V sedmdesátých letech probíhal v tehdejším Západním Berlíně takzvaný „Kentlerův experiment“. V jeho rámci byly děti, které by jinak skončily na ulici nebo v dětských domovech, svěřovány do péče pedofilních pěstounů. A to i takových, kteří byli v minulosti souzeni kvůli zneužívání dětí. Autorem projektu byl německý sexuolog Helmut Kentler. Byl přesvědčený o tom, že „sexuální kontakty mezi dětmi a dospělými nejsou škodlivé.“
VIDEO: Český kněz se v Polsku chytil do pasti na pedofily. Chtěl sex s mladým mužem |
Z pohledu tehdejších sociálních úřadů za tím mohl být cynický kalkul: Na jedné straně se „podařilo vyřešit“ problém bezprizorních dětí, které by jinak musely být umístěny do ústavní péče. Zároveň se tím snížila pravděpodobnost, že by se pedofilní pěstouni znovu mohli dostat do konfliktu se zákonem. Před tím, co se pak mohlo odehrávat v jejich obydlích, zavírali úředníci oči. Když k nim dorazily podněty s žádostí o prošetření možných případů zneužívání dětí svěřených do takovéto péče, nezabývali se jimi a odložili je.
To je případ i dnes čtyřicetiletých mužů Marco a Svena. O jejich případu informoval server Deutsche Welle. Oba byli svěřeni stejnému pěstounovi, Fritzovi H., když jim bylo devět roků. V následujících letech byli systematicky zneužíváni. Kentler vystavoval jejich trýzniteli pokaždé kladné posudky, čímž ho chránil před přezkumem a možným postihem.
V Marcovi a Svenovi ovšem zanechala jeho „výchova“ hluboké stopy. Jsou z nich v podstatě trosky, které se protloukají životem, závislí na sociální podpoře. Nejsou schopni vytvářet a udržovat normální lidské vztahy. Teď chtějí Marco i Sven dosáhnout toho, aby lidé, kteří „Kentlerův experiment“ podporovali, za to nesli odpovědnost. Samotný Helmut Kentler ovšem mezi nimi již nebude, zemřel před dvanácti lety.
Senátní správa pro vzdělání, mládež a rodinu nechala tehdejší události prozkoumat nezávislé odborníky. Výzkumný tým univerzity v Hildesheimu příslušnou zprávu předložil před několika týdny. Její závěr je jasný, když označila celý projekt za „ohrožení dětí v režii státu“. Zpráva se týkala pouze konkrétního pěstouna Fritze H. a další případy neprošetřovala.
V publikaci je nicméně naznačeno, že v té době mohla existovat i blíže neurčená síť tvořená pedofilními pěstouny a úřady pro mladistvé v různých částech Německa, jež se vzájemně kryly. Stejně tak, že její součástí mohli být i „vlivní muži z oblasti vědy a výzkumu“, kteří tomu všemu mohli propůjčovat zdání serióznosti. Například berlínské úřady podle Deutsche Welle tento „experiment" tolerovaly po třicet let.
Důsledek sexuální revoluce šedesátých let
Jak mohlo vůbec k něčemu takového docházet? Souviselo to mimo jiné s tak zvanou sexuální revolucí, která zasáhla v šedesátých letech velkou část Evropy. Byla spojena s odbouráváním dosud platných společenských konvencí, stejně tak třeba i snazší dostupností antikoncepce. Její součástí bylo i překonávání dosavadních tabu, a to ve jménu šíření společenského pokroku.
V oblasti sexuálního života to znamenalo volání po úplné svobodě, včetně zrušení trestního postihu za sex s nezletilými a dětmi. V Německu pak navíc byly tyto trendy doprovázeny zpochybňováním veškerých autorit, ať už státních nebo morálních, což se dělo v rámci vyrovnávání se s nacistickou minulostí země.
Duchu zmíněné doby odpovídaly i teorie Helmuta Kentlera, který byl v Německu dlouho považovaný za uznávaného experta v oblasti sexuality. Byl autorem řady publikací, v nichž například radil rodičům, jak vychovávat děti. Často vystupoval jako host v rozhlasu a televizi.
Podstatou jeho „emancipační sexuální výchovy“ byla představa, že i děti prý již jsou sexuálními tvory, čímž mají dle jeho soudu právo na vlastní sexuální vyžití. Osvobození dětské sexuality od represívních morálních představ údajně mělo „uvolnit energie“, jež měly vést k politickým akcím a následně ke „skutečné demokratizaci společnosti“.
O svém projektu svěřování dětí do pěstounské péče pedofilům Kentler obsáhle referoval v odborných článcích. V nich se mimo jiné píše, že jeho cílem bylo „zabránit potloukání mladistvých a umožnit jejich sociální integraci.“ Když přesvědčoval příslušné úředníky na berlínském odboru sociální politiky, aby na jeho návrhy přistoupili, odvolával se na podobné pokusy ve Spojených státech a Nizozemsku.
Současná berlínská ministryně pro mládež Sandra Scheeresová se po prezentaci studie z univerzity v Hildesheimu veřejně omluvila za to, že v metropoli k něčemu takovému v minulosti docházelo. Jménem místní vlády vyjádřila připravenost převzít za to zodpovědnost. I když byly zmíněné případy již dávno promlčeny, chce Berlín poskytnout někdejším svěřencům pedofilních pěstounů finanční odškodnění.
