Režisérův společník na lavici obviněných u soudu v Rostově na Donu, Oleksandr Kolčenko, dostal deset let. Sencov „byl uznán vinným z vytvoření teroristického uskupení, které vedl, z dvou teroristických útoků a přípravy dalšího teroristického aktu, z pokusu o získání výbušnin, nezákonného držení palné zbraně a nábojů organizovanou skupinou“, uvedla agentura Interfax. Na vynesení verdiktu oba odsouzení podle agentury AFP zareagovali úsměvem a zpěvem ukrajinské hymny.
ZATČENÍ, UVĚZNĚNÍ A VÝSLECH
|
„Provinili se jen tím, že otevřeně vystupovali proti ruské agresi na Krymu,“ řekla loni v červnu serveru Lidovky.cz přítelkyně uvězněných aktivistů Anastasia Čorna (VÍCE ČTĚTE ZDE: Rusko vězní známého režiséra. Mučili ho a znásilnili).
„Tváří v tvář okupantům jsme si uvědomovali naprostou nerovnost sil. Začali jsme dělat to jediné, co jsme mohli: informovat o tom, co se děje, a pomáhat těm, kteří se ocitli pod tlakem ze strany Ruska, ať už se jednalo o ukrajinské občany, vojáky ukrajinské armády a jejich rodiny či krymské Tatary,“ popsala tehdy Čorna vznik občanské iniciativy Krym_SOS, jež se snažila čelit Kremlem vyslaným okupačním vojskům.
Soud se Sencovem vyvolává mezinárodní protesty. K jeho propuštění vyzvala organizace Amnesty International i filmové svazy na Ukrajině a v Rusku. Za Sencova se opakovaně dopisem adresovaným Kremlu zasazovali režiséři Pedro Almodóvar, Wim Wenders, Agnieszka Hollandová, Krzysztof Zanussi, Aki Kaurismäki nebo Andrzej Wajda. K propuštění ukrajinského režiséra vyzvalo i české ministerstvo zahraničí a Česká filmová a televizní akademie.
Statečná obhajoba
“Vlastně pořád doufám, že tohle není moje poslední slovo. Stejně jako (spoluobžalovaný Oleksandr Kolčenko), nebudu se vás o nic prosit – očekávat tu ohled, no, každý chápe, že... Soud okupantů z definice nemůže být spravedlivý. Neberte si to osobně, vaše ctihodnosti!
‚Čemu se smějete? Nechám vyklidit soudní síň!‘ Praxe ruské justice jako přehlídka absurdity |
Rád bych mluvil o něčem jiném. Existoval muž jménem Pilát Pontský. Po mnoho let seděl na měsíci, načež se zamyslel nad tím, co udělal. Pak, když mu bylo odpuštěno, se vydal podél měsíčního paprsku a řekl (Ježíši): „Víš, měl jsi pravdu. Největší hřích na zemi je zbabělost.“ Tohle napsal velký ruský spisovatel (Michail) Bulgakov ve svém románu Mistr a Markétka. A já s ním souhlasím. Zbabělost je ten hlavní a nejhorší hřích na zemi. Zrada je osobní formou zbabělosti.
Velká zrada občas začíná malým činem zbabělosti. Jako když vám dají pytel na hlavu a bijí vás a po půl hodině jste připravený vzdát se všech svých přesvědčení a obvinit se z čehokoli, obvinit jiné, jen proto, aby vás přestali bít. Nevím, za co vaše přesvědčení stojí, pokud pro něj nejste připraveni trpět nebo dokonce zemřít.
  |
Jsem velmi rád, že Geňa Afanasjev (svědek obžaloby, který odvolal své původní svědectví proti Sencovovi a uvedl, že jej poskytl během mučení - pozn. red.) dokázal překonat svůj strach. Sám sebe ztratil, ale nakonec pochopil, že ještě existuje naději. A udělal odvážný a čestný krok. Velmi mě tím překvapil a jsem za něj rád.
