Jisté je ale jedno: v afghánské provincii Džúzdžán stovka žen a dívek vzala do rukou zbraně, ai když s nimi zatím neumějí zacházet dokonale, jisté úspěchy na bitevním poli zaznamenaly. Ostatně, mají motivaci. Většina z nich jsou vdovy nebo dcery zavražděných mužů. Některé přišly i o střechu nad hlavou, neboť rebelové v této provincii vypalují vesnice. I proto vzaly ženy poprvé v životě do rukou zbraň.
Rusové si vybrali menší zlo, afghánský Taliban. Posílají mu zbraně a prý i peníze |
Nájezdy na obce v újezdu (obdoba okresu – pozn. red.) Darzab, ze kterých pocházejí, mají podle nich na svědomí bandité hlásící se k Islámskému státu. Ten i podle zahraničních rozvědek na severu, zejména u hranice s Uzbekistánem, operuje.
O bojujících ženách z Džúzdžánu se v Afghánistánu mluví už několik týdnů. Teď o nich natočil reportáž afghánský televizní kanál TOLO. Ženská armáda sídlí nyní v újezdu Kuš Tapa, kde je reportéři vypátrali. „Musím je pomstít,“ vysvětluje afghánská Uzbečka Aji Džamalová. Při útoku na vesnici pobili islamisté všechny muže včetně jejích dvou synů.
Ženy kritizují centrální vládu v Kábulu, která podle nich neposlala na sever dost vojáků. Skupiny hlásící se k Islámskému státu nebo talibanci se pak snadno zmocňují vesnic i celých újezdů.
Ženy si rychle vybudovaly funkční systém velení i dohledu nad sektory, na které si nové bydliště – újezd Kuš Tapa – rozdělily. Například Navruz Chalaová má na starosti obec Navabad. Už se účastnila pěti bojových operací – ve všech případech vesnici napadli ozbrojenci a jejím úkolem bylo útok odrazit, což se podařilo. V poslední přestřelce byla Navruz zraněná. Po uzdravení se hodlá vrátit k samopalu. Velitelkou ženské setniny je Gulab Rizová, která přišla nejen o manžela, ale i dalších pětadvacet členů rodiny. Tvrdí, že má na své pažbě už několik zářezů – každý znamená mrtvého protivníka.
Policejní velitel provincie Džúzdžán plukovník Abdul Hafíz Haši je na „své“ ženy pyšný. Dokonce navrhl, aby ženská rota byla oficiálně zařazena do afghánských ozbrojených sil. Jen tak budou ženy dostávat proviant, munici, zbraně a možná i žold.
Vzhledem k tomu, že v Afghánistánu prakticky neexistuje vdovský důchod ani podobné sociální dávky, byl by žold pro mnohé z nich jediným zdrojem obživy. Zatím jsou závislé na milodarech lidí, které chrání, a na kořisti.
