Arménská armáda vyzvala premiéra, aby s celou vládou odstoupil. Ten výzvu označil za pokus o vojenský převrat |
„V říjnu uspořádáme referendum, kterým buď přijmeme novou ústavu, nebo přejdeme k poloprezidentské formě vlády. Pak by následovaly předčasné volby.“ Takový záměr v noci na úterý oznámil předseda arménské vlády Nikol Pašinjan, který se snaží zůstat u moci i přes několik měsíců trvající nestabilitu v zemi a časté násilné srážky mezi premiérovými přívrženci a odpůrci.
Neklid v Arménii zažehla pro mnohé ponižující vojenská porážka v loňské válce s Ázerbájdžánem o Náhorní Karabach. Byl to právě Pašinjan, kdo 9. listopadu 2020 za velmi nepříznivé situace na bojišti podepsal s Azery dohodu o příměří. Jejím výsledkem byla ztráta více než dvou třetin území tzv. Republiky Arcah (kterou do té doby Arménie efektivně ovládala) ve prospěch Ázerbájdžánu. Arménii zůstala jen centrální část Náhorního Karabachu.
Pašinjan se tím pro mnohé Armény a zřejmě i pro většinu armádních špiček stal zrádcem, který se ostudně podvolil odvěkému nepříteli. Od té doby čelí výzvám k odstoupení a demonstrace žádající jeho rezignaci se nejednou zvrhly v násilí. Naposledy se tak stalo v pondělí, kdy dav Pašinjanových odpůrců vtrhl do vládní budovy v centru Jerevanu.
Minulý týden vyzvala Pašinjana k odstoupení armáda a požadavek podpořila i parlamentní opozice. Premiér reagoval tím, že situaci označil za „snahu o vojenský převrat“, a pokusil se odvolat šéfa generálního štábu. Jenže aby takový akt byl platný, musel by jej stvrdit prezident Armen Sarkisjan. A ten odmítl připojit svůj podpis. Arménie se tím ocitla v institucionální krizi a zároveň se situace ještě více destabilizovala.
Právě postoj armády může být v nynější situaci klíčový a v pozadí jsou také ruské zájmy. Rusové se sice v posledním konfliktu o Náhorní Karabach vojensky přímo neangažovali ani na jedné straně, nicméně Moskva si jak v Arménii, tak v Ázerbájdžánu, tedy v bývalých sovětských republikách, udržuje značný vliv. Rusové provozují u arménského města Gjumri stálou vojenskou základnu čítající asi tři tisíce mužů a od skončení posledního konfliktu v Karabachu ruští vojáci dohlížejí na klid podél linie styku mezi oblastmi ovládanými Arménií a Ázerbájdžánem.
  |
Vztahy mezi Ruskem a Arménií citelně ochladly poté, co usedl na post arménského premiéra právě Pašinjan. Jeho zahraniční politika sice není jednoznačně prozápadní (on sám tento narativ odmítl), nicméně premiér se snaží o to, aby Arménie nebyla závislá na žádné velmoci – tedy ani na Rusku.
K moci vynesly Pašinjana v květnu 2018 protesty proti bývalému prezidentovi Seržovi Sarkisjanovi, jenž byl vůči Rusům vstřícnější a zasadil se např. o celní unii s Ruskem. Pašinjan nyní tvrdí, že je to právě Sarkisjan, kdo se z pozadí snaží „poštvat armádu proti legitimní vládě“.
Ať to s Pašinjanem dopadne jakkoli, nebude mít Arménie co do zahraničních partnerství mnoho na výběr. Se dvěma ze svých čtyř sousedů, Ázerbájdžánem a Tureckem, má Jerevan vyloženě nepřátelské vztahy a blízké vztahy s Ruskem, které je zdaleka nejdůležitějším hospodářským partnerem, představují jedinou reálnou alternativu. A Rusové to dobře vědí.
