Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

‚Byly to scény jako z války.’ Záchranáři popisují zásahy po útocích v Paříži

Afghánistán

  19:12
PAŘÍŽ - Na ten večer záchranář Philippe Juvin asi nikdy nezapomene. Jindy vcelku poklidná služba se změnila v peklo a zápas s časem. „Byly to scény jako z války," popsal agentuře AFP okamžiky, kdy do nemocnic dorazili první zranění po pátečních útocích v Paříži. Lékaři se ten večer museli vypořádat například s rozpáranými břichy nebo s prasklými lebkami.

Odvoz raněných z Bataclanu. foto: Reuters

Chirurgové a anesteziologové se ten večer sešli v několika nemocnicích pařížského regionu: v nemocnici Pitié-Salpêtrière, v evropské nemocnici Georges Pompidou, dále v Larriboisière, Bichat, Beaujon v Clichy nebo třeba v Henri-Mondor v Créteil.

Hrdiny teroristických útoků v Paříži jsou policisté i náhodní kolemjdoucí

V jedné z nich, v nemocnici Georges Pompidou, ten večer sloužil i vedoucí záchranné služby Phillipe Juvin. Byl tak u toho, když sem začali po pátečních útocích nosit první zraněné. To, co viděl, však nezažil ani během své služby v Afghánistánu.

„Už jsem předtím lidi s těmito zraněními viděl,“ popsal pro média. „Ale nikdy jsem jich neviděl naráz padesát. Hlavní problém bylo se s tím vypořádat, správně se rozhodnout, protože nemůžete operovat padesát lidí naráz,“ vylíčil svou zkušenost.

Válečná zranění

Spousta zranění, které museli zdravotníci a lékaři ošetřit, připomínala spíše válečné rány. Lidé byli do nemocnic odváženi s rozpáranými břichy, prostřílenými hrudníky a velkými krváceními. Útočníci podle doktorů použili zbraně s náboji, které mají za cíl způsobit co největší škodu.

Pět obětí pařížského útoku: policista, právník, ale i počítačová grafička

„Většina lidí měla střelná zranění, kulky prošly skrz naskrz. Byl to hrozný pohled,“ svěřil se AFP jeden z chirurgů z nemocnice Lariboisiere, který si nepřál být jmenován. Na osmi z dvanácti operačních sálů nemocnice tak probíhalo souběžně několik operací. Těm se museli podrobit pacienti se zlomenými čelistmi, rozbitými končetinami a prasklými lebkami. Dle Juvina většina obětí, kteří byli v Baclatanu střeleni, přežila jen díky tomu, že byli mladí a zdraví.

Fyzická zranění přitom nebylo to jediné, s čím se museli doktoři vypořádat. „Byli tady i pacienti s psychickými újmami na zdraví,“ nechal se slyšet Juvin. „Prohlédli je psychiatři, ale byli požádáni, ať se vrátí a podstoupí další psychologické poradenství.“

Emotivní výpověď.
Pařížané a novináři shromáždění před zakázanou zónou.

Apatie přeživších

Co však všechny doktory překvapilo nejvíc, byla velká apatie zraněných. Mnozí z nich líčí, že lidé byli v tak hlubokém šoku, skoro jako kdyby byli pod silným vlivem drog. Jeden doktor například vzpomíná na třicetiletého muže s prostřelenými játry. Jediná věta, kterou od něj doktoři slyšeli, byla: „Je to vážné?“

„Jako kdyby byli zkamenělí. Nevyjadřovali normální emoce,“ popsal Dominique Pateron, vedoucí záchranné služby v nemocnici Saint-Antoine v Paříži.

„Viděli strašlivé věci,“ přitakává i Juvin. „Bude to běh na dlouhou trať.“

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...