Lidovky.cz: Je to vaše první návštěva Dnů NATO?
Ano, první. V České republice jsem byl ale asi šestkrát nebo sedmkrát.
Lidovky.cz: Co si o této akci myslíte?
Byla to pro mě opravdu objevná zkušenost. Vidět české lídry hovořit o českém zapojení do aliance, potřebě modernizace a tak. Ale stejně tak bylo pro mě skvělé, že jsem mohl mluvit s lidmi ze zbrojního průmyslu, jaké mají požadavky a podobně.
Lidovky.cz: Když mluvíte o zapojení České republiky v NATO, jsme dobrými partnery pro USA?
Především jste neskutečně spolehlivý spojenec. Co se například týče vojáků a jejich zapojení kupříkladu v Afghánistánu, jste skvělými partnery. Viděl jsem, jak dobré je, že když Češi něco zajišťují. Líbí se mi snahy o modernizaci i navýšení armádního rozpočtu, které právě probíhají, stejně jako vytvoření nového batalionu.
Lidovky.cz: Je zde něco, co bychom mohli dělat lépe?
Místo, kde máte největší nedostatky, je infrastruktura. Potřebujeme dobré silnice a železnice, aby se jednotky NATO mohly přesouvat rychle, aby zabránily případné krizi. V současnosti máme většinu vojsk v Bavorsku, a aby se mohly jednotky přesunout, muselo by všechno jít přes Českou republiku.
  |
Lidovky.cz: Zmínil jste potenciální krizovou situaci. Co přesně tím myslíte?
Rusko v současnosti nemá plán ani kapacitu na to, aby zabralo Evropu až k Rýnu, s čímž jsme počítali během studené války. Co dnes chtějí, je vytvořit problém v alianci, proto dávají tolik peněz do kybernetických útoků, dezinformační kampaně. Chtějí vytvořit situaci, která podkope základy NATO, aby to vypadalo, že aliance není schopná bránit své členy. Na to nepotřebujete invazi, která jde přes celé Polsko, ale stačí limitovaný útok na státy Pobaltí nebo Finsko a ten může být velice rychlý.
Lidovky.cz: Jak na tyto hrozby můžeme reagovat?
Musíme nejprve brzy poznat, že taková akce přichází. Zadruhé musíme vymyslet plán, jak rychle přesunout jednotky, abychom na takové krize mohli reagovat a tím vyslat signál, že víme, co dělají a nebudeme to tolerovat. Že se strašně přepočítali v tom, že státy NATO nezasáhnou. A ostatně i proto potřebujeme kvalitní infrastrukturu.
Lidovky.cz: Rusko je tedy stále vnímáno jako největší hrozba NATO?
Absolutně.
Lidovky.cz: Je stále při všech kybernetických a dezinformačních útocích, kterým aliance čelí, ve hře reálný válečný konflikt?
Musíte si uvědomit, že již teď jsme v konfliktu s Ruskem. Oni neuvažují tak, že je nebo není válka. Pro ně je to konstantní konflikt. To neznamená, že nemůžeme obchodovat, hrát hokej a dělat podobné činnosti. Ale jediné, na co kdy reagovali, byla síla.
Lidovky.cz: Co si myslíte o nedávném cvičení Vostok 2018 ruské armády na východě?
Je to jen další příklad ukázky jejich síly, stejně jako kybernetické a další útoky. Snaha říct: „Tohle umíme a jsme to schopni udělat.“ Podobně jako vybudování mostu mezi Ruskem a Krymem. Je to signál, že Krym nikdy nevrátí. Navíc v současnosti vylepšují své základny v Kaliningradu, Sýrii a začali také rozmisťovat protiletadlové systémy do arktické oblasti. Rozhodně to není náhoda, že vytváří tento pás.
Lidovky.cz: Chápu dobře, že se podle vás Rusko snaží rozeštvat členy aliance?
Ano. Všechny naše vlády jsou pod neustálým tlakem. Podrývají výsledky našich voleb i naše média. Víme, že ruská vojenská rozvědka GRU dávala peníze pravicovým aktivistům v Německu, kteří se zúčastnili demonstrací v Chemnitzu. Jsou to všechno aspekty, kterými se nás snaží rozeštvat.
Lidovky.cz: Myslíte, že státy NATO dělají dost pro to, aby odvrátily tyto potenciální krize?
Nikdy to nebude dostatečné. Na jedné straně máme hodně států, které nechtějí dostatečně investovat do armády. Nejde o finance, ale o politickou vůli. Zároveň musíme lépe spolupracovat na úrovni EU – USA. Na druhou stranu jsme udělali velký pokrok. Vytvořili jsme předsunuté jednotky, ochraňujeme komunikační kanály mezi Evropou a Severní Amerikou a prohlubujeme spolupráci. Zároveň je také vyvíjen tlak na investování dvou procent HDP na armádu. Tato otázka nemá odpověď ano-ne, ale můžu říct, že je vidět, že členové Aliance jsou stále oddaní její myšlence.
Lidovky.cz: Byl jste velitelem pozemních jednotek NATO v průběhu krize na Krymu a jeho obsazení ruskými vojáky. Jak složité to pro vás tehdy bylo?
