Doktora Safu Hassaního jsem poprvé potkala v kábulské nemocnici v roce 2002. Staral se o afghánské narkomany. Dnes pracuje jako dětský psychiatr v nemocnici pro děti a dorost ve Velké Bíteši. Bydlí se svou afghánskou manželkou, čtyřmi dětmi a maminkou nedaleko Brna.
Lékař Safu Hassaní.
Když se jich ptám, zda na jeho rodinu nedolehla vlna nevraživosti vůči cizincům, která v poslední době zaplavila Českou republiku, všichni se shovívavě usmějí – prý ani ne. Jen Soňa, paní domu, se smíchem pronese velmi roztomilou brněnštinou: „Pravda je, že teď místo šátku nosím raději čepici. Aby mi neříkali, že jsem teroristka. I to se stává.“
LN: Změnilo se nějak chování lidí k vám v poslední době v souvislosti s migrací?
Naše děti chodí už osm let do stejné školy, takže tam problémy nemáme. Spíš někdy, když jsou venku. Nejstarší Paktin měl problémy, byl z toho strašně nešťastný, někdy reagoval impulzivně. Vysvětlil jsem mu, že s tím budeme žít celý život. Rvát se s někým, kdo mi nadává, nemá smysl. Musíme to ignorovat.
LN: Sexuální útoky na ženy, ke kterým v poslední době ze strany přistěhovalců v Evropě dochází, jsou podle vás vysvětlitelné kulturní odlišností, neúctou k ženě, náboženstvím?
To, co ti muži udělali, vůbec neodpovídá ani afghánské, ani islámské kultuře. Vždyť podle našeho náboženství a naší kultury je žena na prvním místě. Pokud bychom se drželi našich zákonů, dokonce i v případě, že se střetneš s nějakou opravdu zlou ženou, která tě bude bít, nesmíš na to reagovat silou. Důvody, proč se tyto útoky ze strany uprchlíků nyní dějí, mohou být různé. Mohou mít poruchu chování nebo špatné informace...
LN: O západních ženách? Vnímá evropské ženy mladý muslim jako méně slušné?
Někteří naši muži od nás si mohou říkat ano, Evropanky jsou takto vyzývavě oblečené, takže to jsou vlastně poběhlice. Protože skutečně takto, jak se někdy oblékají evropské ženy, jak se někdy chovají otevřeně, tak kdyby se u nás chovala žena, bude pokládána za prostitutku.
LN: Jaká by měla být naše reakce?
Lidé, kteří nepochopí evropská pravidla, nemohou zde dostat azyl, musejí být vráceni domů. Musejí respektovat, že žena je stejně hodnotný člověk jako muž.
  |
LN: Nejsou vaše názory spíš výjimečné?
Afghánistán není jen vzdělaný Kábul. Lidé žijí i 500 kilometrů daleko vysoko v horách a nemají jinou možnost než chodit do místní mešity. Tam je kazatel, který může být svým přesvědčením extremista. To nikdo neuhlídá. Další možnost je, že mu nějaká extrémistická skupina zaplatila, aby hlásal to, co mu nařídí.
A pak takový člověk vykládá mladým lidem: „V Evropě muž přijde domů a je mu jedno, zda se vyspí s manželkou, dcerou nebo sestrou či dokonce vlastní matkou. Vezme si je do postele a dělá s nimi vše, co se mu zachce.“ Já sám se pamatuji, jak někdo ještě v Afghánistánu vykládal o Evropanech: „Však oni neznají svou dceru. Oni nevědí, která to je. Spí se všema... jsou to zvířata. Žena tam není nic.“ I taková může být představa některých mladých mužů, kteří jsou tady pak jako utržení ze řetězu.
Strach mezi kolínskými ženami kvůli sexuálním útokům? Hysterie, líčí Češka z místa |
LN: Chcete říct, že některá očekávání uprchlíků od života v Evropě jsou scestná?
Dělil bych příchozí muže na tři skupiny. První jsou vzdělaní, chytří, gramotní. Chápou, kam jdou, jsou zruční na internetu, mají ponětí o Evropě. Tahle skupina už nechce žít podle zákonů, které platily před 1400 lety. Vědí, že co si můžou dovolit v Evropě, nemohou si dovolit v Afghánistánu. Ale také vědí, že si v Evropě nemohou dovolit všechno. Vy máte tendenci vnímat všechny muslimy úplně stejně, ale muslimové jsou velmi různí.
LN: Druhá skupina jsou lidé, kteří hledají v Evropě bezpečí?
Ano. Ale třetí skupina jsou lidé, kteří o Evropě netuší nic. Něco zahlédli v televizi, vidí hlavně, že evropské ženy furt sedí v barech a dělají další zakázané věci. A jedou sem. Vůbec nechápou, že tady také fungují přísná pravidla a pro nás je mnohem těžší se v nich zorientovat než v těch našich afghánských. Je jich tady mnohem víc. Jsou komplikovanější.
LN: Je možné těmto lidem vysvětlit, jak se mají k evropským ženám chovat?
Hned od prvního dne je třeba jim vysvětlovat ty nejprostší věci: „Jak uvidíš ženu na ulici, je málo oblečená – teď je zima, ale v létě budou ženy mnohem odhalenější – to není tak, jak si myslíš... není to špatná žena. Musíš dodržet společenský odstup. Samozřejmě že pro muže, který sem přijede z úplné divočiny, to je šokující – vidí tady ty ženy a myslí si, že to je těch 72 hurisek – to je s nadsázkou vysvětlení problému.
„Sexuální zneužívání není problém žen.“ Demonstrace odsuzující útoky na ženy v německém Kolíně - a muži v symbolických minisukních. Amsterdam, 16. ledna.
LN: Zdá se, že se vůbec nebáli trestu?
Jsem přesvědčen, že oni tu situaci v Německu neodhadli. Netušili, jak velký problém z toho vznikne. Jinak by to neudělali. Určitě jsou teď hodně překvapeni.
LN: U vás je přece problémem pouhé mrknutí, natož osahávání.
Jednou jsem vezl svou sestru v autě z Logaru do Kábulu. V Čarasjabu byl práh na silnici, zpomalil jsem a na krajnici stáli mladí kluci. V zrcátku jsem viděl, jak na moji sestru lascivně mrkli. Nedal jsem najevo emoce. Odvezl jsem sestru do Kábulu a hned jsem se vrátil zpátky na místo, kde stáli. Kdybych reagoval hned, byla by to ostuda pro moji sestru. Chtěl jsem si to s nimi vyřídit sám. Naštěstí tam ale už nebyli.
