Kde nyní Rusové vězní ukrajinské zajatce? Spíš v Rusku, nebo v okupovaných ukrajinských oblastech?
Od ruské anexe Krymu v roce 2014 se političtí vězni nacházeli jak na Krymu, v Rusku, tak na území okupované Luhanské a Doněcké oblasti. V současnosti Rusové vytváří speciální tábory jak na okupovaných územích Ukrajiny, tak i v Rusku.
Sám jste byl dva roky vězněn v Doněcku. Liší se nějak přístup k zajatcům v okupovaných oblastech a Rusku?
Liší se to hlavně v tom, že na okupovaných územích Doněcké a Luhanské oblasti nejsou žádné právní normy. Je to takový kvazistát, kde není možnost se na někoho právně obrátit. Jsou tam sklepy, garáže, které jsou používány jako vězení a mučírny. Tam probíhá mnohem horší mučení než na území Ruska.
V Rusku alespoň fungují nějaké právní normy a můžete se na někoho obrátit. Například vím od svých kolegů, kteří byli vězněni v Rusku, že mohli psát dopisy nebo telefonovat. Měli alespoň nějaký kontakt se světem.
Kolega Oleh Sencov, známý ukrajinský režisér, který byl vězněn v Rusku, mohl na dálku jakž takž koordinovat natáčení svého filmu. Zatímco já jsem byl v izolaci, v místnosti, kde jsem byl úplně sám a neměl jsem možnost se s někým spojit.
Co nastane poté, co ruská armáda civilistu nebo vojáka zadrží?
Systematické ruské represe mají několik úrovní. Může vás zadržet armáda, policie nebo FSB. Všechno probíhá na několika úrovních. Mohou vás zadržet bez jakéhokoli vysvětlení. Buď se jim nelíbíte, nebo vás někdo udal. Většina zadržení je přitom nelegální. Následně zajatce uvrhnou do míst, která nejsou určena k žití. Často to jsou výtahové šachty, malé stísněné prostory. Není tam žádný nábytek, nic. Když se vám poštěstí, tak vás dvakrát za den vyvedou, abyste si mohli zajít na záchod.
Potom probíhají nezákonné výslechy a mučení. Následně vás převedou do „cely smrti“, což je malý prostor, který se nachází v podzemí a slouží pro zadržování vězňů „odsouzených“ k smrti. Tam jsem strávil půl roku. Postupně se tam zvedala voda z kanalizace a začínaly se tam objevovat krysy. Měl jsem jich tam několik a abych se udržel při rozumu a ve cviku, tak jsem jim přednášel, protože jsem neměl žádné jiné posluchače.
Jak byste svou zkušenost s vězněním popsal?
Těžko říct, jak se to dá vůbec popsat. Vždycky říkám, že to má tři fáze. První fáze je šok, kdy člověk vůbec neví, co ho čeká. Druhá fáze je očekávání, jestli se odsud dostanu, nebo ne, co se bude dít dál. Třetí fáze je, když se člověk vrátí a nemá minulost ani budoucnost, protože mu vzali veškerý majetek, zkrátka všechno, co měl. Člověk se znova učí žít. Je mi skoro sedmdesát a nevím, jak si mám od znova naplánovat budoucnost.
Existují na Ukrajině programy nebo organizace, které pomáhají bývalým vězňům Kremlu se zotavit a znovu začlenit?
Bohužel v současnosti na Ukrajině takové organizace nejsou, ale to je pochopitelné, vzhledem k tomu, že už deset let jsme ve válce. I právě proto jsme vytvořili Platformu pro propuštění politických vězňů, která má za cíl pomáhat politickým vězňům a lidem, kteří se vrátí z ruského zajetí. Chceme v tom pokračovat, protože těch lidí ještě bude přibývat.
Představte si to množství, kdy se do začátku invaze minulý rok jednalo o stovky lidí a nyní jde o tisíce a tisíce. Třeba víme o koncentračních táborech, jež zřizuje Rusko, a nachází se tam tisíce lidí. O spoustě dalších ani nevíme, takže tady bude velké množství lidí, kteří budou potřebovat pomoc.
Dokážete pomoci všem?
Myslím si, že na to žádná nezisková organizace nebo podobná skupina stačit nebude. To už bude potřeba řešit na mezinárodní úrovni. Tahle válka je traumatem pro všechny Ukrajince, je to obří národní trauma. Lidé byli svědky vraždění, znásilňování a vězni, kteří se vrátí ze zajetí, si k tomuto traumatu přináší ještě to svoje, takže se s tím musí pracovat a spousta lidí bude potřebovat pomoc. Jak děti, tak dospělí a i ti, co se vrátili ze zajetí.
Podobně jako ostatní členové platformy jste se domů vrátil díky výměně zajatců. Jaké jsou další způsoby, kterými se ze zajetí lze dostat?
V rámci mezinárodního práva by se civilní zajatci měli vracet bez jakýchkoli výměn, ale to Rusko nedodržuje. Je velice těžké mluvit o nějaké výměně civilních zajatců. Probíhají výměny těch vojenských, ale o civilních zajatcích toho moc nevíme a je velice těžké je dostat zpátky.
Když jsem pobýval ve vězení, tak vedle mě věznili mladého kluka, kterému bylo tehdy v roce 2017 osmnáct let. Zadrželi ho v roce 2016 a letos v lednu mu umožnili si zatelefonovat. Ozval se mi a jeho otázka byla: „Pamatují si mě ještě?“. To je ta nejhorší otázka, co může člověk položit. Proto si musíme pamatovat každého z nich a jsou jich tisíce.
