Omezení amerických dodávek zbraní saúdskému režimu i vyškrtnutí jemenských povstalců ze seznamu teroristických skupin, kam je v poslední den svého úřadování v Bílém domě v lednu dal zapsat Donald Trump. I to byly jedny z prvních kroků nové americké administrativy Joea Bidena.
„Tato válka musí skončit,“ prohlásil Biden počátkem února v projevu na americkém ministerstvu zahraničí. „Zastavujeme veškerou americkou podporu útočným operacím v jemenské válce, včetně souvisejících prodejů zbraní.“
  |
Prezident a po něm i velitel amerických sil na Blízkém východě generál Kenneth McKenzie upřesnili, že Rijád může nadále počítat s podporou svých obranných mechanismů – zejména proto, že jemenští rebelové na saúdské tažení odpovídají stále častěji i raketovými a dronovými útoky na území Saúdské Arábie. Odklon od dosavadní americké blízkovýchodní politiky je ale zjevný.
USA zachytily náklad íránských zbraní směřující do Jemenu, uvedl Pompeo. Chce prodloužit zbrojní embargo |
Trump šel nepokrytě na ruku Izraeli a Saúdské Arábii, a tak jeho regionální strategie byla logicky oslavována jako úspěch právě v těchto zemích. Izraelskému premiérovi Netanjahuovi trvalo deset dní, než poblahopřál ke zvolení Trumpovu nástupci Bidenovi; nový šéf Bílého domu si dal zase načas a nechal od své lednové inaugurace až do minulé středy čekat Netanjahua na vzájemný telefonát.
Kromě zprostředkování oficiálních vztahů mezi Izraelem a několika arabskými režimy, s nimiž však nebyl v žádném reálném konfliktu, nicméně Trumpova politika v klíčových problémech Blízkého východu zásadní řešení nepřinesla – a dění v Jemenu je jedním z důkazů.
Podpora války za íránskou dohodu
Když Saúdská Arábie zahájila v březnu 2015 válku proti húsijským povstalcům, kteří v sousedním Jemenu svrhli vládu, byl ještě v Bílém domě Barack Obama. Ten se rozhodl Saúdy podporovat – zbraněmi, logistikou, zpravodajskými informacemi. „Bylo to cynické rozhodnutí, které mělo otupit saúdský hněv nad dohodou o jaderném programu, jíž Obama tehdy dosáhl s Íránem,“ upozornil na širší souvislosti v nedávné analýze The Economist.
Spojené státy podle OSN musí odvolat zařazení jemenských šíitů k teroristům. V zemi hrozí devastující hladomor |
Rijád jemenské tažení vykresloval stejně jako svou celou regionální politiku – coby nutnou snahu čelit „íránským hrozbám“. S o to větším zápalem začal Saúdy po svém zvolení podporovat Trump, království bylo mj. cílem jeho první zahraničí cesty. Trumpovu spolupráci s tzv. umírněnými arabskými státy navíc podporovala silná proizraelská lobby v USA, která rovněž prezentuje Írán jako hlavní příčinu blízkovýchodních problémů a přehlíží vliv sunnitských arabských režimů a logicky i samotného Izraele.
Kam tato politika Jemen, Saúdy i samotné Američany dovedla, shrnul minulý týden například článek v odborném věstníku Foreign Affairs. „Téměř šest let od začátku saúdské intervence je válka v Jemenu katastrofou. Ještě více destabilizovala Blízký východ, posílila Írán a poškodila globální obraz Spojených států.“ Podle humanitárních agentur během konfliktu zahynulo téměř čtvrt milionu lidí, další miliony strádají; v jedné z posledních svodek OSN upozorňuje, že akutní podvýživa ohrožuje 2,3 milionu jemenských dětí mladších pěti let.
Saúdy vedené koalici se ani masivním válečným nasazením nepodařilo vykořenit rebely a vrátit k moci spřátelenou jemenskou vládu. Útoky a blokády ze všech účastněných stran včetně Húsijů dál prohlubují strádání obyvatelstva.
Malley – staronová tvář na scéně
Citovaný článek ve Foreign Affairs obsahuje i apel, aby se USA „postavily čelem ke své spoluodpovědnosti za jemenskou tragédii“. Pikantní je, že spoluautory textu jsou dva činitelé, kteří figurovali už v Obamově Radě pro národní bezpečnost. Jeden z nich, Robert Malley, se teď navíc vrací do vysoké blízkovýchodní hry – Biden ho jmenoval svým zmocněncem pro Írán.
Tankeru opuštěnému u pobřeží Jemenu hrozí rozlomení, uniklá ropa by mohla způsobit ekologickou katastrofu |
Právě Malley přitom asi nejlépe ztělesňuje posun v americké blízkovýchodní politice. Trump schválil všechny diplomatické požadavky Izraele a ostrakizoval i „umírněné“ Palestince. Saúdům prodával zbraně za miliardy dolarů v době, kdy bombardovali jemenské nemocnice, na Írán uvalil sankce a odstoupil od jaderné dohody, ačkoli ji i podle amerických vládních představitelů teheránský režim tehdy dodržoval.
Malley naopak už jako expert respektovaného think tanku International Crisis Group považoval za účelné při hledání řešení osobně vyslechnout názory i od protivníků, včetně skupin, jako je palestinský Hamás, takže si vysloužil osobní útoky v tisku a nálepku „protiizraelský“. Za Obamy patřil Malley k architektům oné kompromisní dohody o íránském jádru, takže saúdští autoři a mnozí američtí konzervativci o něm dnes píší jako o „proíránském“.
Bidenova nejistá sázka na diplomacii namísto nepříliš úspěšných silových řešení jeho předchůdce tak od samého počátku čelí úskalím i odporu na obou stranách Atlantiku. Jemen se nabízí jako její první zatěžkávací zkouška.