Nejde ani o to, že by to vyvolalo výrazný skandál nebo vytvořilo problém a my bychom byli osvobozeni. Ne, to by se stát nemohlo. Jsem za něj rád, protože bude moci prožít zbytek svého života s vědomím, že je lidskou bytostí, která se nepoddala strachu, ačkoli mu vytrvale vyhrožovali, tlačili na něj, kopali do něj. Jenže on už vykročil tímhle směrem, udělal správný krok, a vy ho nemůžete přimět, aby se vrátil. Jsem za něj moc rád.
Už rok jsem strávil ve vaší úžasné zemi a sledoval jsem vaši televizi. (Zpravodajské) pořady Vesti a Vremja jsou nesmírně povedené show. Celá vaše propaganda funguje fantasticky. Většina ruského obyvatelstva věří tomu, co říkají: Putin je skvělý. Na Ukrajině jsou fašisté. Rusko má vždycky pravdu. Všude jsou nepřátelé. Je to velmi dobrá propaganda.
Ale pochopil jsem také, že tu jsou lidé, kteří jsou chytřejší – jako například vy tady – a vládu podporují. Vy velmi dobře víte, že na Ukrajině žádní fašisté nejsou. Že Krym byl anektován nezákonně. Že vaše jednotky válčí na Donbasu. Dokonce i já – který sedím tady ve vězení – vím, že vaše jednotky válčí na Donbasu. Naše cely jsou plné vojáků, které tam posílají – jako hrdiny – ve vašich tancích, s vašimi zbraněmi. Bojují tam a myslí si, že na ně čekáte. (Ale) vrátí se, spolu se svými zbraněmi, a na hranicích je chytí a strčí do vězení. A oni budou překvapení: ‚Jak se něco takového mohlo stát? Vždyť nás předurčili k osudu hrdinů...‘ Nechápou, že ten vlak jede jen jedním směrem. Což vědí dokonce i tady ve vězení.
Vzdoroval Kremlu bolestí a krví, skončil na psychiatrii. Jenže vyšetřovatel zběhl na jeho stranu |
Potkal jsem v něm důstojníka (ruské vojenské zpravodajské služby) GRU, vašeho důstojníka, nebo spíš vojáka, kterého soudí kvůli jinému zločinu. Podílel se na anexi Krymu. 24. března (2014) připluli lodí do Sevastopolu a zablokovali jednotky ukrajinské armády. Jak se pak ukázalo, blokoval tu samou jednotku, kterou jsem pomáhal zásobovat a evakuovat. Je to zajímavá věc. Účastnil se, jeho prapor se účastnil, bitvy o Ilovajsk, který byl zničen ruskými vojáky.
Tohle jsou fakta na povrchu. Pokud se před nimi neschováváte, můžete je vidět. Tamhle, například, stojí trubadúři vašeho režimu, a nejsou to hloupí lidé. Vědí, jak to všechno je, ale pokračují ve lhaní. Stejně jako vy pokračujete ve své práci, a přitom sami v sobě nacházíte nějakou formu racionalizace. Pravděpodobně to tak dělají i oni: ‚Musíme nakrmit svoje děti; musíme něco dělat.‘ Jenže jaký má smysl vychovat další generaci otroků?
Hnacím motorem lásky k Putinovi je strach, tvrdí ruští experti |
Ale vedle všech těchto lidí stojí ještě jiná část Rusů, která velmi dobře ví, co se děje. Která nevěří v pohádky vašeho agitpropu. Která chápe, co se ve světě děje – jaké hrozné zločiny vaši vůdci páchají. Ovšem tihle lidé se něčeho bojí. Myslí si, že nic se nemůže změnit. Že všechno půjde dál tak, jak to je. Že systém nemůže být zlomit. Že jsou sami. Že je nás málo. Že nás všechny uvězní. Že nás zabijí, zničí. A (tak) tiše jako myšky sedí ve svých dírách.
I my jsme měli zločinný režim, ale vyšli jsme proti němu. Nechtěli nás poslouchat – bili jsme do popelnic. Nechtěli nás vidět – zapálili jsme pneumatiky. A nakonec jsme vyhráli. Stejná věc se stane také vám, dříve či později. Nevím, v jaké podobě a nechci vidět nikoho trpět. Přeju vám jen, aby vám už nevládli zločinci.“
(Oleg Sencov, 19. srpna 2015, soudní síň, Rostov na Donu).
