„S machismem se setkáváme neustále,“ vysvětluje Ana Julia Mosquerová, která si tentokrát na skupinový výjezd oblékla vestu z černé kůže se symboly klubu, džíny a kostkovanou košili.
Divoký předvečer MDŽ: Francouzky demonstrovaly za rovnoprávnost, policie proti nim použila i slzný plyn |
„Je na tebe moc silná!“ nebo „Nedokážeš to!“ - to jsou nejčastější poznámky, s nimiž se na motorce setkává. „Někdy raději řídím jako muž, z bezpečnostních důvodů,“ říká Ana. Žije totiž v zemi, která patří k nejnásilnějším na světě.
Vláda socialistického prezidenta Nicoláse Madura tvrdí, že počet vražd minulý rok silně poklesl: zatímco v roce 2018 to bylo 33 vražd na 100 000 obyvatel, o rok později to bylo 21 vražd na 100 000 obyvatel.
  |
Avšak venezuelská nevládní organizace sledující vývoj násilností v zemi toto tvrzení odmítá. Uvádí, že ve Venezuele loni zemřelo násilnou smrtí 16 506 osob na 100 000 obyvatel. Podle Úřadu OSN pro kontrolu drog a prevenci zločinnosti (UNODC) připadalo v roce 2017 na 100 000 obyvatel ve světě 6,1 vraždy.
Aby Ratgirls překonaly machismus a dosáhly toho, že se na jejich přítomnost na venezuelských silnicích bude pohlížet jako na běžnou věc, vyjíždějí co nejčastěji mimo metropoli. To jim usnadňují nízké ceny benzinu v této ropné zemi.
„Je to výhoda, mít benzin prakticky zadarmo,“ říká dvaatřicetiletá Ana, která stojí v čele klubu o 23 členkách založeného v roce 2014. Řídí Suzuki GS 500.
„Děláme prostě jen to, že řídíme motorky jako ženy, aby se už nerozlišovalo mezi pohlavím či rasou. A budeme to dělat do té doby, dokud lidé nevyspějí tak, abychom si byli všichni rovni,“ prohlašuje.
Venezuela: z ráje do pekla. Mladí utíkají před chudobou, nemocemi a násilím |
José González, viceprezident Ratas MC, mužské pobočky Ratgirls, ochotně přiznává, že machistická kultura panující ve Venezuele ženy na motorkách těžko akceptuje.
„Ratgirls dělají dobrou práci, jezdí více a mají mnohem více aktivit než mužské motokluby,“ říká José.
Osmačtyřicetiletá Maryelitza Sánchezová se cítí silná od té doby, co se kvůli problémům s dopravou v Caracasu naučila řídit svůj skútr. „Každý den se mi v metru něco přihodilo, byl to problém, chodila jsem pozdě do práce,“ svěřuje se.
„Za řídítky mám jedinečný pocit svobody, kontroly nad věcí a síly,“ dodává Maryelitza.