Když invaze začala, bylo to složité. Ale bylo to ostatně složité i poté, co jsem v listopadu 2014 přešel do velení americké armády v Evropě. Byl jsem zodpovědný za všechny jednotky, i v Pobaltí, a bylo to značně náročné. Především to byla výzva. Komplikované bylo hlavně přesvědčit evropské i americké lídry, že Rusko není partner, ačkoliv bychom to chtěli. A také to, že Rusko reaguje pouze na sílu, kterou musíme ukázat, aby neměli pocit, že nezareagujeme na podobnou krizi jinde.
Lidovky.cz: Debatovalo se v té době o možnosti pomoct Ukrajině?
Měli jsme tam tehdy jednotky, které pomáhaly ve výcviku Ukrajincům. USA zajišťovaly i radary, které měly jednak varovat před střelami, ale také pomáhaly vysledovat, odkud střely přicházely. Zajišťovali jsme i lékařskou pomoc. V současnosti budeme zprostředkovávat i protitankovou obranu.
Lidovky.cz: V současné době cestuje francouzský prezident Emmanuel Macron po Evropě a přesvědčuje státy EU, aby se zapojily do Evropské intervenční iniciativy. Není zbytečné mít takovou iniciativu, když máme NATO?
Líbí se mi to. Myslím si, že je to skvělá věc. Budou zde vždy záležitosti, které budou důležité pro Evropu, ale nebudou důležité pro USA, navíc USA dlouhodobě touží po silném zapojení evropských států a vytvoření nového pilíře pro alianci. Nemluvíme zde o paralelních složkách, to si nikdo nemůže dovolit. Ale podle mě by bylo dobré, kdyby EU měla svou intervenční armádu, která by mohla řešit krize například v Africe. Ale nepůjde to bez silného zapojení Německa.
Lidovky.cz: V nedávném rozhovoru český premiér Andrej Babiš zmínil, že by bylo dobré, kdyby EU pomáhaly ve Středozemním moři s bojem proti migraci státy NATO, jako jsou Spojené státy a Kanada. Co si o takové myšlence myslíte?
Již teď aliance částečně pomáhá námořními jednotkami. Je mnoho způsobů, jak pomoci, ale primárně musíme řešit příčiny toho, proč miliony lidí odchází z Afriky a Sýrie. Turecko stále má na svém území miliony uprchlíků ze Sýrie. Prezident Vladimir Putin stále podporuje Asadův režim, režim, který hází chemické bomby na civilisty. Možná by váš premiér měl tlačit na prezidenta Putina, aby situaci v Sýrii řešil jinak a nevytvářel tak situaci, která mobilizuje migrační vlnu. Protože to vyvíjí tlak na EU i na NATO, což štve státy proti sobě. Je to vlastně nová zbraň. Možná než říkat, že USA by měly pomáhat Evropě, měl by váš premiér řešit tento problém. Protože USA jej v Sýrii řeší a na syrský a ruský režim tlačí.
Lidovky.cz: Zmínil jste i plnění povinnosti odvést 2 % z HDP na zbrojení. Myslíte si, že prezident Donald Trump dělá dobře, když vyhrožuje, že USA alianci opustí, když státy nebudou investovat?
Zde jsou asi tři aspekty této otázky. Zaprvé se domnívám, že všechny státy by bez výjimky měly plnit závazky vyplývající ze článku 3 smlouvy NATO, tedy být připraveni se bránit a být zodpovědni za svou obranu. Na to kladl důraz každý prezident Spojených států, i Barack Obama, a prezident Trump se v tom s ním shoduje.
Zadruhé však nesouhlasím s přístupem, jaký můj prezident zvolil. Nepomáhá to jednotě NATO a ta je nejdůležitější. Tu Rusové nenávidí ze všeho nejvíce. Když pak americký prezident říká, že možná z NATO vystoupíme, je to dar Rusům. Na vedení USA v rámci aliance však závisí všechny státy, přestože s nimi mají problémy nebo spory. Pokud budeme odcházet ze smluv a efektivních mechanizmů ve světě, sami ztrácíme vliv.
Zatřetí si nemyslím, že je rozumné tlačit na státy NATO, aby platily dvě procenta z HDP, jako by to byly poplatky za vstup na párty. Myslím, že to nepomáhá. Potřebujeme sofistikovanější způsob na určení míst, kde je potřeba investovat, ne jen tlačit na dvě procenta.
Lidovky.cz: Co bylo vaše nejtěžší rozhodnutí, které jste musel v životě udělat?
Byl jsem po patnáct měsíců v Afghánistánu. Od srpna 2009 do listopadu 2010. Nevybavím si jedno jediné rozhodnutí, ale tohle byla pro mě jako velitele nejtěžší práce. Doslova každý den hrozilo, že někdo bude zabit. Tálibán tehdy zabíjel civilisty prakticky neustále a přišlo nové rozhodnutí, že je musíme chránit. My jsme dělali, co jsme mohli, aby se tak nedělo, ale na druhou stranu jsme museli chránit i naše lidi. Vláda v Kábulu tehdy neposkytovala dostatek podpory lokálním vládám, a tak Tálibán vyplnil toto vakuum. Bylo to opravdu složité období. Vydávat rozkazy, dávat lidem vedení a přitom je posíláte do riskantních situací. Těžké.
