Britský expremiér a čelný lobbista Greensillu David Cameron měl soukromá jednání se dvěma členy současné vlády Borise Johnsona, dvěma jejich náměstky a nejmenovaným poradcem premiéra. Britská média hovoří o „největším lobbistickém skandálu za generaci“ a Johnson už nařídil nezávislé vyšetřování.
Britská vláda odmítla žádost o pomoc pro ocelárnu Liberty Steel, firma v zemi zaměstnává pět tisíc lidí |
Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o přifouklou bublinu. Cameronovi se totiž ani přes několik esemesek ministru financí Rishimu Sunakovi a osobní schůzku s ministrem zdravotnictví Mattem Hancockem nepodařilo protlačit nic zásadního. Nejlepším dokladem je ostatně fakt, že Greensill nakonec v březnu zkrachoval.
Zdání však může klamat, a to především proto, že tu v zásadě vůbec nejde o Greensill ani o Camerona. Kauza totiž otevřela starou britskou debatu – co s vysloužilými politiky? A kde přesně je hranice toho, co se při stýkání státu a byznysu ještě může?
Kauzy gradovaly na jaře
Společnost Greensill se živila „urychlováním“ splátek. Dodavatel, který nechtěl čekat, až zákazník zaplatí, obdržel peníze předem od australské firmy a po provedení platby zákazníkem jí je zase vrátil. To všechno za malý poplatek. Dohazování podobných zakázek měl na starosti právě bývalý premiér Cameron, jehož kontakty sahají do vysokých pater státní správy i Konzervativní strany. Postupně se tak pro Greensill pokusil získat zakázky u britské zdravotní služby NHS či přístup do státního podpůrného schématu na zvládání pandemie koronaviru. Obě kauzy gradovaly na jaře minulého roku.
Expremiér Cameron vydal paměti. Popisuje smrt syna i prospěchářství Borise Johnsona |
Cameronovo lobbování však nesahalo jen do Spojeného království. Bývalý ministerský předseda se svého vlivu snažil využít také například v Německu. Podle zjištění britského deníku Financial Times se měl přes německého velvyslance pokusit prosadit, aby německá státní správa využívala služeb společnosti Earnd, německé větve Greensillu.
S trochou nadsázky lze říci, že Cameronův lobbistický talent patrně nedosahoval jeho talentu politického. Jeho aktivity totiž byly neúspěšné jak ve Spojeném království, kde se Greensillu privilegovaného postavení u státní správy nedostalo, tak i v Německu, kde se s ním náměstek ministra financí Jörg Kukies – klíčová osobnost pro zprostředkování zakázky – odmítl vůbec sejít.
Většina britských komentátorů se nicméně shoduje na tom, že Cameronova činnost byla nanejvýš necitlivá, nikoli však nelegální.
Hlavním dopadem celé kauzy tak patrně bude urychlení nové legislativy na regulaci lobbování, jež leží v britském parlamentu od roku 2014. O poznání citlivěji se také začíná pohlížet na některé soukromé aktivity vysloužilých politiků, jako je bývalý ministr financí Sajid Javid či bývalý ministr zahraničí David Miliband.
