Symbolicky významná pozice Araratu je pouze jedním z mnoha příkladů, které komplikují vztahy mezi dvěma nesnadnými sousedy: mezi ty další patří vyvražďování etnických Arménů za 1. světové války na území dnešního Turecka (Armény a řadou dalších států označované za genocidu) či problém Náhorního Karabachu.
Arménie a Turecko v současnosti mezi sebou neudržují prakticky žádné styky. Pokusit se pohnout s temným dědictvím minulosti a nastartovat lepší zítřky se od pátku v Moskvě pokoušejí zvláštní vyslanci obou zemí.
Svéráz kazachstánské vzpoury. Za rebelií nebylo spiknutí, lidem jen došla trpělivost |
Od doby, kdy Arménie získala na troskách Sovětského svazu nezávislost (1991), již jeden vážný pokus o smíření s Tureckem proběhl. Po více než roce utajovaných jednání podepsali v roce 2009 tehdejší ministři zahraničí obou zemí tzv. curyšské protokoly, které měly vést k plné normalizaci vztahů, jenže k ratifikaci na obou stranách nikdy nedošlo a arménsko-turecké vztahy rychle sklouzly zpět do nevraživosti.
Vyřešte ten Karabach
Současný pokus č. 2 se ovšem odehrává v jiných kulisách. Zatímco rozhovory v letech 2008–2009 probíhaly ve Švýcarsku za zprostředkování Francie, Ruska a USA, nyní vystupuje jako prostředník pouze Moskva, a tam také jednání probíhají. To lze interpretovat jako ústup Západu ze scény stejně jako posílení ruské role či dokonce jako další z řady snah Ruska restaurovat svůj vliv v postsovětském prostoru.
Arménie, jejíž zdevastované hospodářství odpovídá úrovni afrických států, je z velké části ekonomicky závislá na Moskvě a znormálnění vztahů s Tureckem by zaostalé vnitrozemské zemi mohlo významně pomoci. Snahy o sblížení s velkým sousedem ovšem v minulosti komplikoval silný arménský nacionalismus – podle nemalé části Arménů má jejich národ „historický nárok“ na mnohem větší území, než je to v hranicích současné Arménie. Na tom ostatně zkolaboval i pokus o normalizaci v roce 2009.
Turecko zase odmítá označit etnické čistky v letech 1915 až 1917, v jejichž důsledku přišlo o život až 1,5 milionů Arménů, za „genocidu“. A Turci mají i další podmínky. „My jsme připraveni normalizovat vztahy s Arménií. Teď je podstatné, aby se Jerevan chopil příležitosti a vyřešil své vztahy s Ázerbájdžánem,“ řekl před začátkem pátečních rozhovorů turecký prezident Recep Tayyip Erdogan.
Byla to genocida, označil Biden zločiny Osmanské říše na Arménech. Turecký prezident Erdogan to odmítá |
Erdoganova politika je do značné míry také založena na nacionalismu a „vztahy s Ázerbájdžánem“ měl prezident na mysli spor o Náhorní Karabach. O toto území vedly Arménie s Ázerbájdžánem po rozpadu Sovětského svazu dvě války a zatímco na počátku 90. let 20. století byla úspěšnější Arménie, během tzv. druhé války o Náhorní Karabach na podzim 2020 dobyl Ázerbájdžán část území zpět a Arméni odešli poraženi. Turecko přitom během této poslední války etnicky a jazykově spřízněné Azery masivně podpořilo dodávkami zbraní a vítězství Ázerbájdžánu podstatně změnilo regionální dynamiku – pozice Arménie je teď při jednáních slabší než dříve.
Ustoupit budou muset oba
Arméni, jejichž delegaci v Moskvě vede zástupce šéfa arménského parlamentu Ruben Rubinjan, oznámili, že od jednání očekávají v první řadě ustavení diplomatických vztahů a otevření vzájemné hranice. Turecké vyjednavače vede bývalý velvyslanec v USA Serdar Kilic.
Drobné pohyby ve vzájemných vztazích, vyslané z obou stran jako akty dobré vůle, proběhly již před začátkem rozhovorů. Jerevan zrušil zákaz dovozu tureckého zboží (což řadoví Arméni nadšeně přivítali) a turecký ministr zahraničí Mevlut Cavusoglu zase oznámil obnovení přímých letů mezi Istanbulem a Jerevanem. K tomu by mělo dojít již v únoru.
Znalci poměrů ale upozorňují, že před vyjednavači stojí olbřímí úkol. „Nejtěžší bude sladit pohledy na historické křivdy, kterých není málo,“ řekl katarské televizi al-Džazíra šéf londýnské poradenské firmy Eurasia Group Emre Peker. Podle něj budou obě strany „muset hodně slevit ze svých ambicí“.
