Vyslovení nedůvěry se očekávalo vzhledem k postojům opoziční krajně pravicové strany Národní sdružení (RN) a několika levicových opozičních stran, které mají dohromady v dolní komoře většinu.
Při spojení těchto dvou bloků nakonec proti vládě hlasovalo 331 poslanců z celkových 574. Francie takovýto konec vlády zažívá poprvé od roku 1962.
Končící premiér Barnier byl jmenován 5. září, jeho funkční období tak bude jedno z nejkratších ze všech předsedů vlád od začátku páté francouzské republiky v roce 1958.
Poslanci svým rozhodnutím odmítli příslušný rozpočtový návrh a Barnier nyní musí podat demisi. Je pravděpodobné, že bude úřadovat nějakou dobu v demisi, než francouzský prezident Emmanuel Macron jmenuje nového předsedu vlády.
„S tímto usnesením o nedůvěře... bude všechno závažnější a složitější,“ varoval těsně před hlasováním Barnier, který v proslovu hájil své rozpočtové plány. Uvedl, že jeho návrh rozpočtu na příští rok neobsahoval téměř nic jiného než bolestivá opatření, ovšem takovýto postup si podle něj žádá stav státních financí. „Tato skutečnost nezmizí mávnutím kouzelného proutku v podobě usnesení o nedůvěře,“ řekl.
Jakýkoli nový premiér ovšem bude při prosazování návrhů v parlamentu čelit stejným výzvám jako Barnier. Dolní komora je rozdělená mezi tři velké frakce, konkrétně levicový blok, krajní pravici a centristické strany vedené stoupenci Macrona, přičemž ani jedna nemá sama většinu.
Nové parlamentní volby se přitom mohou konat nejdříve v létě příštího roku, tedy nejméně rok po loňských předčasných volbách vyhlášených Macronem.
Strany z levicové Nové lidové fronty i krajně pravicové RN daly s rozpočtem, který vypracovala Barnierova vláda na příští rok, najevo nespokojenost. Konzervativní premiér chtěl dosáhnout poklesu deficitu řadou škrtů ve výdajích a zvýšením některých daní. Barnier v uplynulých týdnech poukazoval na rostoucí náklady na obsluhu francouzského státního dluhu.
 |
Vůdkyně RN Marine Le Penová ve středu uvedla, že její strana bude v případě pádu vlády „samozřejmě hlasovat“ pro návrh o dočasném pokračování stávající daňové a výdajové politiky v příštím roce. Takový zákon by byl jednou z možností, jak uzavírku vlády odvrátit. Podporu této cesty naznačila také nejsilnější levicová strana Nepodrobená Francie (LFI).
Kritiky měl zákon i mezi poslanci centristických a pravicových klubů, které vládu jinak podporují.
Francie patří k nejzadluženějším zemím EU a Barnier ve snaze zkrotit růst státního dluhu navrhoval výdajové škrty i navyšování daní. Jeho křehká vláda úřadující od září ovšem neměla v Národním shromáždění stabilní většinu a jednala o finální podobě návrhu s RN.
Hrozí shutdown?
Na všechny požadavky strany Le Penové vláda nepřistoupila a nakonec se rozhodla návrh sociální části rozpočtu přijmout bez souhlasu poslanců, čímž vyvolala hlasování o důvěře.
Francii podle deníku Le Monde teoreticky hrozí ochromení státu podobné americkému „shutdownu“, když zákonodárci do konce roku nezakročí. Předejít tomuto scénáři mohou mimo jiné krizovým návrhem, který by do nového roku prodloužil platnost letošních daňových a výdajových pravidel.
Někteří opoziční lídři ve středu uvedli, že očekávají takovýto vývoj, a vyjadřovali názor, že vládní tábor situaci prezentuje příliš dramaticky.
Prezident Macron se ve středu vrátil do Paříže z návštěvy Saúdské Arábie a ihned se k vývoji nevyjádřil. Podle zdrojů agentury Reuters už před středečním hlasováním měl seznam potenciálních Barnierových nástupců a hodlá nového premiéra jmenovat rychle.
Podle části levicové opozice by bylo řešením patové situace odstoupení prezidenta, jehož mandát končí až v polovině roku 2027. Něco takového by ale ve Francii bylo naprosto bezprecedentní. Le Penová ve středu večer uvedla, že „nepožaduje demisi Emmanuela Macrona“, ovšem označila jej za „hlavního viníka aktuální situace“.
„Tlak na prezidenta republiky bude sílit,“ řekla Macronova rivalka ve vysílání televize TF1. Také uvedla, že bude s příští vládou jednat o novém rozpočtovém plánu.
Frontální útok na Macrona?
Hlasování o nedůvěře francouzské vládě tak může být pouhou předehrou k většímu politickému cíli, který si Le Penová stanovila. Přestože o tom zatím veřejně příliš nemluví, jde jí zřejmě právě o předčasný konec Macrona, soudí francouzští komentátoři. Trojnásobná neúspěšná prezidentská kandidátka se podle nich chce co nejdříve opět ucházet o post hlavy státu a Macronovo oslabení po předpokládaném Barnierově konci by jí k tomu mohlo pomoci.
Svržení Barniera může být podle médií završením úspěšné etapy RN, v níž si Le Penová vyzkoušela pozici vlivné političky. Podle komentáře listu Politico se RN dočkala institucionálního respektu a Le Penová dostala příležitost přetavit své politické ideje v zákony.
„Ale nic z toho nestačilo. Chce víc,“ píše Politico. List cituje nejmenované vládní činitele, podle nichž se v posledních dnech zdá, že je pro Le Penovou nespokojenost s rozpočtem pouze záminkou ke svržení vlády a následnému tlaku na Macronův konec. Šéfka krajní pravice podle nich stále mění a navyšuje požadavky, při jejichž splnění by byla ochotna vládu podpořit a pro středopravý kabinet prakticky není možné vyjít jim vstříc.
List Le Monde si všímá, že Le Penová ani současný předseda RN Jordan Bardella se přímo o Macronovi v posledních dnech nezmiňovali, nechávali však ideu jeho rezignace šířit své stranické podřízené. „RN míchá debatou o demisi Emmanuela Macrona pomalu působící jed,“ napsal Le Monde.
30. září 2024 |
