LN: Vzhledem k vámi zmíněným problémům a zároveň při pohledu na mapu Iráku rozdělenou na území ovládané IS, Kurdy či vládou člověka napadne, jestli se v budoucnu nebudou překreslovat mapy…
My trváme na tom, že čáry na mapě odpovídají počtu vlajek, které vlají na budově OSN. To je tedy teorie. Realita je jiná, čáry vedou jinde a některé vlajky prostě v New Yorku nebudou. Například irácko-syrská hranice neexistuje, a to už poměrně dlouhou dobu. Kurdskou vlajku v New Yorku v dohledné době nikdo nevyvěsí, jednou tam ale určitě vlát bude, protože Kurdové jsou konstitutivním národem se všemi charakteristikami národa. Prostor pro rozpad Iráku ale nyní není. Fakt, že se země vnitřně zhroutí na tři nebo čtyři autonomní území, je však proces, který se už děje. Že by ale v každém z nich vzniklo hlavní město, svobodné volby a vláda, to se nestane.
LN: Islámský stát čelí leteckému bombardování, to ale zjevně příliš nefunguje. Jak je možné, že mohl dobýt syrskou Palmýru, která leží uprostřed pouště? Když tam člověk jede, kolem nic není, jen rovina. Není se kam schovat…
Bojovníci IS jsou velice rychlí a flexibilní. Nepoužívají mobilní telefonní sítě a jsou schopni provést útok, při němž se šedesát toyot sjede na jedno místo a zaútočí. Po takovém koncentrovaném útoku se zase stejně rychle rozjedou pryč. Druhá věc je, že mezinárodní humanitární právo říká, které objekty se nesmějí bombardovat. Školu, školku nebo třeba zdravotnické zařízení koalice prostě bombardovat nemůže. Teroristé přitom běžně používají lidské štíty, což se děje od Gazy až po Kavkaz, a nikdo s tím nic moc nedělá.
LN: Máte zprávy o tom, jak žijí lidé na územích okupovaných IS? Po dobytí Mosulu byli bojovníci IS vítáni jako osvoboditelé – stane se totéž i v případě, že město znovu dobude irácká armáda?
Z hlediska vypjaté šaríi Islámského státu jsou rozdíly v tom, o kom se mluví. Jinak jsou na tom sunnitské kmeny, které vyjádřily věrnost Bagdádímu, a jinak ty, které mu věrnost nevyjádřily. Špatně jsou na tom šíité, protože jsou pokládáni za odpadlíky. V zajímavém postavení jsou křesťani, protože Islámský stát potřebuje zemědělství. Jedna z tragédií křesťanů v této oblasti je, že jsou velmi dobří zemědělci, a všichni proto chtějí jejich půdu. Sunnité, když se nekoukají na televizi, nekouří, nehrají fotbal a neposlouchají rádio, jsou na tom zřejmě relativně dobře. My jsme v hrozné situaci, kdy se nám lidé vracejí do Islámského státu, protože jim nedokážeme poskytnout vůbec nic. Když máte šest měsíců rodinu ve stanu, kde není latrína a kde je nepravidelná dodávka vody, je to šílené. Část lidí zváží, zda jít znovu domů, byť musejí chodit zahalení. Teče tam ale voda a mají elektřinu.
