Evropská unie pokus části turecké armády o státní převrat v Turecku odsoudila, zároveň ale vyzvala vládu v Ankaře k dodržování právního řádu a ústavnosti. Řada evropských politiků kritizovala rozsáhlé čistky, které prezident Recep Tayyip Erdogan po puči zahájil. Představitelé EU rovněž varovali před možným znovuzavedením trestu smrti, které Erdogan naznačil.
Çavuşoglu prohlásil, že pokud Západ „ztratí“ Turecko, bude to vinou jeho chyb, a nikoli kvůli dobrým vztahům Turecka s Ruskem, Čínou či islámským světem. Opětovné sbližování Moskvy a Ankary není podle Çavuşoglua míněno jako vzkaz Západu.
A co Rusko?
Ruský prezident Vladimir Putin a turecký prezident Erdogan se v úterý sešli k jednání o normalizaci vztahů mezi oběma zeměmi. Ty se vyhrotily loni v listopadu, kdy turecký stíhač sestřelil u turecko-syrských hranic ruský bombardér. Turecký ministr obchodu Bülent Tüfenkci v reakci na úterní jednání uvedl, že ruské embargo na dovoz tureckého zboží připravilo Ankaru v prvních sedmi měsících letošního roku o miliardu dolarů.
Erdogan v Rusku: Chci vyjádřit lásku a dík drahému příteli Vladimiru Putinovi |
Çavuşoglu se v rozhovoru s tureckou agenturou Anadolu vrátil i k úternímu jednání Erdogana s Putinem. Putin podle něj Erdoganovi slíbil, že zruší embargo na turecké výrobky, a pokud to bude nutné, budou podepsány dodatečné dohody zajišťující pokračování práce na podmořském plynovodu Turkish Stream do Turecka.
Ruský plynárenský koncern Gazprom začal na projektu plynovodu TurkStream pracovat koncem roku 2014. Plynovod má vést do Turecka a odtud dále do Evropy.
  |
Tiskové agentury v úterý citovaly Putinovo prohlášení, že Rusko bude protiturecké sankce rušit „krok za krokem“. Ruský ministr hospodářství Alexej Uljukajev řekl, že potravinové embargo může být zcela zrušeno do konce letošního roku, oznámily v úterý tiskové agentury.
Ruské deníky vývoj vítají, spojenectví s Ankarou však nevěří
Petrohradská schůzka prezidentů Ruska a Turecka Vladimira Putina a Recepa Tayyipa Erdogana vedla k „rozmrazení“ vztahů, které po loňském sestřelení ruského bombardéru klesly na bod mrazu, shodují se ruští komentátoři. Další vývoj mezi Moskvou a Ankarou však odhadují opatrně.
„Rusko-turecké usmíření na summitu v Petrohradu by nemělo budit neopodstatněné očekávání a přehnané iluze. Ve vztazích mezi Moskvou a Ankarou zůstává příliš mnoho problémů a rozporů, než aby se dalo mluvit o ‚strategickém spojenectví‘,“ píše komentátor listu Kommersant.
Znovu ruku v ruce. Ruka Vladimira Putina (vlevo) míří vstříc ruce jeho tureckého protějšku Recepa Tayyipa Erdogana.
Sýrie, Kavkaz a nepřátelé Moskvy
Hlavní problém vidí Kommersant v diametrálně rozdílných postojích v syrském konfliktu: Putin sází na prezidenta Bašára Asada, o jehož svržení Erdogan usiluje. Podobně je tomu i ve vztahu k syrským Kurdům, kteří jsou pro Ankaru nepřáteli a pro Moskvu potenciální spojenci.
Další potíž podle deníku souvisí s arménsko-ázerbájdžánským konfliktem, ve kterém se Moskva kloní k Jerevanu, zatímco Ankara jednoznačně stojí na straně Baku. Moskva a Ankara si také konkurují v „bratrských“ postsovětských republikách ve Střední Asii.
Společný nepřítel spojuje. Putina i Erdogana pálí džihádisté z Kavkazu |
Problém představuje i skutečnost, že v Turecku působí vůči Moskvě otevřeně nepřátelské organizace, ať severokavkazské, anebo krymské. Přetrvává i „krize důvěry“: ačkoliv se o tureckém sestřelení ruského letadla už veřejně nemluví, incident není zapomenut a Moskva si jistě udělala své závěry ohledně „spolehlivosti a předvídatelnosti tureckého vedení“, upozornil Kommersant.
Závěrem dodal, že nynější sblížení je „ve značné míře vynucené“ ochlazením vztahů obou zemí se Západem a jejich snahou vymanit se z mezinárodní izolace. Místo o strategickém partnerství se tak „dá spíše mluvit o jeho imitaci“. Ale i to je obrovský pokrok od dob, kdy se oba státy ocitly na pokraji války.
Aliance osamělých
Moskovskij komsomolec píše o výsledku petrohradského jednání jako o „alianci osamělých“: Putin a Erdogan se najednou navzájem potřebují, aby se dostali z izolace a „trošku a zlehka“ vydírali Západ. Sotva však lze uvěřit v dlouhodobější strategické spojenectví, na to jsou obě strany příliš rozdílné. Ale už sama představa takového spojenectví představuje prvotřídní „politický pendrek“, jehož umné využití v diplomacii může zajistit značné výhody oběma stranám.
„Rusko poprvé za mnoho let dostalo příležitost vrazit klín do Severoatlantické aliance, jejímž je Turecko důležitým členem jako strážce přístupů k Černému moři. Odcizení mezi Ankarou, Washingtonem a Evropou zužuje manévrovací prostor NATO v regionu, který je pro Rusko klíčový. Odtrhnout Turecko od západního paktu se Rusku nepovede, ale ve spolupráci s Erdoganem může získat spoustu bodů,“ odhadl moskevský deník.
