Muže, který strávil pět let ve vězení, z toho drtivou většinu času na samotce, přemohly emoce brzy po jedné z novinářských otázek. Odpovědět tak za něj musela jeho žena Svjatlana, která mu byla během nedělní dvouhodinové konference v litevském Vilniusu stále po boku.
„Běloruské věznice změní člověka tak moc, že naše dcera Sjarheje hned nepoznala. Musela slyšet ‚já jsem tvůj táta‘. Teklo nám moře slz,“ popsala Cichanouská. Její manžel skončil za mřížemi kvůli tomu, že se pokusil kandidovat proti běloruskému diktátorovi Alexandru Lukašenkovi. Proslul při tom sloganem „Zastavme švába“. Kandidaturu pak převzala právě Cichanouská, a lídryní opozice je dodnes.
Cichanouski ujistil, že to se nezmění a že její roli nehodlá zpochybňovat. Po pěti letech si prý připadá jako ve filmu Návrat do budoucnosti. „Byl jsem úplně izolovaný. Mám jen velmi málo informací a nyní potřebuji zjistit spoustu věcí,“ poznamenal. Z pěti let ve vězení strávil poslední více než dva roky v úplné izolaci. „Žádný kontakt, žádné informace. Nedostal jsem jediný dopis. Odeslány nebyly ani ty moje,“ líčil.
Ostatně dopisy byly jedním z témat, které manželé Cichanouští probrali, když spolu poprvé mluvili po telefonu. „Mé dceři je skoro devět a jejím úkolem je psát tatínkovi dopisy plné barev. Víme, že můj muž nevidí nebe, nevidí nic. Takže dcera má za úkol namalovat co nejvíc obrázků, aby si mohl prohlédnout aspoň ty,“ řekla Cichanouská v loňském rozhovoru pro iDNES.cz.
 |
Dříve mohutný, 192 centimertů vysoký Bělorus ve vězení zhubl ze 135 na 79 kilogramů. „Někdy byla cela široká jen 1,18 metru, někdy ještě menší,“ vyprávěl. Na samotce podle svých slov „se skoro odnaučil mluvit“. „Kdybyste mě viděli, když mi na talíř hodili jen dvě lžíce kaše, dvě malé lžičky...“ řekl s tím, že si ve vězeňském kiosku nemohl nic koupit. „Občas mi dali malou tubu zubní pasty, malý kousek mýdla jako milodar. Někdy ano, někdy ne.“
Až v posledních týdnech mu prý začali dávat lepší jídlo. „Máslo, vejce, tvaroh, dvojnásobné porce. To proto teď vypadám takto! Představte si, jak jsem vypadal předtím,“ popsal novinářům. Agentuře AP také přiblížil mučení, kterým si prošel. „Vedoucí věznice mi pořád říkali: ‚Nebudeš tu jen těch dvacet let, které už jsi dostal. Znovu tě odsoudíme. Nikdy se nedostaneš ven.‘ A neustále opakovali: ‚Ty tady zemřeš.‘“
„Nemáte nic dovoleno. Nutí vás hodiny uklízet už tak zcela čistý pokoj a pak vás za ‚neuklízení‘ hodí do cely. Řekl jsem jim: ‚Vedle máte maniaky, kteří se dívají na televizi. Dejte mi aspoň jeden dopis od mé rodiny. Vězeň je pořád člověk. Máme svá práva.‘“ Kromě nulového kontaktu s právníky a rodinou neměl coby ortodoxní křesťan přístup ani ke knězi.
Zadržen byl několik týdnů před volbami v roce 2020. O rok později byl odsouzen k osmnácti letům vězení za „organizování nepokojů“ a „podněcování nenávisti“ a poté k dalším osmnácti měsícům za „neuposlechnutí příkazu“. Prezidentkou se nicméně nestala ani jeho žena a i s děmi pak uprchla do Litvy.
Nyní šestačtyřicetiletý Cichanouski se nakonec dostal na svobodu v sobotu, spolu se třinácti dalšími politickými vězni a novináři. Mezi nimi jsou například někdejší profesorka Minské univerzity Natallia Dulina, reportér Rádia Svoboda Ihar Karnei, anarchista Akihiro Hayeuski-Hanada nebo podnikatel Sjarhej Šeleh, kteří se tiskovky rovněž zúčastnili.
