Ve dvě hodiny po poledni lidé pomalu dojídají svá polední menu nebo už jen popíjejí argentinská vína. Restaurace s 65 místy je zaplněná asi ze třetiny, i tak ale přes hlaholení hostů a cinkání příborů člověk sotva slyší vlastní slova. Philippe Weiner proto nerozumí tomu, proč by si právě jeho podnik měli ruští zpravodajci vybírat pro odposlechy. „Jedna naše pobočka sídlí u ruské ambasády, tam chodí hodně Rusů. Tady ale ruštinu zaslechneme zřídka,“ krčí rameny.
Ruská tajná služba zadržela v Moskvě údajného amerického špiona, hrozí mu až 20 let vězení |
Přesto právě před jeho podnikem varovala bruselské diplomaty interní zpráva Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ), která nedávno unikla do německého deníku Die Welt. Luxusní steak-house Meet Meat je od sídla Evropské komise v Bruselu vzdálený sotva tři minuty pěší chůze. Zaměstnanci evropských institucí a další exponované osoby tak patří k nejpočetnější skupině zákazníků. „Minulý týden tady byl premiér jedné severské země, taky vysoce postavený úředník NATO a asi jednou nebo dvakrát sem zavítal i Donald Tusk (předseda Evropské rady, pozn. red.). Máme hodně stálých hostů, především z evropských institucí,“ přiznává Philippe Weiner, zatímco mu s jednou rukou za zády číšník v černé zástěře dolévá sklenku vody.
Die Welt s odvoláním na uniklou zprávu uvedl, že se po Bruselu pohybuje 250 čínských a 200 ruských špionů. Zprávy z německých médií rychle převzala další evropská média. „Za poslední dva týdny jste už asi dvacátá novinářka, která po mně chce rozhovor,“ svěřuje se majitel steak‑housu, podle kterého se negativní publicita už projevila v návštěvnosti. „Vybavuju si čtyři hosty, kteří sem chodili pravidelně, ale co v médiích vyšel článek o špionáži, jsem je tady neviděl. Za to nám přibyla spousta čínských zákazníků,“ směje se.
Že diplomaté a úředníci skutečně obdrželi zprávu varující před některými podniky v blízkosti Evropské komise, potvrdil diplomatický zdroj britského deníku Guardian. Dotaz Lidových novin, zda interní zpráva existuje, odmítl mluvčí Evropské komise potvrdit nebo vyvrátit: „K tématům týkajících se uniklých informací se nevyjadřujeme.“
V belgické metropoli kromě Evropské unii sídlí také velitelství NATO. Ani diplomaté v alianci ale nechtěli případ komentovat. „Konkrétní bezpečnostní opatření není možné blíže popsat. NATO však přijímá všechna potřebná opatření k ochraně svého personálu, objektů, počítačových sítí, konkrétních jednání, ale i misí a operací v zahraničí proti zpravodajské infiltraci,“ poznamenal Petr Švepeš z české delegace v NATO.
Zprávy o zahraničních špionážních aktivitách nejsou ničím novým. „V Bruselu působí stovky špionů,“ prohlásil v roce 2012 veřejně tehdejší šéf civilní belgické zpravodajské služby VSSE Alain Winants. „Belgie je země se spoustou diplomatů, podnikatelů a mezinárodních institucí, což z ní dělá ideální místo pro špiony.“ V roce 2009 zase Winants řekl serveru EU Observer, že aktivity cizích zpravodajských služeb v Belgii dosáhly stejné úrovně, jako za Studené války.
Se špionáží se Belgie setkala už například v roce 2003, kdy byly v kabinách překladatelů v sídle Rady EU nalezeny odposlouchávací zařízení.
Nejednotnost mezi zpravodajci
Neuplynul ani týden od vydání zprávy varující před čínskými a ruskými agenty, když se v Belgii provalil skandál zasahující do nejvyšších pater vojenských zpravodajských služeb ADIV.
Vysoce postaveného zpravodajského důstojníka, jeho jméno belgické úřady nezveřejnily, vyšetřují belgický parlament a federální státní zastupitelství kvůli obvinění ze spolupráce s Ruskem. Údajně sdílel důvěrné informace s ženou ze Srbska, která je ale podle kontrarozvědky ruským dvojitým agentem.
Koncem ledna musel opustit svou kancelář také šéf kontrarozvědky Clement Vandenborre. Čelí obvinění, že z blíže neupřesněných důvodů skartoval důvěrné dokumenty.
Mezi skandály posledních týdnů se zařadila také zpráva, že se několik agentů ADIV v roce 2016 vypravilo do Sýrie, aniž by o tom věděl tehdejší ministr obrany Steven Vandeput, který je za službu zodpovědný. La Libre Belgique uvedl, že se tam belgičtí zpravodajci pokoušeli o kontakt s režimem Bašára Asada. Z operace ale žádná konkrétní spolupráce údajně nevzešla.
Belgické zpravodajské služby přitom oslabují dlouhodobé spory. Po teroristických útocích v roce 2016 belgičtí politici zpravodajské služby vyzvali, aby zlepšily výměnu informací. Poslední série skandálů ale důvěrou v belgické tajné služby znovu otřásla.
