130 let
Andrej Babickij

Andrej Babickij | foto: Radek Kalhous, Lidové noviny

Babickij: Rusové na Krymu se konečně dočkali pomoci Moskvy. Strach zasáhnout byl ostudný

Vladimír Putin
  •   12:43
Andrej Babickij je jedním z nejlepších válečných zpravodajů operujícím na postsovětském prostranství. Proslavil se především reportážemi z Čečenska, které se mu málem stalo osudným. Byl zde v roce 2000 zajat ruskými vojáky, kteří ho údajně s Čečenci vyměnili na jeho vlastní žádost za ruské zajatce.

Ovšem celá akce byla zinscenovaná ruskými tajnými službami a ve skutečnosti k žádné výměně nedošlo – Babickij byl předán čečenským spolupracovníkům ruské FSB, kteří ho zřejmě měli za úkol zlikvidovat nebo odvézt za hranice Ruska. Nakonec se mu podařilo ze zajetí uniknout, musel ale z Ruska i se svou rodinou odejít do ČR. Obvinil tehdy prezidenta Vladimíra Putina, že o celé operaci věděl a sám ji řídil. Poslední měsíce pracuje jako novinář na volné noze na ukrajinském Donbase. Z Krymu pochází jeho manželka Ludmila, oba zde tráví hodně času. Rozhovor byl uskutečněn přes skype.

PSALI JSME:

LN: Krym se vám ale stal osudným i jinak – právě kvůli vašemu postoji vůči anexi jste musel opustit po pětadvaceti letech práce americkou rozhlasovou stanici Svoboda?
V jednom mém blogu byla dvě slova o tom, že podporuji rozhodnutí Putina připojit Krym k Rusku. Zbývající obsah článku byl k Rusku i Putinovi kritický. Odsuzoval jsem například, že se v Rusku vžilo označovat ty, kdo nesouhlasí s připojením poloostrova, za vlastizrádce. O samotném Krymu a jeho znovusjednocení s Ruskem tam byla jedna jediná věta.

LN: Vzhledem k tomu, že jste pracoval pro americkou vládní stanici, nebylo přinejmenším neprozírané obhajovat anexi Krymu?
Pracovali jsme spolu roky v čečenské válce a i tehdy jsem byl absolutně přesvědčen: pokud si nějaká menšina, nějaká skupina obyvatelstva myslí, že její základní práva průkazně protiřečí celistvosti země, jejíž součástí je, musí nastat rozchod. Respektive, ta utlačovaná skupina má v případě poškozování svých zájmů plné právo na samostatnou existenci, na to, aby si žila podle svých vlastních pravidel. Jako novinář jsem hájil toto právo, když šlo o Čečence, a hájím ho i v případě Krymu, nakonec i Donbasu. Věděl jsem ale samozřejmě, v jakém rádiu pracuji, a nijak jsem tento svůj názor neprosazoval. Mám v Praze rodinu, dcera ještě potřebuje rok chodit do školy… Svůj odchod jsem si 

ČTĚTE TAKÉ:

představoval více v klidu. Nevyšlo to.

LN: …kvůli tomu, že máte odlišný názor na anexi Krymu, než váš zaměstnavatel?
Mám ke Krymu výjimečně blízký vztah. Máme tam chatu, moje žena pochází vlastně z Krymu, dodnes tam žijí oba její rodiče, bývalí vojáci. Jezdím tam každý rok už mnoho let v létě odpočívat. Takže vím, že většina obyvatel Krymu vždy vnímala Ukrajinu jako cizí stát. Nikdy se v ní necítili doma. Štvala je politika ukrajinizace. Vnucování jim ukrajinštiny namísto ruštiny atd. To není problém posledních měsíců. Tohle v různé míře trvá přes dvacet let. Od chvíle, kdy se Ukrajina osamostatnila, Kyjev provádí nesprávnou národnostní politiku vůči svým menšinám, především ruské. Za tu dobu se v lidech nakupilo obrovské množství křivd, nashromáždila se velká nespravedlnost, útisk a strach, že bude ještě hůř.

