Když se náměstek šéfa minské kriminálky Ihar Kachalau dozvěděl, že v jeho rajónu se slehla zem po sedmi lidech, kteří přicestovali do Běloruska z Afriky, aby se tam „zdokonalili ve fotbale“, zbystřil. Zvedl telefon a vytočil číslo na ministerstvo vnitra. Potřeboval poradit, co si se zapeklitou situací počít. „Ministr mi dal jasné instrukce. Migranti, kteří přes naše území pouze přecházejí dál do Evropy, nám nemusejí dělat starosti,“ sdělil zvídavému policistovi Michail Bedunkevič, toho času vysoce postavený úředník na ministerstvu.
Psal se květen roku 2021 a režim Alexandra Lukašenka byl v diplomatické válce s Evropskou unií. List Politico se nyní dostal k nahrávkám i tajným dokumentům. Obsáhlá příručka pro hybridní válku s Unií vznikla na jaře téhož roku a režimu slouží dodnes. „Je to celkem jasné, je to Lukašenkova pomsta za sankce. Bude to pokračovat do té doby, dokud Brusel bude reagovat na hrůzy, co se u nás v Bělorusku ději,“ popsal reportérům jeden ze členů pohraniční stráže.
Plán se začal v hlavě běloruského lídra rodit už o pár měsíců dříve po kontroverzní a na Západě velmi propírané „výhře“ ve volbách. Od počátku šlo o propracovaný program včetně reklam v zemích původu potenciálních uprchlíků. Speciální cestovní kanceláře lákaly zájemce pomocí letákových kampaní například v Iráku. Do Běloruska posléze putovali skrze krátkodobá víza.
Důvody cest byly různé, od obyčejného turismu přes lov až po lékařskou péči. Po zaplacení šesti až patnácti tisíc dolarů (144 až 362 tisíc korun) uprchlíci obdrželi letenku, nejčastěji od trojlístku aerolinek Fly Baghdad, Iraqi Airways či běloruské státní společnosti Belavia. Po příletu do Minsku se dočkali ubytování v jednom z hotelů, který přímo spadá pod speciální vládní úřad pro správu nemovitostí.
Turisté bez zavazadel a zpáteční letenky
V rámci dokonalého krytí „turisté“ absolvovali slíbený program, od počátku však bylo jasné, že tady jde o něco víc. V jednom z uniklých telefonátů zástupce ředitele malé cestovní kanceláře Oskartour Dzmitrij Korabau popisuje, jak jeho klienti do Minsku přilétali bez jakýchkoli zavazadel. „Neměli skoro nic. Když se pak měli vracet domů, letadla byla poloprázdná,“ svěřil se. „A když vzali nohy na ramena, zahodili všechny cestovní doklady, aby je pak nikdo nemohl identifikovat,“ popisuje.
Až do června 2021 běžel program bez jediného zádrhelu, pak však přišly první velké reportáže od běloruských opozičních médií i velkých západních deníků. Popisovaly podezřele velký počet cizinců v ulicích běloruských měst i jejich hromadění u hranic s okolními státy. Patnáctého června zástupce ředitele běloruské státní cestovní agentury Tsentrkurort Alexej Strelčanka telefonoval lidem z Oskartour a stěžoval si, že „na Západě už o tom píšou“.
„Jak to teď mám vysvětlit nadřízeným z vlády? Žádný z těch případů s námi nesmí být spojovaný, že?“ ptal se. Korabau ho ubezpečil, že z jeho strany je vše v pořádku a pod kontrolou. V jiném telefonátu však své kolegy informuje, že spolupráce s Tsentrkurortem je minulostí. „Moc se o nich psalo, že pašují lidi a tak. Dostali pokyn seshora, ať s tím přestanou. Řekli nám to teprve včera, takže musíme přepracovat všechny papíry,“ sdělil.
Pokročilá taktika na překonání hranic
Systém práce „převaděčů“ se změnil, zapojilo se do něj více menších cestovních kanceláří, víza se zprostředkovaně vydávala za pomoci Moskvy. Běženci nejprve putovali pod záminkou studijních pobytů do Ruska, posléze se po zemi přesunuli do Běloruska.
Na podzim 2021 rostl počet záchytů na hranicích s Polskem, Litvou i Lotyšskem, někteří běženci byli vráceni zpět. Ubytováni byli za pomoci cestovních kanceláří v hotelích, nic dalšího však neměli.
„Mám jejich pasy i mobily, jsou pod zámkem a já mám klíč. Ale najíst dostávají,“ popsal v jednom z telefonátů Korabau. I přes malé zádrhely se program rozšiřoval, pryč byl neorganizovaný úprk běženců směrem k hranicím. S přicházející zimou už je k nim vozily nákladní automobily. Pohraničníci je vždy nasměrovali do míst, kde měli největší šanci na přechod.
Pokud první pokus selhal, skupina běženců to za pomoci běloruských pohraničníků zkusila jinde. Častá byla taktika návnad, kdy větší skupina zkusila své štěstí na jednom místě s vědomím, že hranice nepřekročí. O kus dále se pak na druhou stranu dostaly menší „týmy“ běženců. A situace se nezlepšila dodnes. V září loňského roku Polsko nasadilo na hranicích armádu, v říjnu se premiér Donald Tusk dostal do sporu s Bruselem, zpochybni migrační pakt i právo na azyl. Plán Lukašenka se tím naplnil.
17. dubna 2024 |