Silné strany ztratí, menší si polepší. Nový přepočet mandátů ztíží vítězi složit vládu |
Více než týden po volbách do parlamentu se německé strany po opatrném oťukávání pomalu blíží k rozhodnutí, kdo bude jednat s kým o příští vládě.
Jako jedni z posledních včera spolu jednali křesťanští demokraté (CDU) a Zelení. Strana odcházející kancléřky Angely Merkelové sice skončila druhá. Stále však ještě nevzdala možnost, že by mohla učinit oběma menším stranám, Zeleným a liberálním Svobodným demokratům (FDP), lepší nabídku než vítězní sociální demokraté (SPD).
Udržet naději při životě je rozhodující hlavně pro současného šéfa CDU a volebního lídra, Armina Lascheta. V řadách jeho vlastní strany pro něj podpora každým dnem slábne. Skutečnost, že se stále ještě drží v čele, souvisí pravděpodobně s tím, že pořád ještě trvá teoretická možnost, že by se stal příštím kancléřem.
Především předseda sesterských bavorských křesťanských sociálů (CSU) Markus Söder ovšem dává od voleb neustále najevo, že to celé mohlo dopadnout úplně jinak, pokud by se na jaře stal společným volebním lídrem CDU a CSU on a nikoli Laschet.
Právě bavorský premiér je nyní nejvyšší autoritou v rámci aliance obou křesťanských stran. Söder si to uvědomuje, zároveň ale nechce nic uspěchat. Ví, že čas hraje v jeho prospěch.
Naopak Laschetův manévrovací prostor se zmenšuje. Buď se mu nakonec ještě podaří přesvědčit Zelené a liberály, aby s ním vládli. Nebo se stane pouze řadovým poslancem, i když ještě nějakou dobu formálně povede CDU.
Dosavadní premiér Severního Porýní-Vestfálska se totiž nemůže vrátit ani do svého regionu: V okamžiku, kdy přijme křeslo ve Spolkovém sněmu, automaticky zaniká jeho mandát v zemském parlamentu. Kromě toho ústava Severního Porýní-Vestfálska předepisuje, že ministerským předsedou nemůže být nikdo, kdo není zároveň poslancem sněmu.
V Laschetově regionu navíc už v rámci CDU dávno začalo hledání nového premiéra. Jeho hlavním úkolem pak bude obhájit příští rok v květnu prvenství v nejlidnatější spolkové zemi.
Zapomeňte na Baerbockovou, novým lídrem je Habeck
Podobně jako u německých křesťanských demokratů, převrátily volební výsledky dosavadní vnitřní hierarchii i u Zelených. Namísto kancléřské kandidátky Annaleny Baerbockové tam nyní udává směr druhý spolupředseda strany Robert Habeck.
Na jaře přitom neskrýval své zklamání, že musel Baerbockové ustoupit. Pro stranu Zelených totiž nepřipadalo v úvahu nic jiného, než aby na pozici spolkové kancléřky kandidovala žena. V několika rozhovorech to Habeck následně označil za „nejtěžší rozhodnutí ve své politické kariéře“. Přesto byl po celou dobu kampaně vůči Baerbockové maximálně loajální. Když veřejnost řešila její nejrůznější přešlapy, veřejně se jí zastával.
Avšak po oznámení volebních výsledků sebezapírání skončilo. Je v tom i kus symboliky. Jak Habeck, tak i Baerbocková usilovali ve volbách o vítězství v některém z jednomandátových obvodů do parlamentu. Zatímco ale Habeck ten svůj ve Flensburgu na severu Německa vyhrál, Baerbocková nikoli, navíc podlehla v Postupimi v přímém souboji lídrovi SPD Olafu Scholzovi.
Baerbocková sice dosáhla pro stranu historicky nejlepšího volebního výsledku. Z původních ambic, že by mohla vést další německou vládu, ale sešlo. Za volebním vítězem Scholzem a jeho sociálními demokraty zaostávají Zelení o deset procent.
Naopak, o to víc je nyní v centru dění Habeck. Jedním z důvodů také je, že na rozdíl od své kolegyně má daleko větší zkušenosti s vyjednáváním. Když byl před lety vicepremiérem v Šlesvicku-Holštýnsku, musel shodou okolností stejně jako nyní nejprve najít shodu s liberály a překonat řadu vzájemných předsudků.
Teprve poté, co obě strany sladily své pozice, bylo možné uzavřít koalici s CDU, která volby v regionu formálně vyhrála. Nakonec spojenectví tří stran přežilo i Habeckův přechod do celostátní politiky před třemi lety.
Nyní se bere téměř jako samozřejmé, že Robert Habeck bude v budoucí německé vládě, ať ji povede kdokoli, vicekancléřem. Naopak, o Annaleně Baerbockové se jako o potenciální ministryni příliš nehovoří.