LN: Hůř po nástupu nového vedení země?
Pocit Krymčanů vyplýval ze zkušenosti – zase v Kyjevě provádějí čert ví co, a čert ví co nás čeká. Reakce, která následovala, byla podle mne zcela normální a dokonce legitimní. Vy za vším vidíte ruku Putina, ale na Krymu lidé prostě povstali, aby bojovali za svá práva. Podobně, jako podle vás tak učinili lidé v Kyjevě. Vy stejně jako i další moji západní kolegové argumentujete tím, že v Kyjevě lidé upřímně bojovali za pravdu a svobodu, zato na Krymu a v Donbase jde o konspiraci, za kterou stojí Kreml a ruské tajné služby. To ale není pravda. Celý poloostrov byl zděšen z toho, co je čeká, takže odtržení bylo jasnou rekcí na hrozbu, kterou pro obyvatelstvo poloostrova představoval Euromajdan. Nemá Krym stejné právo na povstání, proti nespravedlnosti a útisku, jako Majdan?

LN: Strach a hrůzu z Majdanu šířily hlavně některé, především ruské sdělovací prostředky. Vy jako novinář musíte vědět, jakou má informace sílu…
Ještě když jsem pracoval pro Svobodu, požádal jsem vedení, aby mne poslalo na Donbas. Odjel jsem tam a fungoval normálně, jak jsem zvyklý z válek. 2. září 2014 jsem na kameru natočil exhumaci čtyř těl. Dvou civilistů a dvou rebelů. Podle svědectví místních obyvatel – nikoliv ozbrojenců, ale prostých obyvatel vesnice Novosvětlovka, - ty lidi popravili ukrajinští dobrovolníci z praporu Ajdar. Nijak jsem to nekomentoval, jen zaznamenal na kameru a poslal do moldavské redakce Svobody. Video pověsili na stránky. V tu chvíli nacionalisté, kteří sedí v ukrajinské redakci Svobody, dostali hysterický záchvat. Byl z toho strašný skandál. Přitom já jsem na stránky dal jen video, které zaznamenávalo, co jsem doopravdy viděl, bez mého komentáře.

LN: Někdy i výběr faktů, vytržení ze souvislostí, vyzobávání jednotlivých pravd může vytvořit celkově falešný obraz…
To video stáhli. 26. září jsem se vrátil do Prahy. Pozvali si mne a oznámili mi, že moje pozice byla zrušena. Rádio Svoboda se definitivně a očividně stalo pouhým nástrojem americké propagandy.

LN: Možná jde jen o to, že i sdělovací prostředek, který dává prostor různým názorům, zaujímá nějaký postoj k ukrajinské krizi. Například takový, že Krym byl od Ukrajiny odtržen s použitím ruské síly a to je nepřípustné…
Jsem rád, že Rusko po třiadvaceti letech konečně jednou reálně pomohlo svým krajanům. Že se zbavilo toho ostudného strachu zasáhnout ve prospěch svých lidí. Vždyť i ve střední Asii žije dávno mnoho Rusů a jsou velmi utiskováni…

LN: Chcete naznačit, že každý, kdo vykřikne, že je utiskován, nebo že chce mít svůj vlastní státní útvar, má právo nejen si ho vytvořit, ale i na podporu ze strany Ruska například?
Především právo, včetně práva mezinárodního, není imperativ. Pojmy jako celistvost a nevměšování nemohou být vnímány jako absolutní příkazy. Ano, jsou to dobré kategorie, když není na blízku žádný konflikt a vše funguje. Pokud ale jedna skupina ponižuje druhou, upírá jí její základní práva, utiskuje jí a ohrožuje, tyto zásady platit přestávají. Tohle není slovní hříčka: máme právo bojovat za svá práva. Kdyby to tak nebylo, upíráte lidem možnost povstat, bouřit se, uskutečnit třeba i revoluci, rozhodnout se, s kým a v jakém státě žít. Suverenita a celistvost nejsou neměnné imperativy.

