Jak si zatím Biden stojí
Johnson s Bidenem bojují o zelené prvenství. Domácí situace však přeje spíše Londýnu |
I prezidentovi příznivci hodnotí jeho dosavadní působení v čele Spojených států s rozpaky. Všechny velké krize, které v Bílém domě přebíral, včetně té koronavirové či migrační, dosud trvají. Všeobecně negativně bylo hodnoceno stažení zbylých amerických ozbrojených sil z Afghánistánu, které mělo za následek bleskové opanování země radikály z hnutí Tálibán. Stejného hnutí, proti němuž mezinárodní koalice v čele s USA v Afghánistánu bojovala po celé dvě dekády.
Biden má nevýhodu zcela vyrovnaného Senátu. Poměr sil je totiž přesně 50 na 50. K prosazení drtivé většiny zákonů přitom potřebuje většinu 60 hlasů, a to kvůli tomu, že právě takováto převaha v Senátu umožňuje odrazit opoziční obstrukce.
Jenže Bidenovi se dosud nepodařilo sjednotit ani svou vlastní stranu – na progresivní levici ve Sněmovně reprezentantů je příliš umírněný; pro středové senátory je naopak příliš levicový.
Největší úspěch, za nímž Biden dosud míří, se zasekl právě na této vnitřní rozdělenosti jeho Demokratů. Zatímco se mu podařilo na svou stranu získat 16 republikánských senátorů ve věci infrastrukturního balíku v hodnotě bilionu dolarů (22 bilionů korun), radikálně levicové křídlo jeho vlastní strany ve sněmovně odmítlo pro Bidenův zákon hlasovat.
Co dělá Donald Trump
Bývalý prezident se dosud nesmířil se svou porážkou v prezidentských volbách. Je skálopevně přesvědčen, že došlo k volebnímu podvodu, který umožnila rozsáhlá konspirace demokratů, volebních dobrovolníků a cizích mocností (občas poukazuje na Čínu, jindy na Venezuelu).
Biden je slabý, Trump destruktivní. Republikáni by si měli připravit jiného vyzyvatele |
Zrovna minulý týden na to téma napsal čtenářský dopis prestižnímu deníku The Wall Street Journal. Konzervativní list jeho text publikoval, v následném dovětku ho však sám klasifikoval jako „bananas“ (bláboly).
O poznání úspěšnější je Trumpovo úsilí na poli sociálních sítí. Jeho „vyhnanství“ z mainstreamových platforem Facebook a Twitter sice dosud trvá, prezident však před týdnem spustil vlastní projekt Truth (Pravda). O aplikaci je slušný zájem a už si ji z Apple Store stáhly miliony uživatelů. Používat ji chce údajně až 61 procent republikánů.
Jak velkou podporu mají oba rivalové u svých voličů
Nejnovější průzkum ukázal, že Bidenův výkon ve funkci schvaluje pouze 42 procent Američanů. To je jen o málo více, než měl po roce ve funkci Donald Trump. Existuje ale i žebříček voličského zklamání. A také v něm je Biden po prvním roce druhý – a to právě za Trumpem ve stejném období po jeho zvolení prezidentem.
Liberální deník The New York Times Bidenovu nelichotivou pozici v historii prezidentů USA komentoval slovy „ukazuje se, že nebýt Donald Trump (už) nestačí“.
  |
Právě Trump si udržuje stabilní podporu u svých skalních voličů, což je však spíše menšina Republikánské strany. Postoj středopravých Američanů ke kontroverznímu prezidentovi by se dal nejlépe popsat jako uctivý odstup: mají k němu řadu výhrad, ale v zemi rozdělené přístupem k migraci či kulturními válkami na téma rasy a genderu stojí Trump na jejich straně barikády.
Aktuální průzkumy mezi republikány neexistují, jako barometr popularity však slouží výroční konference konzervativců CPAC. Tam měl v červenci závěrečnou řeč právě Trump (nikoli „antitrumpovci“ Mitt Romney či Liz Cheneyová) a jako potenciálního kandidáta pro prezidentské volby ho tam zvolilo 70 procent účastníků konference.
Není ale bez zajímavosti, že po vyškrtnutí Trumpa se stejně suverénní podpoře těšil guvernér Floridy Ron DeSantis, který zaujal mimo jiné libertariánským přístupem k pandemii koronaviru.
Zahraniční politika
Stěžejním fokusem Trumpa, ale i Bidena byla Čína. V přístupu (nikoli rétorice) k tomuto ekonomickému a geopolitickému soupeři jsou si oba prezidenti blíž, než kde jinde. Oba jsou přesvědčeni, že říše středu ohrožuje velmocenské postavení USA a je zodpovědna za pandemii koronaviru. Republikánská i demokratická administrativa zdůrazňovaly faktickou samostatnost Tchaj-wanu a posilovaly námořní aliance v Tichomoří, zejména s Japonskem a Austrálií.
Oproti Trumpovi sází Biden mimo jiné na „klimatickou diplomacii“ – speciálním zmocněncem ve věci klimatu dokonce jmenoval bývalého ministra zahraničí Johna Kerryho. I toto úsilí však dosud probíhá víceméně jen v rétorické rovině. Biden se totiž nemůže opřít o domácí úspěchy na poli klimatu, poněvadž se mu dosud nepodařilo protlačit Kongresem jedinou „zelenou“ legislativu.
Jak se daří viceprezidentům
Demokratka Kamala Harrisová se zapsala především coby první viceprezidentka v dějinách Spojených států. Od doby svého zvolení víceméně zmizela ze světla reflektorů. Jediný významnější úkol, který jí připadl, byla migrační krize na jižní hranici. Tu se jí dosud vyřešit nepodařilo – z Mexika do USA v současnosti putuje přes 200 tisíc nelegálních migrantů měsíčně, což je historické prvenství. Zastánci Harrisové však tvrdí, že se jednalo o „mission impossible“.
Trumpův muž číslo dvě Mike Pence si v posledních dnech jejich administrativy rozhněval řadu nejskalnějších prezidentových příznivců. Odmítl se totiž poddat Trumpovým konspiračním teoriím a na půdě Kongresu zpochybnit výsledek voleb. Trumpova „základna“ mu to nikdy neodpustila. Pence se vrátil do světa konzervativního hlasatelství, ze kterého kdysi vzešel, a založil si vlastní podcast – American Freedom (Americká svoboda).
