Afghánka Delaram Rahmatíová žije se svými osmi dětmi ve slumu nedaleko Herátu. Před čtyřmi lety kvůli suchu odešla z rodné provincie Bádghís. Od té doby stejně jako dalších 3,5 milionu lidí přebývá v jednom z táborů pro vnitřně vysídlené uprchlíky.
Práce tam není. Střecha přidělené hliněné chýše je z plastu. Elektřinu, vodu ani topení lidé nemají. Zatopit v kamnech si mohou jen někteří. Ti pak pálí plasty a dusí sebe i blízké okolí. Teploty klesají pod bod mrazu. A děti mají hlad. Delaram však nemá peníze na to, aby je zaopatřila.
Jeden ze synů je ochrnutý, druhý zase psychicky nemocný, peníze jsou navíc potřeba i na léky pro manžela. Žena tak přikročila k řešení, ke kterému životní podmínky v chudém Afghánistánu donutily už řadu rodin.
„Musela jsem prodat dvě ze svých dcer, osmiletou a šestiletou,“ vypráví. Obě dívky zatím bydlí s ní, ale až dorostou, odvedou si je jejich kupci. Delaram za ně dostala dohromady 200 tisíc afghání, tedy asi 42 tisíc korun.
Ani to však nestačilo. „Kvůli dluhům a hladu jsem prodala ledvinu,“ říká padesátiletá Afghánka. K nelegálnímu prodeji orgánů dochází v zemi už léta, od nástupu Tálibánu k moci však sílí. Země je odříznutá od mezinárodních peněz, klimatické podmínky, covid i terorismus mnohé vyhnaly z jejich domovů a nyní v bezvýchodných podmínkách čelí tuhé zimě.
Prodat vlastní ledvinu tak bývá častým krokem, jak se z nouze alespoň na chvíli vyhrabat. A právě Herát je jedním z center obchodu s orgány, uvádí turecká agentura Anadolu. „Dvě nemocnice v Herátu nabízejí transplantace za účasti íránských lékařů,“ tvrdí portál, který Afghánce nazývá „národem jedné ledviny“.
 |
Oficiálně bylo dárcovství ledviny v zemi za minulé vlády legální pouze v případě, že byl donor příbuzným příjemce. Prodej orgánů cizím lidem je zakázaný i nyní pod Tálibánem a v Herátu už úřady v minulosti spustily vyšetřování. Ničeho se však nedobraly a praxe běží dál.
Přesné počty transplantací ledvin provedených v tomto městě a celé stejnojmenné provincii nejsou jasné. Zřejmě však budou mnohem vyšší než oficiálně udávaných 250 ročně. Jak pod podmínkou anonymity říká lékař z jedné tamní nemocnice, počty dobrovolných dárců rostou.
„Většina z nich žije v herátských slumech. I zákazníci tam chodí, když hledají levnou ledvinu,“ poznamenal. Zájemci o nový orgán nepocházejí jen z Afghánistánu, ale i ze sousedního Íránu a dalších zemí, kde se ledviny prodávají výrazně dráž oproti ceně, již za ně dostali jejich původní majitelé.
Od léta, kdy se radikální islamisté dostali znovu k moci, se však obchod s orgány proměnil. Zatímco dřív stála jedna ledvina v přepočtu kolem 76 až 86 tisíc korun, nyní její hodnota spadla na méně než 32,5 tisíce, píše list The Guardian. Zájemců, kteří jsou ochotní vzdát se vlastního orgánu, je totiž víc. Na rozdíl od dřívějška se orgánů výrazně častěji vzdávají i ženy.
Třicetiletá Bibizana se se čtyřmi dětmi musela nastěhovat ke svému otci. „Prodala jsem ledvinu. Pak jsem musela prodat jednu ze svých dcer. Koupila jsem za to nezbytnosti do domu. Kéž bych se do tohoto světa nenarodila. Přála bych si, abych tohleto nezažívala. Mám se jako v pekle. Musím to vydržet,“ říká žena se slzami v očích.
Za kolik se její ledvina prodala, netuší. Sama dostala 50 tisíc afghání (10,5 tisíce korun). Sama Delaram z herátského slumu ledvinu prodala za 31,5 tisíce korun. Z operace se však dodnes nezotavila a stejně jako její muž je teď nemocná. Peníze na doktory ale nemá.
Všechno se snaží utratit za jídlo pro děti. „Nemám problém s tím, jestli sama zemřu, ale nesnesu, že jsou mé děti hladové a nemocné,“ opakuje větu, kterou prý říkala lékařům před operací. „Extrémní hlad“ nyní podle OSN hrozí více než polovině afghánské populace a zhruba devíti milionům lidí přímo hladomor.
Podle odhadů by hladem a zimou mohl zemřít až milion dětí. „Už to jsou měsíce, co jsme naposledy měli rýži. Sotva se dostaneme k chlebu a čaji. Tři dny v týdnu si nemůžeme dovolit večeři,“ potvrzuje sedmadvacetiletý Salahuddin Taheri, který žije ve stejném slumu jako rodina Rahmatíových.
I on hledá někoho, komu by svou ledvinu prodal. Potřebuje uživit čtyři děti. „Celé dny se vyptávám v herátských soukromých nemocnicích, jestli nepotřebují ledvinu. Dokonce jsem jim řekl, že jestli ji potřebují urgentně, můžu jim ji prodat pod cenou. Ale už se neozvali,“ popisuje.
Kromě ledvin vynáší i krev
Afghánci prodávají všechno. Kromě ledvin – mimo čehokoliv jiného, co se dá prodat na trhu, třeba televizí, ledniček či autorské tvorby – je oblíbenou komoditou i krev. Před transfuzními stanicemi se tvoří dlouhé fronty.
Za jeden odběr totiž lidé mohou dostat kolem tisícikoruny a na pár týdnů mají díky tomu čím nakrmit rodinu. V některých případech však podle portálu Business Insider darují najednou mnohem víc krve, než se doporučuje. A znovu tak riskují vlastní zdraví.
Třeba Ali Reza ze severu země, který už kvůli výdělku vystřídal několik prací, je díky krevní skupině nula univerzálním dárcem. Od října už proto daroval třikrát, přestože by měl mezi každým odběrem osm týdnů počkat a za rok darovat maximálně šestkrát. „Situace se musí zlepšit, jinak bude muset víc a víc Afghánců prodávat části svého těla,“ upozorňuje.
„Pokud někdo přijde a bude chtít mé oko, prodám mu ho. Jen aby má žena mohla žít,“ vypráví také osmatřicetiletý Gulbuddin, který už prodal ledvinu a kvůli svému zdravotnímu stavu teď nemůže pracovat. Dosud za peníze provdal dvanáctiletou dceru Ruziyi a nedávno i pětiletou Raciyi.
Zoufalá situace se navíc netýká jen chudých a nevzdělaných obyvatel země. Do bídy spadli i lidé, kteří se dosud měli relativně dobře. Spisovatel Džahíš Sahar Samir před příchodem Tálibánu učil literaturu v Kábulu a byl členem tamního Pen klubu. Teď nabízí ledvinu, aby s rodinou měli co jíst.
„Ze života se stala každodenní výzva. Náklady se hromadí. Jídlo, nájem a hledání způsobů, jak se v zimě zahřát. Je toho na mě moc,“ líčí. Taxikáři, prodavači, směnárníci, ti všichni přes noc přišli o práci. A teď říkají totéž: „Bojíme se, že umřeme hlady.“
9. října 2021 |
