Banderovci a kyjevská junta jsou passé. Kreml mění tón propagandy

Lidovky.cz: Proklamace versus realita. Tak lze shrnout situaci na Donbase, odkud navzdory vyhlášení příměří přicházejí stále nové zprávy o ozbrojených střetech a desítkách mrtvých. Proč není klid zbraní dodržován?
To, co se odehrává na jihovýchodě Ukrajiny, je válka 21. století – lokální konflikt, v němž proti sobě nestojí mnohatisícové armády dvou čí více států na přesně vymezených frontových liniích, ale ozbrojené síly jednoho státu proti nekonvenčním jednotkám, povstaleckým, kriminálním nebo teroristickým, jež podporuje aktér v pozadí. Guerillové formace jsou flexibilnější než konvenční armáda, snáze se pohybují v terénu a navazují kontakty s místní populací, čímž si zajišťují jak přísun zásob, tak důležitých zpravodajských informací. Navíc si osobují identitu místních, což jim dává velkou psychologickou výhodu a zajišťuje sympatie a podporu minimálně části civilního obyvatelstva.

Takový způsob boje, pro který se v posledních letech stále častěji užívá termínu hybridní válka, poskytuje nesporné výhody i tomu, kdo se za vzbouřenci skrývá. Umožňuje mu totiž prezentovat konflikt jako občanskou válku a vystupovat jako někdo, kdo s tamním děním nemá nic společného, případně pouze pomáhá slabší straně v boji proti přesile nepřítele, který nelegitimně a nevybíravě používá násilí proti vlastnímu lidu. Místo toho, aby přiznal svou roli agresora, se hybridní aktér stylizuje do pozice obránce a na mezinárodní rovině si může nárokovat úlohu arbitra.

Lidovky.cz: Tolik teorie. Promítl byste ji na Ukrajinu?
Rebelii na východě Ukrajiny vyvolaly ruské bezpečnostní orgány, které prostřednictvím svých důstojníků infiltrovaly oblast Donbasu a vytvořily síť povstaleckého vedení, jež si pak začalo nárokovat legitimní kontrolu nad tímto územím. Typický postup byl takový, že elitní ruští zpravodajci obsadili nějakou důležitou budovu, načež se k nim připojilo několik desítek povstalců s primitivnějšími zbraněmi, čímž se vytvořilo zdání lokální vzpoury. Tito lidé také dovedně využili dlouhodobé nejistoty tamních obyvatel a rozčarování mnohých z událostí v Kyjevě. To samé se ostatně dělo na Krymu. S jejich podporou pak začali vystupovat jako místní samospráva a představitelé národního odporu, načež zahájili expanzi na sever a severozápad.

Lidovky.cz: Ukrajinská armáda však s rázným zásahem poměrně dlouho váhala...
Kyjev měl před sebou dilema: buď neútočit a riskovat, že separatisté ovládnou jednu oblast za druhou, nebo zvolit vojenskou reakci. Když ovšem střílí obě strany, vytrácí se rozdíl mezi obětí a agresorem. Povstalci si navíc zřídili základny uprostřed měst a civilních čtvrtí, kam se regulérní armádě velmi obtížně proniká. Ukrajinští vojáci se tedy snažili města obklíčit a dostat pod kontrolu hlavní komunikační kanály. To znamená, že zatímco separatisté mohli Ukrajince ostřelovat na „čistém“ poli, ukrajinské ozbrojené síly musely útočit na urbánní cíle, což bohužel stojí život také civilisty. Mnozí z nich pak vnímají povstalce jako ty, kdo se zbraní v ruce hrdinsky brání jejich domov i je samotné, na rozdíl od ukrajinské armády, která po nich střílí. To lze samozřejmě velmi dobře využít ve válečné propagandě. Když ukrajinské jednotky útočí na jednotky místní domobrany, ať už údajné, nebo skutečné, je snadné postavit je do pozice někoho, kdo nebojuje proti vnějšímu agresorovi, ale proti vlastnímu národu.

Lidovky.cz: Ruské úřady v této souvislosti vyšetřují „genocidu“ ruskojazyčného obyvatelstva, zahájily také trestní stíhání velení ukrajinské armády. Jaké důsledky to může mít pro ukrajinskou stranu?
Tyto proklamace vnímám jako součást informační války, byť nepopírám, že Ukrajincům to může v budoucnu přinést jisté problémy. Rusko tím opět vystoupilo jako obránce životů části ukrajinské populace. Mluvčí ruských vyšetřovatelů Markin prohlásil, že „osoby z nejvyššího politického a vojenského vedení Ukrajiny vydávaly rozkazy k úplnému vyhlazení ruskojazyčných občanů“ a dodal, že v Rusku hrozí za genocidu trest smrti. Ale co druhá čečenská válka, kterou rozpoutal Putin proti vlastnímu lidu a v níž zahynuly desítky tisíc lidí a byla zlikvidována celá města? To je velmi smutný cynismus. Podobně se můžeme pozastavit i nad referendem na Krymu. Kreml tvrdí, že obyvatelé poloostrova svobodně vyjádřili svou vůli, že už nechtějí být součástí Ukrajiny, a že jejich rozhodnutí je nutné respektovat. V samotné Ruské federaci přitom člověku, který veřejně hlásá separatistické názory, hrozí až 5 let vězení.

