‚Mami, ztrácíš svého syna.‘ Argentinská transsexuálka je první s profesionální smlouvou v ženském fotbale |
Jeho strana La libertad avanza (v překladu „Svoboda vpřed“) získala poprvé v dolní parlamentní komoře pět křesel a v metropoli Buenos Aires obsadila se ziskem třinácti procent dokonce třetí místo.
To se sice s ohledem na celkový počet poslanců (257) může zdát málo, argentinská parlamentní aritmetika se ale počítá jinak. Volby totiž přinesly oslabení vládnoucí levicové koalice Fronta všech, jejímž hlavním prvkem je Justicialistická strana prezidenta Alberta Fernándeze, a naopak posílila středopravá koalice Společně pro změnu, jejímž zakladatelem je exprezident Mauricio Macri (zastával úřad v letech 2015 až 2019). V situaci téměř vyrovnaných sil může Milei hrát roli jazýčku na vahách.
V Argentině se vedle poloviny křesel dolní komory volila i třetina Senátu. Zde utrpěla vládní koalice ještě větší porážku, když přišla o většinu a počet jejích senátorů klesne na 35 z celkových 72. Znamená to mnohem těžší pozici při prosazování zákonů a správě země, jejíž hospodářství drtí důsledky epidemie nového typu koronaviru stejně jako astronomické dluhy.
Libertariáni na scéně
Příchod Mileiho na parlamentní scénu označují mnohá iberoamerická média za „zlomový moment“ s tím, že do argentinské politiky poprvé vstupuje krajně pravicová strana. Děje se tak v zemi proslulé desetiletími levicových experimentů a státního dirigismu, jejichž ikonou se stal Juan Perón.
Tento trojnásobný argentinský prezident dal vznik populistickému politickému směru označovanému jako perónismus, který v zemi dlouhá léta dominoval, úspěšný ovšem příliš nebyl. Zatímco na počátku 20. století Argentina patřila mezi nejbohatší státy světa, nyní se – měřeno hrubým domácím produktem na hlavu – pohybuje kolem osmdesátého místa.
„Už máme dost toho socialismu stvořeného vládnoucí kastou, která jen přihrává kšefty svým kamarádům,“ řekl podle listu Buenos Aires Times jedenapadesátiletý Milei v jednom z předvolebních rozhovorů. Vzděláním ekonom, který dříve pracoval na vysokých postech v prestižních finančních institucích, zastává velmi liberální – podle některých až libertariánské – názory.
„Než abych zavedl nějakou novou daň, raději si nechám uříznout ruku“ nechal se Milei slyšet. Dodal rovněž, že „kdo nevěří ve svobodu, sám si žádnou nezaslouží“. Sociální dávky jsou podle něj „asociálním nesmyslem, který lidi jen naučí trpné závislosti“.
Těžké časy na obzoru, státní kasa je prázdná
Nová hvězda argentinské politiky elektrizovala davy – na první pohled paradoxně – hlavně v chudších čtvrtích Buenos Aires, mezi jeho voliči patří zejména mladší muži. Politický analytik Diego Reynoso z univerzity San Andrés pro to má vysvětlení.
„Chudina sotva přežívá, epidemie tomu ještě dodala. Ti lidé už nevidí cestu ven a prostě se chytli nové politické nabídky,“ řekl expert listu El País.
Vstup do parlamentu, jakkoli nečekaný, Milei nemá v žádném případě za konečnou a už ohlásil prezidentskou kandidaturu na rok 2023. Analytici ovšem upozorňují, že další cestu nebude mít snadnou. Jeho podpora se totiž zatím téměř výlučně rekrutuje z argentinské metropole a blízkého okolí. Charismatický ekonom to, zdá se, ví.
„Od teď se rozjedeme do všech koutů naší země, abychom agitovali, a zatočíme s nimi (tradičními stranami – pozn. red.),“ řekl Milei záhy po zveřejnění volebních odhadů.
V zemi, kde i v politice často platí, že forma je důležitější obsahu, nezapomíná Javier Milei na svoji „vizuální značku“. Na veřejnosti se zásadně objevuje s bujnou rozcuchanou kšticí. „Hřeben nepotřebuji a ani ho nemám,“ řekl. A mluví hřmotným, důrazným hlasem. I proto se už začala objevovat srovnání s bývalým americkým prezidentem Donaldem Trumpem či současnou hlavou sousední Brazílie Jairem Bolsonarem.
Ať Milei bude dále slavit úspěchy, či nikoli, jedno je jisté: Argentinu opět čeká přetěžké období. Ekonomiku státu i životní úroveň běžných obyvatel drtí inflace, která letos zřejmě dosáhne padesáti procent, a země se brzy bude potřebovat dohodnout s Mezinárodním měnovým fondem na splátce alespoň části obřího dluhu. Státní kasa je ovšem zcela prázdná.