LN: Pak tedy veškeré prvky mezinárodního práva, zásady poválečného mezinárodního uspořádání jsou prázdným pojmem. Nemá být podle vás nic, čím bychom se měli v mezinárodních vztazích řídit? Nic, co bude upravovat soužití mezi státy?
Mezinárodní právo z pohledu Evropy včetně úpravy hranic je soubor tezí, které vznikly mj. na Jaltské konferenci. Tehdy to zrůdné monstrum, které se nazývalo Sovětským svazem, získalo právo panovat nad částí Evropy. Půlku kontinentu mu dali, aby si s ní zacházel podle svých zvrácených představ. A na tomhle uspořádání Evropa chce dnes stavět?

LN: Nikoliv. Ale totální popření řádu povede k totálnímu evropskému chaosu. Každý vystoupí se svými lokálními požadavky…
Všichni ale mají právo přeci říct, že chtějí být třeba součástí jiného státu. Nemůžete zastavit lidi, když chtějí hájit svá základní práva.

LN: Ale ne za výrazného přispění velkého souseda, který zapojí do boje za odtržení vybraného území jak propagandistické tak opravdové zbraně. Jedna věc je svobodné referendum a druhá podněcování k separatismu.
Počkejte. Společnost GfK Ukraine, což je německá sociologická služba, nikoliv ruská, před pár týdny zveřejnila reprezentativní výzkum, že kolem 93 procent obyvatel Krymu je spokojeno s připojením poloostrova k Rusku. Prostě chtějí žít v tomto státě. 93 procent! Já nevnímám připojení Krymu jako – jak tvrdí někteří západní kolegové – obnovu SSSR. Ale naopak. Jako pokračování rozpadu tohoto útvaru. To sovětský režim vytvořil podivné, nepřirozené a historicky nepodložené hranice, rozdělil území na různé oblasti a republiky, které byly vysloveně umělé. Teď se vše pomalu vrací na svá místa. Ještě ovšem nejsme u konce. Proces rozpadu komunistické hydry bude pokračovat.

LN: Máte na mysli i rozpad Ukrajiny?
Ukrajina se již rozdělila fakticky na dvě části. Kdybychom chtěli charakterizovat každou z nich z ideologického hlediska, jedna by vyznávala přísně nacionální stát, ta druhá je pokračovatelkou tradic mnohonárodnostní ideje při utváření státu. Asi víte, koho mám na mysli tím nacionalistickým křídlem.

LN: Tito podle vás nacionalisté ale chtějí být součástí mnohonárodnostní Evropy…
Proto je pro mne udivující, jakou chybu dělají západní liberálové, když podávají pomocnou ruku ukrajinskému nacionalismu. Navíc pod dohledem liberální Evropy se Ukrajina mění v tvrdou diktaturu s výrazně nacionální orientací. USA zase opakují tu samou chybu, kterou dělaly za SSSR – myslí si, že je možné podporovat někoho velmi špatného v boji proti někomu ještě o něco horšímu. Vždy to ale dopadne stejně: ten špatný se obrátí nakonec proti nim samotným.

LN: Donbas, kde žijete, ale podle vás nepatří ani do jedné z těch dvou kategorií – špatní a ještě horší?
Velmi mne mrzí, že se o lidech, kteří dnes zůstali na Donbase, šíří informace, jakoby to byli hlupáci, degeneráti. Zločinci a v tom nejlepším případě pomatení důchodci. Je tu řada normálních lidí, velmi vzdělaných lidí, odborníků z důležitých průmyslových odvětví, protože tohle je vysoce rozvinutý průmyslový kraj.

LN: A jakou mají tito lidé budoucnost?
Nevím. Zřejmě zde vznikne jakési ruské společenství, které bude žít podle vlastních pravidel. Nakonec, Ukrajina mílovými kroky spěje k finančnímu i politickému defoltu. Lidé na Krymu jsou opravdu upřímně šťastni, že se vrátili do Ruska. A tady na Donbase by také byli šťastni, kdyby se jim to podařilo.

