KOMENTÁŘE LN
SJörgem Haiderem odešla ikona evropského pravicového populismu, ale zdaleka s ním neodešly úspěchy této politiky. Haider dovedl rakouské populisty do čela zemské vlády, dovedl je též do ústřední vlády ve Vídni. Posmrtnou službu jim může prokázat i teď, když jsou na prahu druhé vládní účasti. Proč se vlastně před pár lety populisté rozdělili na dvě strany? Kvůli osobní animozitě vůči Haiderovi. Co bude s touto animozitou po Haiderově skonu? Ještě nevíme, ale aritmetika po zářijových volbách v Rakousku hovoří jasně. Velká koalice socialistů a lidovců by měla 108 mandátů, lidovci spolu se všemi populisty pak 106 mandátů, též pohodlnou většinu. Nechme se tedy překvapit, ale rychlý vznik vlády nečekejme.
Jak se chovat k politické síle, kterou Jörg Haider čtvrtstoletí kultivoval, teď pro ni hlasovalo dohromady 28 procent Rakušanů a dost možná se s ní budeme setkávat ve vídeňské vládě? To je otázka, používají-li česká média výrazy jako krajní, antievropská a nacionalistická pravice. Ze všeho nejméně užitečné je házet Haidera a jeho voliče do šuplíku ryzí xenofobie, nenávisti a neonacismu. Demagog Haider byl mluvka. Měl však smůlu, že žil v zemi pod drobnohledem světa. Jinak se od českých mluvků tak moc nelišil. Když se v r. 1991 pochvalně zmínil o zaměstnanecké politice třetí říše, schytal to tvrději, než když u nás relativizoval totalitu Zdeněk Jičínský. Když při vstupu své strany do vlády říkal „Beze mě se nerozhodne nic“, neslyšíme tu Paroubkovo „Beze mě si ani neumyjete ruce“? Ale jakmile byli populisté ve vládě, uklidnil se. Mimo jiné souhlasil s odškodněním totálně nasazených na území Rakouska.
Haider nebyl nacionalista, ale demagog, který ještě v osmdesátých letech vyčítal vládě, že je málo proevropská, a o deset let později byl proti vstupu do EU. Uspěl tak, že otevřeně kladl otázky na obcházená témata, jako je přistěhovalectví. Máme-li už použít ostřejší výrazivo, Haider byl thymolinový floutek, jenž dovedl oslovit lidi znechucené tím, jak si dvě státostrany rozdělily zemi. Podle oponentů oslovoval stejné voliče, kteří by v jiné konstelaci hlasovali pro Hitlera. Ale jsou vůbec k dispozici voliči jiní?
Čtěte Téma na str. 3
