Dvojici plavící se Atlantikem nikdo neřekl o šíření koronaviru. Doma jim zatím umírali dobří známí |
Studenti ve věku 14 až 17 let přiletěli do Karibiku na začátku března, aby se zde šest týdnů v rámci vzdělávacího programu zaměřeného na přírodovědu a udržitelný rozvoj plavili na plachetnici Wylde Swan postavené v roce 1920. Zhruba v polovině kurzu se ale ukázalo, že kvůli koronaviru budou muset změnit plány. Zpáteční let z Kuby byl totiž zrušen.
  |
„Let zpátky už nebyl možný,“ konstatoval Christophe Meijer, který byl jedním z pořadatelů plavby. Jednou z možností bylo udělat si delší zastávku na ostrově Svatý Martin. Pobyt tam by se ale mohl klidně protáhnout i na několik měsíců a navíc na ostrově není zrovna nejlepší zdravotnictví. „Bylo nám rychle jasno: Jediná možná cesta domů vede přes vodu,“ poznamenal Meijer.
Se souhlasem rodičů bylo proto rozhodnuto o návratu na plachetnici. Někteří studenti reagovali s nadšením, pro další to bylo těžké. „Najednou šlo do tuhého,“ uvedl Meijer. Na ostrově Svatá Lucie studenti, trojice učitelů a 12 členů posádky ještě doplnili zásoby a nakoupili teplé oblečení i spoustu knih, aby na palubě nebyla dlouhá chvíle, a vydali se na 7000 kilometrů dlouhou plavbu.
Do nizozemského Harlingenu dorazili v neděli. Po týdnech pobytu na malém prostoru s desítkami dalších osob si je rodiče vyzvedávali po jednom a vždy v patřičném odstupu, aby dodrželi nizozemské zdravotní předpisy.