Lidovky.cz: Po schůzkách v Minsku, které přinesly dohodu o příměří a posléze i vytvoření nárazníkové zóny, Putin opět jedná s Porošenkem, nařídil také stažení tisíců ruských vojáků od hranic s Ukrajinou. Neznamená to, že Moskva ve svém tlaku na Kyjev povoluje?
Těžko se stoprocentní jistotou určit, co Putin plánuje – jestli pokračovat ve vojenské agresi, nebo ji dočasně stopnout, případně s ní úplně skoncovat. Myslím si však, že svých strategických cílů na Ukrajině dosud nedosáhl a s Krymem a tím kouskem Donbasu, který nyní kontroluje, se nespokojí. Potřebuje minimálně tyto dvě oblasti propojit, respektive vytvořit koridor na Krym, který je teď naprosto izolovaný. Domnívám se, že bude jednat pragmaticky a ve světle nadcházející zimy využije spíše ekonomických a energetických nástrojů. S pomocí svých spolupracovníků v zemích EU by mohl sabotovat podporu ukrajinské ekonomice, které bez pomoci Západu hrozí kolaps.

Ruský prezident Vladimir Putin (vlevo) a jeho ukrajinský protějšek Petro...

Nedávno také dokázal, že je schopen dramaticky snížit export zemního plynu do zemí střední Evropy, a ty pak plyn nemohou zpětně dodávat Ukrajině. Může rovněž zavést vízovou povinnost pro obyvatele Ukrajiny, čímž by sice riskoval ztrátu sympatií části obyvatel jihovýchodní Ukrajiny, ale ukrajinskému hospodářství by tím ustředřil citelnou ránu, stejně jako případným zavedením cla nebo zrušením dovozu některého ukrajinského zboží. Tím vším může stávající ukrajinský režim destabilizovat. Klíčové jsou protiruské sankce. Pokud přetrvají, bude Moskva ve svých vojensko-politických aktivitách dále omezována. Kdyby ale byly zrušeny, může si Putin myslet, že status quo má jisté a může jít dál.

Lidovky.cz: Zmínil jste spolupracovníky Kremlu na Západě. Můžete být konkrétnější?
Ruské vládě se podařilo vytvořit rozlehlou síť složenou ze sympatizantů nebo přímo agentů, kteří v ukrajinské krizi stojí na její straně a hájí její pohled na věc. Na jedné straně ji tvoří skuteční obdivovatelé Putina a jeho režimu, sem patří i radikální skupiny z obou stran politického spektra, či známé osobnosti, které se v situaci hlouběji neorientují a spokojí se s bagatelizujícími argumenty, jež Moskva světu v rámci informační války předkládá. Nicméně skutečně významné spolupracovníky získává metodou „něco za něco“. Například honorárními pozicemi, což pěkně popsal (historik) Timothy Snyder. Leccos zmohou také peníze. A vydírání: ruská diplomacie jde ve stopách své sovětské předchůdkyně, v získávání kompromitujících informací dlouhodobě exceluje.

Lidovky.cz: Ruská rétorika ještě nedávno označovala ukrajinskou vládu jako „kyjevskou juntu“, varovala před „banderovci“ a „fašisty“. V posledních týdnech však od těchto výrazů upouští. Proč?
Ano, státní média, která věrně odrážejí narativ Kremlu, tyto výrazy v poslední době skutečně téměř nepoužívají, o ukrajinských jednotkých dnes mluví jako o „silovicích“, tedy příslušnících silových resortů, nebo dokonce jako o „ukrajinské armádě“. Slova „banderovec“ či „fašista“ jsem vůbec nezaznamenal. A povšimnete si toho nejen ve zprávách, ale dokonce například i v talkshows.

Domnívám se, že předchozí vypjatá rétorika měla ruskou společnost nasměrovat k podpoře vojenské intervence na Ukrajině. Televizní kanály se předháněly ve vysílání záběrů válečné destrukce, provázely je patřičným komentářem o juntě, která provádí genocidu vlastního národa... Ovšem pak se ukázalo, že jihovýchodní Ukrajina není Krym a získat ji nebude tak snadné. K tomu se připojila rezolutní reakce Západu v podobě sankcí, a tak Putin couvl. Musíme si uvědomit, že udržovat tak vysokou hladinu společenské mobilizace se mu v nynější situaci nehodí, protože by pak v očích Rusů mohl vypadat jako zbabělec, který nechává trpící na Ukrajině napospas. Proto propagandu zmírnil: když se ty vypjaté emoce trochu uklidní, bude se mu snáze dýchat. Ale to se může kdykoli radikálně změnit.

EMIL A. SOULEIMANOV Emil A. Souleimanov působí na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se postsovětským prostorem, v jehož rámci se zaměřuje na Ruskou federaci a oblast Kavkazu, věnuje se rovněž blízkovýchodní problematice, především Turecku a Íránu.