Macron posílí francouzské jednotky v Sahelu, proti islamistům vyšle dalších 220 vojáků |
Nebývá zvykem, aby mauretánská metropole Nouakchott pronikla do titulků světových médií – minulý týden však přinesl výjimku. Francouzský prezident Emmanuel Macron a španělský premiér Pedro Sánchez tam totiž na schůzce s prezidenty západoafrických zemí hledali východisko ze zapeklité situace: jak eliminovat teroristické skupiny, které operují v Sahelu (oblasti při jižním okraji Sahary) a již dokázaly destabilizovat obrovské území – z něhož se mimo jiné rekrutují uprchlíci hledající štěstí v Evropě.
  |
„V průběhu posledního půlroku jsme zaznamenali řadu úspěchů včetně likvidace místních vůdců teroristů. K tomu, aby se vláda práva vrátila i do odlehlých regionů, musíme udělat víc,“ řekl Macron reportérům v Nouakchottu po jednání s lídry Burkiny Faso, Čadu, Mali, Mauretánie a Nigeru, tedy zemí sdružených ve skupině G5 Sahel. Podtrhl také nutnost navýšení financí na boj proti terorismu.
Španělský premiér Sánchez zdůraznil podle listu El País vedle bezpečnostních aspektů i nutnost spolupráce s mauretánskou vládou při řízení migračních toků. Sánchez také do Nouakchottu přivezl zdravotní pomoc pro boj proti koronaviru.
Pokud Macronova slova naznačují, že úspěch je daleko, další zainteresované strany vidí situaci ještě černěji. „Bezpečnostní situace v Sahelu se v posledních měsících výrazně zhoršila. Anarchie, která v regionu vládne, má nedozírné humanitární důsledky,“ praví se ve společném prohlášení OSN a skupiny humanitárních organizací.
Kdo jsou teroristé?
Francie jako bývalá koloniální velmoc (všechny státy skupiny G5 Sahel a mnohé další země západní Afriky jsou bývalými francouzskými državami) se v Sahelu dlouhodobě angažuje. Její vojáci tvoří rozhodující sílu v rámci operace Barkhane, která byla zahájena v roce 2014 s cílem zpacifikovat islamistické teroristy.
Francie vzdala hold 13 vojákům, kteří zahynuli v Mali. Velení přezkoumává strategii v západní Africe |
Nyní je v Sahelu nasazeno asi 5200 francouzských mužů (zabito bylo od začátku operace 46 z nich), součástí mise je také stovka vojáků z Estonska. Do rozšířené operace Barkhane by se v dohledné době měli zapojit i čeští vojáci. Asi 120 Čechů ve zbrani již v regionu je – aktuálně v rámci výcvikové mise EU v Mali.
Různé teroristické skupiny operují zejména v širším okolí styku hranic Mali, Nigeru a Burkiny Faso, ovládají východní část Mauretánie i části Čadu. Teroristé využívají k verbování nových rekrutů špatných životních podmínek místního obyvatelstva – všechny jmenované země patří mezi nejchudší na světě – a dosáhli toho, že v řadě oblastí nemají centrální vlády vůbec žádnou autoritu. Prakticky nemine týden, aby teroristé nepodnikli bombový útok proti „nespolupracujícím“ civilistům, případně nezaútočili proti vládním vojákům. Při jednom takovém útoku na armádní základnu v Čadu přišlo v březnu naráz o život 90 vojáků.
O struktuře a vzájemné koordinaci teroristů existují jen kusé informace; mnozí z nich se do oblasti zřejmě stáhli po svržení libyjského diktátora Muammara Kaddáfího v roce 2011. K nejsilnějším skupinám se aktuálně řadí al-Káida v islámském Maghrebu (AQIM) a Nusrat al-Islám (GSIM). Spekuluje se o jejich napojení na takzvaný Islámský stát, detaily této „teroristické kooperace“ ale nejsou známé. Totéž platí o možném napojení na silnou islamistickou teroristickou organizaci Boko Haram, která již dlouho páchá zločiny zejména proti civilistům v Nigérii.
Mise Barkhane to má v boji proti teroristům složité už jen proto, že útoky se odehrávají na obrovském území a koordinace mezi Francouzi a místními armádami je často složitá. Překážkou je také nedostatečná výzbroj.
Tlak na starý kontinent
Francie má jako bývalá koloniální velmoc v oblasti ekonomické zájmy, uklidnění v Sahelu je ale v zájmu všech evropských zemí. Špatná bezpečnostní situace v kombinaci s nuznou obživou totiž podněcuje část obyvatel rozvrácených zemí k odchodu a mnozí se snaží dostat do Evropy. A příliv těchto uprchlíků již roky hrozí destabilizovat zejména jihoevropské státy v čele s Itálií.
Cesta ze sahelského pekla je přitom dlouhá a nebezpečná. Část běženců se vydává napříč Saharou do válkou rozvrácené Libye a věří, že se jim pak podaří doplout do Evropy přes Středozemní moře. Jiní se snaží dostat do některého ze západoafrických přístavů a pak kombinací mořské a pozemní cesty podél marockého pobřeží na Kanárské ostrovy či do pevninského Španělska.
