„Nikdy se neskloním před tálibánskými teroristy. Nikdy nezklamu miliony lidí, kteří mě následovali. Nikdy nebudu pod jednou střechou s Tálibánem. NIKDY,“ naťukal Amrullah Saleh na Twitter krátce před tím, než spolu se svými lidmi opustil afghánskou metropoli.
Zatímco vousatí povstalci bez boje vstupovali do Kábulu, hlava země balila kufry a odlétala za hranice, vzdorovitý viceprezident, kterému tálibánci před čtvrt stoletím umučili sestru, se rozhodl pokračovat v boji. Zamířil do svého rodného Pandžšíru a prohlásil se úřadujícím prezidentem.
Just one last spot of Taliban resistance showing on our map now and that's in Panjshir Valley, north of Kabul. Interesting piece by @FrudBezhan on the mood there last week https://t.co/h6VY2rxSBv https://t.co/poCEnzpIka
Je pravděpodobné, že zarputilý Tádžik spolu se synem národního hrdiny Ahmada Šáha Masúda nyní v odříznutém údolí formuje guerillové jednotky pro boj s vítěznými tálibánci.
„Když padl Kábul, lidé z Pandžšíru převezli do údolí z ostatních provincií útočné helikoptéry a obrněná vozidla,“ řekl portálu The National nejmenovaný zdroj z kruhů někdejší afghánské vlády. Podle něj se do Pandžšíru přemístili i někteří velitelé afghánských speciálních sil.
„Na rozdíl od USA a NATO jsme neztratili bojového ducha, máme před sebou neskutečné možnosti. Výmluvy jsou k ničemu. Připojte se k odboji!“ vyzývá své krajany Saleh, který v minulosti pracoval pro CIA a dlouhé roky stál v čele afghánské tajné služby.
Přirozená pevnost
Pandžšír (v překladu Pět lvů) je jednou z nejmenších afghánských provincií, má rozlohu přibližně jako Karlovarský kraj. Jeho správní středisko leží devadesát kilometrů severovýchodně od Kábulu. Region s přibližně sto padesáti tisíci obyvateli dnes představuje poslední baštou odporu proti Tálibánu.
Vděčí za to své výhodné poloze: je to vlastně přirozená pevnost, dlouhé údolí obklopené neprostupnými vrcholky Hindúkuše. Dovnitř se dá dostat jen po jedné silnici, která se u vstupního checkpointu jištěného ostrostřelci na okolních skalách zužuje na pouhých šest metrů.
Pandžšír nikdy nikdo nedobyl. Ani Sověti, ani Tálibán. Nedotknutelným symbolem místního nezávislého a odbojného ducha je Ahmad Šáh Masúd, vůdce mudžahedínů v boji proti Sovětům a pozdější velitel protitálibánovské Severní aliance.
Legendárního „Lva z Pandžšíru“ islamisté nikdy neporazili, tak ho sprovodili ze světa pomocí lsti. Dva dny před teroristickými útoky z 11. září 2001 ho zavraždili dva tuniští agenti al-Káidy vydávající se za novináře al-Džazíry. Výbušninu měli ukrytou v kameře.
Lev z Pandžšíru. Afghánci zbožňují muže, ze kterého měl vítr i Usáma |
Přestože i Masúd si během chaotického období po odchodu Sovětů ušpinil ruce od krve a jsou mu přičítány válečné zločiny, v Afghánistánu má status národního hrdiny. V Kábulu ovšem nyní konsoliduje moc Tálibán a jeho portréty z krámků a čajoven rychle mizí.
Jeho pověsti se nyní může pokusit vyrovnat jeho syn. Ahmadovi Masúdovi bylo dvanáct, když jeho otec zemřel rukou atentátníků. Od té doby vystudoval vojenská studia na King’s College London a prošel výcvikem na Královské vojenské akademii v Sandhurstu.
Zdá se, že na rozdíl od Saleha není tak nesmiřitelný. Jen pár dní před pádem Kábulu prohlásil, že je připraven vyjednávat s Tálibánem o vzniku „inkluzivní vlády“. „V zájmu stability a míru v Afghánistánu jsem připraven odpustit, že prolili krev mého otce,“ řekl minulou středu think tanku Atlantic Council.
Tálibán s útokem na nedobytné údolí zřejmě nebude nijak spěchat. Podle portálu The National není příliš pravděpodobné, že velitelé v Pandžšíru budou chtít nečině přihlížet, jak se v Kábulu rozdělují funkce. Časem zřejmě navážou kontakty s Tálibánem, díky své výhodné poloze s ním ovšem budou chtít jednat na základě svých podmínek.
