„Státní administrativa musí následovat pravidla gramatiky a slovosledu a to hlavně z důvodů srozumitelnosti,“ uvedl premiér Philippe v oběžníku, kterým zakázal používání nového způsobu psaní ve vládních a úředních dokumentech.
Zákaz přinesl zásadní obrat ve sporu o „inkluzivní způsob psaní“, které mění strukturu jazyka za účelem zdůraznění genderové různorodosti ve společnosti. Změny, které se objevily poprvé v učebnici pro první stupeň, prosazují například novotvary u funkcí či povolání. Snaží se také vytlačit slova muž a žena a nahradit je slovem lidé.
Retušované fotografie? Jen s varováním, rozhodla Francie. Bojuje tím proti anorexii |
Nejvíce však odpůrce změn zaráží fakt, že zavádí do francouzštiny rozdělování slov středovou tečkou. Pravidla tím chtějí zdůraznit ženský tvar slova v případě, že píšeme o větším počtu lidí. Například ze slova „amis“ (přátelé) se stává „ami·e·s“ (volně přeloženo “přátelkyně“). Slovo „citoyens“ (občané) má zase být platné ve tvaru „citoyen·ne·s“ (volně přeloženo „občankyně“) atd.
Paní lékař a paní starosta
Novotvary obsahují celou ženskou formu slova, čímž se podle francouzského ministerstva pro genderovou rovnost z francouzštiny odstraňuje „sexuální tyranie“. Pravdou zůstává, že francouzština byla dlouhodobě utvářená muži. I proto donedávna neexistovaly ženské tvary slov pro významné funkce, či tituly. Podle profesorky literatury na univerzitě Saint-Étienne Éliane Viennotové byla francouzština do 17. století rovnostářská.
„Pak ale přišla vědomá maskulinizace jazyka pod vlivem puristů, čímž se stala slova jako autorka, nebo malířka nesprávnými a nepoužívanými tvary,“ uvedla Viennotová pro deník Soud Ouest.
Například lékařky byly dlouhodobě oslovovány „madame le docteur“ (paní lékař) a starostky měly titul „madame le maire“ (paní starosta). Francouzština sice měla tvary, které by mohly být aplikovány, aby vznikl ženský rod u profese, např. „madame la mairesse“, ty ale měly odlišný význam – paní starostová, tedy žena pana starosty. Francouzi nakonec dospěli k tvaru „madame la maire“, kde sice zůstává tvar slova stejný, ale změní se mužský člen za ženský.
Nová učebnice francouzského jazyka pro základní školy, kterou publikovalo vydavatelství Hatier, měla původně za cíl bojovat se stereotypy. Od jejího vydání v roce 2015 však probíhala debata zda by „inkluzivní způsob psaní“ měl být vůbec používán.
Na jedné straně má nový způsob psaní mnoho zastánců. Sama profesorka Viennotová myšlenku inkluzivního způsobu psaní podporuje a domnívá se, že společnost nemůže dospět k rovnosti, pokud budou děti ovlivňovány samotnou konstrukcí jazyka, jež dává přednost mužskému tvaru před ženským.
Odkazuje se tak na gramatický příklad, který je stejný i v češtině: muži a ženy jsou krásní. Francouzština i čeština jsou v tomto směru podobné jazyky a oba upřednostňují mužský tvar přídavného jména před ženským.
‚Jako newspeak z románu 1984‘
Navrhované změny jazyka ale mají i řadu odpůrců. Proti se postavil například filosof Raphaël Enthoven, podle kterého jde o útok na jazyk ze strany rovnostářství.
„Jedná se o přepis, novotvar, snahu o zubožení a zideologizování jazyka. Stejně tak jako byl newspeak (novořeč) v románu 1984,“ uvedl Enthoven v rozhovoru na stanici Europe 1.
„Na rozdíl od newspeaku však u ikluzivního způsobu psaní jde o složitější větnou konstrukci a očividné zdůraznění plurality společnosti. Pokud někdo chce rozsekávat slova nebo z jazyka vymýtit nerovnost, pak jen očišťováním jazyka vymývá mozky,“ vysvětlil svou pozici filosof. Enthoven tvrdí, že tím i zastánci nového způsobu psaní vymazávají historii, jelikož jazyk je podle něj zachycením paměti národa.
L'écriture inclusive, ou le double héritage de 1984 et des Précieuses Ridicules. https://t.co/GwL9EcMSHR #Europe1
Ať již je lingvistická debata ve Francii jakkoliv vyhrocená, poslední slovo má vždy Francouzská akademie, která dohlíží na čistotu francouzštiny a je tvořená čtyřiceti lidmi.
„Smrtelné ohrožení“
Akademie změny uvedené v nové učebnici označila za „smrtelné ohrožení“, které vede k „fragmentaci jazyka, nesourodému vyjadřování.“ Publikace navíc ve čtenáři „vytváří zmatení, které hraničí s nečitelností“.
„Čelíme ‚inkluzivní‘ úchylce, francouzština je ve smrtelném ohrožení, za které bychom se museli v budoucnu zodpovídat dalším generacím,“ uvedli členové akademie.
Premiér Éduard Philippe se postavil ve sporu na stranu Akademie a v oběžníku inkluzivní způsob psaní zakázal. V žádném z vládních dokumentů se již nesmí vyskytovat slova se středovou tečkou a podle oběžníku jsou slova v mužském tvaru považována obecně za neutrální.
Na druhou stranu však premiér podpořil používání ženského označení funkcí, jako je výše zmíněné „la maire“.
Narozdíl od Francie podobný způsob pravidel gramatiky již zavedla kanadská frankofonní provincie Québec. Podle profesorky Viennotové v případě změn jazyka se jedná o „velké západní hnutí“, se kterým se bude Francie bezpochyby v budoucnu potýkat.
