Breivik si odpykává 21letý trest vězení za pumový útok v centru Osla a následný masakr v táboře mladých sociálních demokratů na nedalekém ostrově Utöya, které spáchal v červenci 2011. Celkem má na svědomí 77 životů a před sebou perspektivu, že z vězení nikdy nevyjde - trest mu totiž může být prodlužován, pokud bude shledán za stále nebezpečného.
Ke své matce se přestěhoval pět let před masakrem a Behringová jednou vypověděla, jak ho v onen osudný den čekala na večeři a divila se, proč se zpozdil. Jindy zase ale popisovala, jak se ze "starostlivého a vlídného" syna stal podivín. Ještě začátkem měsíce Wenche Behringová navštívila svého čtyřiatřicetiletého syna ve vězení. Behringová zemřela minulý pátek po dlouhé nemoci.
Vztahem Breivika a jeho matky se zabývá i knížka s výmluvným názvem "Norská tragédie" vydaná loni v říjnu. Její autor Aage Storm Borchgrevink zde popisuje, jak se prý Wenche Behringová obávala už od Breivikova útlého dětství, že její syn jednou někomu ublíží. "Viděla ho jako dospělého násilného člověka, i když byl jenom malý chlapec. Bála se, že by mohl lidi napadnout," vylíčil.
Zatímco prokuratura žádala o psychiatrickou péči pro Breivika, on sám chtěl být uznán příčetným. Záleželo mu na tom, aby nebyl označen za mentálně chorého, protože by to zdiskreditovalo jeho ideologii namířenou proti islámu a přistěhovalcům
Odkazuje přitom mimo jiné na staré zprávy norských psychologů, kteří matku se synem zkoumali už v roce 1983. Wenche Behringová tehdy vyhledala jejich pomoc. Řekla jim například, že cítila, že její syn byl agresivní a hyperaktivní už v době, kdy ho kojila.
Psychologové však zároveň ve zprávách upozornili, že když byly Breivikovi asi tak čtyři roky, chovala se k němu podivně ze sexuálního hlediska. "Matka a Anders spí v noci v jedné posteli s velmi blízkým tělesným kontaktem," psali tehdy podle této knihy.
