26. května 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

Blízkému východu dochází voda. Jestli nepomůžeme, přijde se napít do Evropy, varuje nobelista

Jordánští pastevci si odvážejí vodu od cisterny, kterou jim úřady přistavily v... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jordánští pastevci si odvážejí vodu od cisterny, kterou jim úřady přistavily v... | foto: Břetislav Tureček

TEHERÁN/BAGDÁD/PRAHA Hlavní zdroje nestability a migračních vln z Blízkého východu jsou v očích mnoha Evropanů radikální islamisté a ozbrojené konflikty v regionu. Řada odborníků ale varuje, že za těmito dnes tolik viditelnými jevy se skrývají daleko zásadnější rizika, spojená s ekologickými problémy, hlavně s rostoucím nedostatkem vody.

V íránské metropoli rostly výškové obytné budovy v uplynulých dvou dekádách takovým tempem, že developeři, zaslepení vidinou zisků od nové vrstvy movitých zájemců o bydlení, poněkud zapomněli, že se do nejvyšších pater prostě nedostane voda. Sucho v Číně roku 2010 vedlo k růstu cen obilí a ten zasáhl nízkopříjmové skupiny v zemích Blízkého východu, jež ho dovážejí, což přispělo k sociálně-ekonomické revoltě arabského jara roku 2011. A řada oblastí Blízkého východu je tak zasažená nedostatkem vody, že se lidé stěhují ze zemědělských oblastí do měst – kde však pro ně zase není připravená dostatečná infrastruktura.

I to je jeden z uzavřených kruhů blízkovýchodního dění, kterým však zatím západní politici ani média nevěnují příliš pozornosti – na pořadu dne jsou války a migrace, jejichž prapříčiny byly zasety už před mnoha lety. Před tím, aby se také ekologické problémy regionu neřešily, až když už bude zase pozdě, varuje celá řada expertů. Zatím nepříliš úspěšně.

Miliony lidí v ohrožení

„Nedostatek vody na Blízkém východě bude stále zásadnější problém,“ varuje izraelský profesor Dan Šechtman z prestižního ústavu Technion v Haifě. „Evropa by proto měla pomáhat například s budováním odsolovacích továren, platit jejich výstavbu v chudších zemích, aby tam měli lidé co pít. Protože jinak se lidé z Blízkého východu přijdou napít do Evropy,“ dodal nositel Nobelovy ceny za fyziku v rozhovoru s LN.

V samotném Izraeli, který se může honosit vyspělou ekonomikou, produktivním výzkumem i výrobou a jeho státní kase pomáhají i mnohamiliardové finanční injekce ze zahraničí, už dávno vědí, jak na to: V zemědělství se z více než 70 procent využívá recyklovaná voda, běžné je splachování užitkovou vodou, funguje úřední regulace i osvěta. Co ale v chudých zemích sužovaných konflikty, které navíc mohu poznamenávat mezinárodní sankce?

„V Iráku jsme identifikovali pět bezpečnostních rizik, dopady ekologických změn ale jsou např. vedle fenoménu Islámského státu vládou odsouvány do pozadí,“ říká analytik Kawa Hassan z bruselského EastWest Institutu. „Do plánu rozvoje po porážce ISIS rizika klimatických změn vůbec nezahrnuje. Přitom například jen nedostatek vody přitékající v řekách z Turecka nebo z Íránu by mohl dát do pohybu až 7 milionů Iráčanů.“

Experti se vesměs střízlivě shodují, že zatím klimatické změny v regionu nevedou k otevřeným střetům. Potvrzují ale zároveň, že tam, kde existují konflikty a nestabilita, jsou dopady klimatických změn na obyvatelstvo horší než ve stabilních oblastech. To je mimo jiné případ i stále otevřeného konfliktu v Sýrii, kde se k dopadům sucha na zemědělce v minulé dekádě přidalo také odbourávání dotací na základní potraviny, a klimatické změny se tak staly jedním ze spouštěčů konfliktu.

Ze satelitů k rolníkům

K odchodu za jistějším živobytím však nemusí lidi nutně přimět jen otevřený válečný konflikt. „Kvůli suchu se některé regiony Blízkého východu stávají neobyvatelnými,“ řekl LN Johan Schaar ze švédského institutu SIPRI, jenž se dlouhodobě zabývá dopady klimatických změn ve Středomoří.

V arabském světě je už dnes urbanizovaná asi polovina obyvatel a očekává se, že do roku 2050 vzroste jejich podíl na 75 procent.

Podle Schaara přitom přes 60 procent obyvatel Blízkého východu a severní Afriky žije v místech, kde se využívá více vody, než kolik se jí stačí doplňovat.

I jiné analýzy zdůrazňují důležitý podtext: V regionu, kde žije šest procent světové populace, ale nachází se tam jen jedno procento využitelných zdrojů sladké vody, se se strategickou komoditou často zachází velmi nehospodárně.

Boj s dopady sucha a vysokých teplot má už i na Blízkém východě celou řadu podob, moderní technologie nejsou doma jen v Izraeli.

„V Súdánu už někde zemědělci dostávají na své mobily textové zprávy, které jim podle dat ze satelitů dávají instrukce, kdy a jak zavírat nebo otevírat zavlažovací kanály,“ upozorňuje Simone van der Postová, která má s východoafrickou zemí letitou zkušenost coby nizozemská diplomatka.

I odsolování se posouvá kupředu: Už dnes je podle Světové banky na Blízkém východě soustředěna polovina celosvětových kapacit k odsolování mořské vody a hledají se cesty, jak energeticky a ekologicky zatěžující technologie pro separaci solí nahradit šetrnějšími postupy.

Dojde někdy na spolupráci?

Co však zatím regionu rozhodně chybí, a to nejen kvůli chudobě mnoha zemí, ale i v důsledku politické nestability a konfliktních vztahů mezi jednotlivými státy, je společný postup.

„Klimatické změny a rostoucí nedostatek vody vlády v regionu nejenže neřeší společně na mezinárodní úrovni, ale zatím je často dokonce používají jako zbraň jednoho proti druhému,“ řekl LN vysoký představitel EU působící na Blízkém východě.

Skutečně – před dvěma dekádami málem vedlo zadržování vody v tureckých přehradách k válce se Sýrií; jednou z rozbušek irácko-íránské války v 80. letech byly protichůdné nároky na hraniční řeku Šatt a-Arab; dělení vodních zdrojů patří k nevyřešeným kapitolám izraelsko-palestinského konfliktu, napětí v oblasti odsunulo stranou pozornosti i ambiciózní izraelsko-jordánsko-palestinský plán na záchranu řeky Jordán a Mrtvého moře.

„Nezbývá tedy než doufat, že blízkovýchodní státy jednou na spolupráci přistoupí,“ dodal diplomat Evropské unie. „Aspoň ze sebezáchovných důvodů.“