LN: Je neuvěřitelné, že vy, člověk, kterého režim Vladimíra Putina málem zabil, každopádně ale vyhnal z vlasti, jste se nyní stal Putinovým stoupencem…
Putin ale přece není Rusko! Rusko je historie a bohaté tradice. Také Puškin je Rusko. Navíc musíme si přiznat, že Rusko je dnes mnohem víc evropskou zemí, než samotná Ukrajina. Rusko má též své nacionalisty, ale je to marginální problém. Na Ukrajině se nacionalismus stal součástí státní doktríny. Kdepak. Nejde o žádné přechodné období. Není to cesta k demokracii. Nacionalismus, ať už ukrajinský či gruzínský, vede k hitlerovskému nacismu. Naopak Rusko je především mnohonárodnostní stát, kde nacionalismus nemá budoucnost.

LN: Zaslouží si Rusko i váš kritický pohled?
Zůstává v něm mnoho sovětského. Především je velmi problematická situace se svobodnými médii, se svobodným tokem informací. Vzrůstají protizápadní nálady, krajní konspirologie, hony na vlastizrádce, řada omezení občanských svobod atd. Ale na Ukrajině to je ve všech směrech mnohem horší.

LN: Takže Krym podle vás utekl před ukrajinskými nacionalisty do náruče velkého, dobrého a tradičního Ruska. To je jako z vysílání ruské státní TV…
Krym se vyhnul krvavému rozvoji dramatu, kterému se nevyhnul Donbas. Na poloostrově bylo 20 tisíc ukrajinských vojáků a mohlo se stát, že nějaký debil v Kyjevě by zmáčknul pomyslné tlačítko „start“. Pak by přišlo ke slovu i těžké dělostřelectvo a Krym by byl zcela zničen.

LN: Pro Čechy se stále nabízí srovnání se zabráním Sudet. I tehdy podle vás měla německá menšina bojovat za svá práva?
Pozor. To byl především akt vnější agrese. Vy jste Němcům přece nijak neubližovali. Nebo jste je jako Ukrajinci Rusy na Krymu chtěli také předělat na Čechy? Chtěli jste jim zakázat mluvit německy? Na Krymu šlo o něco úplně jiného. Zrál tu hluboký konflikt celá desetiletí. Lidé dospěli do stavu krajního rozčarování.Jakmile došlo v Kyjevě k převratu, obávali se dalšího omezování ruštiny, vnucování ukrajinského jazyka… A nejen toho. Víte, je to ještě něco jako historická zkušenost. Moje matka se narodila v Kyjevě. Sedmadvacet členů naší rodiny zavraždili za války ukrajinští nacionalisté.

LN: Nejen já mám vážné pochybnosti o tom, že práva Rusů na Krymu byla skutečně tak vážně za režimu proruského prezidenta Viktora Janukovyče pošlapávána.
Důvěřujete mi jako novináři? Pokud ano, vezměte na vědomí, že já jsem byl za posledních dese let na Krymu třináctkrát, trávím tam každé léto a z této pozice si vám dovoluji říct: jděte se svými pochybnostmi k šípku.

LN: Důvěřuji. Ale jezdíte také na tu část Ukrajiny, kterou kontroluje Kyjev?
Ne. S ruským pasem tam nepojedu nikoho dráždit.

2. dubna 2014 byla zveřejněna zpráva o tom, že Andrej Babickij byl dočasně postaven mimo službu v rádiu „Svoboda“ , což je ruská verze Radio Free Europe založeného americkým kongresem. Zároveň byl Babickij sesazen z funkce šéfredaktora sajtu Echo Kavkaza, který patří do korporace Radio Free Europe

„Nepíšu o Krymu – v této otázce naprosto souhlasím s tezemi Vladimíra Putina, že Rusko mělo absolutní právo vzít obyvatelstvo poloostrova pod svou ochranu“. Napsal a pokračoval kritikou politiky Putina vůči oponentům a výzvou k dodržování svobody slova.

V září 2014 byl z americké korporace vyhozen definitivně.

Autor: Petra Procházková