda a v čem přírodní prostředí upadá, stagnuje či se zlepšuje, ale konstatuje úpadek.
O autorovi| ZBYNĚK PETRÁČEK komentátor LN e-mail: zbynek.petracek@lidovky.cz
