Prezidentské volby vyhrála na Tchaj-wanu vůdkyně opozice, vyplývá z předběžných součtů |
Po vítězství Cchaj Jing-wen lze očekávat zásadní změny, které nejspíš nebudou „velkému bratrovi“ Číně příliš po chuti a mohly by znamenat, že Tchajwanský průliv se znovu stane ohniskem vážného napětí. Právě stýkání a potýkání se s Čínskou lidovou republikou přitom tradičně dominuje tchajwanské politice.
Dominance Kuomintangu
Tchajwanský původně značně autoritářský politický režim se v 90. letech minulého století transformoval v zastupitelskou demokracii západního typu, což znamenalo konec vlády jedné strany a umožnilo politickou soutěž, ale na mezinárodním postavení ostrovní země se to příliš neodrazilo.
Kuomintang (Národní strana) sice ztratil monopol na politickou moc, ale zůstal dominantním politickým hráčem.
  |
Demokratizaci ostrova sledovala pevnina s podezíravou nevolí a i přes výrazné oteplení vztahů na přelomu 80. a 90. let minulého století (nastavení komunikačních mechanismů, první přímé rozhovory) provázelo první demokratickou a přímou volbu prezidenta Tchaj-wanu v roce 1996 čínské zastrašování (ostré testy raket), které dosáhlo pouze jednoznačného vítězství Pekingu „nepohodlného“ kandidáta Li Teng-chueje (KMT) a toho, že v oblasti začala hlídkovat americká flotila.
V pořadí druhé prezidentské volby (2000) také byly v mnoha směrech přelomové: poprvé po padesáti letech KMT ztratil moc a prezidentem se stal kandidát Demokratické pokrokové strany (DPP) Čen Šuej-pien. I když jeho zvolení neprovázely vojenské manévry, o to větší obavy panovaly z možného formálního vyhlášení nezávislosti, jejíž byla DPP zastánkyní. V reakci na druhé Čenovo období Čína v roce 2005 vydala zákon proti rozštěpení státu, kterým dává najevo odhodlání použít „nemírové prostředky“, pokud by Tchaj-wan nezávislost vyhlásil.
Zlom ve vztahu pevniny a ostrova
Ma Jing-ťiou (vlevo) a Si Ťin-pching.
Výrazný zlom nastal v roce 2008, kdy se prezidentem stal kandidát Kuomintangu Ma Jing-ťiou. Byla to právě DPP, která kritizovala politiku prezidenta Ma Jing-ťioua, který vsadil na sbližování s pevninskou Čínou. Klíčová byla v tomto směru historická schůzka prezidenta Ma Jing-ťioua s jeho čínským protějškem Si Ťin-pchingem v listopadu 2015.
Byť se jednalo o první osobní setkání nejvyšších představitelů „znepřátelených Čín“ od vypuknutí poslední fáze občanské války před více než sedmdesáti lety, opozice je odsoudila jako ješitné gesto a poukázala na to, že sbližování se s Čínou Tchaj-wanu lepší mezinárodní postavení nepřineslo.
Faktem ale zůstává, že bez čínského tichého souhlasu by na tom mohl být Tchaj-wan hůř: Čína stále považuje Tchaj-wan za „neosvobozenou“ provincii a konsenzus „jedné Číny“, podle nějž si Čínská lidová republika a Tchaj-wan význam této formulace mohou vykládat po svém, na tom nic nezměnil.
Čínu čeká historická schůzka s Tchaj-wanem. Uklidní napjaté vztahy? |
Vztah s Pekingem dominoval i v hospodářské politice prezidenta Ma Jing-ťioua. Během jeho dvou volebních období bylo podepsáno přes dvě desítky dohod s Čínou (nejdůležitější je dohoda o ekonomické spolupráci z roku 2010) a obnovily se rozhovory na vysoké úrovni.
Finanční krize a postupné snižování hospodářského růstu pevninské Číny ale tvrdě zasáhly tchajwanskou proexportní ekonomiku. Ačkoli podle ekonomických odborníků vláda prezidenta Ma Jing-ťioua makroekonomické potíže zvládla s velice dobrým výsledkem, na popularitě jí to nepřidalo. Ukázalo se, že čínské investice nepřeklenuly (leč spíše prohloubily) sociální nerovnost, nezmenšily nezaměstnanost ani nesnížily ceny bydlení. Ve volbách 2012 už Ma Jing-ťiou nezvítězil s takovou převahou jako o čtyři roky dříve. V důsledku volebního debaklu KMT v komunálních volbách rezignoval na post předsedy strany, ale v politice sbližování s Čínou pokračoval dál.
Zatímco o prezidentský a viceprezidentský post (kandidují společně) se utkaly tři dvojice ze čtyř politických stran, o celkem 113 křesel v parlamentu usilovalo 556 kandidátů z 28 politických stran a celá řada nezávislých, což je v historii Tchaj-wanu rekordně vysoký počet.
Vliv mladé generace
Novinkou v tradičním vzorci soupeření dvou největších politických stran (DPP a KMT) je třetí a radikální síla, která se vymezuje proti oběma – mladá generace.
Nespokojenost Tchajwanců s ekonomickou situací a podle některých (zejména opoziční DPP a mladší generace) s až přílišným sbližováním se s Čínou se výrazně projevila v takzvaném slunečnicovém hnutí na jaře 2014, kdy studenti nespokojení s „paternalistickým“ přístupem KMT ohledně navrhované smlouvy o volném obchodu v sektoru služeb obsadili parlament a požadovali větší transparentnost při projednávání (nejen) obdobných dohod.
Slunečnicové hnutí se vládě zvládnout nepodařilo, studenti sice opustili parlament, ale KMT opustila přízeň voličů, což se naplno projevilo v komunálních volbách na konci roku 2014, kdy Kuomintang utrpěl porážku.
Ze slunečnicového hnutí, které opoziční DPP podporovala a Čína příliš nekomentovala, vzešla celá řada politických iniciativ a politických stran.
Zatýkání podle seznamů. Čekají nás temné časy, říká bojovník za svobodu Hongkongu |
K těm, které o sobě dávají nejhlasitěji vědět, patří Strana nové síly, která má podle průzkumů velkou naději dostat se v sobotních volbách do parlamentu a její vedení je jednoznačně pro nezávislost ostrova.
Nic to ale nemění na tom, že podobně jako v prezidentských volbách i těm parlamentním vévodilo téma pevninské Číny. I Demokratická pokroková strana bude muset s lidovou Čínou udržovat přinejmenším neutrální vztahy a problémy, jimž bude muset čelit, rozhodně nejsou malé a ani záviděníhodné.
Autorka je spolupracovnice LN.