„Co jsi čekal? Politika je špinavá hra“
A Cichanouski spolu se svou ženou několikrát poděkoval americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi a evropským spojencům. Velké propouštění totiž nastalo poté, co se americký zmocněnec pro Ukrajinu Keith Kellogg v Minsku setkal s Lukašenkem. Lukašenkův mluvčí později sdělil, že prezident propustil vězně na Trumpovu žádost.
„Děkuji, pane prezidente Trumpe. On má takovou moc, že i jediným slovem by mohl nechat propustit všechny politické vězně. Žádám prezidenta Trumpa, aby to slovo řekl,“ opakoval Cichanouski a jeho manželka pak dodávala, že v běloruských věznicích je stále ještě přes 1 150 neprávem odsouzených disidentů a aktivistů, mezi nimi třeba bývalý bankéř Viktor Babaryka nebo členka vedení opoziční koordinační rady Maryja Kalesnikavová.
Osvobozený Cichanouski se také přímo obrátil na Bělorusy. „Pokud čekáte na znamení – tady je. Národy umírají ve chvíli, kdy už nedokážou rozeznat dobro od zla. Tam nám říkají zrádci. Ale já říkám zrádci všem, kdo neodporují ‚lukašismu‘,“ apeloval. Ostatně sám se prý s vládcem země setkal, když Lukašenko navštívil věznici. Tam mu prý prezident vmetl: „Co jsi čekal? Politika je špinavá hra.“
O svém propuštění uvedl, že je to „sen, kterému se pořád těžko věří“. Když jej dozorci odvedli z vazební věznice běloruské tajné služby KGB, dali mu černý pytel přes hlavu a naložili do minibusu, netušil, kam ho vezou. „Pořád tomu nemůžu uvěřit. Bál jsem se, že se probudím a všechno zase bude při starém,“ plakal. Nyní ho čekají lékařské prohlídky. Jeho zdravotní stav se totiž za mřížemi výrazně zhoršil. Nejhorší je tam prý zima a hlad.
„Objevily se kožní nemoci, všichni měli problémy s ledvinami z chladu. A nikdo pořádně nechápal, co se děje. Krev mi tekla z úst, z nosu. Někdy jsem měl křeče, ale to všechno bylo kvůli chladu, té strašné zimě, když sedíte v těch kárných celách. Ve vězení není žádná lékařská péče – vůbec žádná,“ popisoval. „To je nelidské, toto je noční můra. Musíte ty ostatní lidi dostat ven, co nejrychleji to půjde,“ vyzval.
Jeho podmínky ve věznici se podle něj mírně zlepšily poté, co v káznici na Sibiři zemřel ruský opoziční politik Alexej Navalnyj. „Když umřel, říkal jsem si, že se mi to nejspíš brzo stane taky. A pak se něco změnilo. Bylo jasné, že někdo nahoře řekl: ‚Zajistěte, aby tady neumřel. Takový problém nepotřebujeme.‘ Náhle to bylo trochu mírnější. V jednu chvíli se to rozkřiklo: ‚Cichanouski musí být udržen naživu, ne zabit,“ dodal a z toho, že je Lukašenko stále u moci, viní ruského diktátora Vladimira Putina.
Oba diktátoři se totiž navzájem potřebují. Lukašenko je jedním z posledních spojenců Kremlu, nynější Bělorusko je zase s Ruskem těsně provázané a Putin také jako jeden z mála uznává výsledky běloruských prezidentských voleb. „Kdyby nebylo Putina, už bychom žili v jiné zemi,“ míní Cichanouski. A proti režimu ve své zemi hodlá bojovat dál. „Nikdy jsem nepochyboval, ani ničeho nelitoval. A nelituji ani teď,“ řekl také.
Vyjádřil pak podporu Ukrajině bojující s ruskou armádou a prohlásil, že Kreml je jejich společný nepřítel. „Rozhodně podporuji Ukrajinu. Prezident Volodymyr Zelenskyj má za sebou neuvěřitelně těžký osud. To, čím jsem si prošel já, není nic ve srovnání s tím, čím si prošel on. Pro mě je to hrdina. Podporuji ho z celého srdce,“ zdůraznil.
