Okupanti se statusem veterána? Ruský pohled na rok 1968 Čechy uráží |
LN: Co vás vedlo k tomu, že jste zákon o přiznání statusu válečného veterána účastníkům invaze do Československa v roce 1968 inicioval?
Lidé, kteří se té operace účastnili, se po odsouzení invaze ze strany někdejšího sovětského prezidenta Michaila Gorbačova a různých prohlášení první hlavy ruského státu Borise Jelcina cítí jako zločinci. Za sovětských dob to byli vojáci – internacionalisté, dnes jsou agresoři a okupanti. Proto chtějí morální podporu, aby někdo naplno řekl, že plnili svoji vlasteneckou povinnost. Není to o penězích, poměrně malý okruh lidí by měl dostat dva nebo tři tisíce rublů navíc k důchodu (700 až 1000 korun – pozn. red.), ale to není to hlavní. Důležitý je právě morální faktor.
LN: Celá ruská společnost je bere jako agresory?
Určitě na to nejsou stejné názory. Slyšel jsem mnohé diskuse: proboha, co jsme tam natropili. Velká část Rusů si ale uvědomuje, že ta operace byla oprávněná a proběhla podle mezinárodních norem a na základě rozhodnutí Varšavské smlouvy.
Komunistický poslanec ruské dumy Jurij Sinělščikov.
LN: V Česku si ale nemyslíme, že by invaze byla v souladu s mezinárodními normami...
Podívejte se, vstup vojsk byl do značné míry založen na vůli Čechů a Slováků. Byly to všelijaké dopisy, ale hlavně, bylo to na přání československého politbyra. Navíc – a o tom vy Češi buď nemluvíte, nebo nevíte, ale já vím, že 18. srpna Dubček volal Brežněvovi a žádal ho, aby poslal vojska. Za takových okolností nazývat účastníky událostí roku 1968 okupanty je přinejmenším neetické.
LN: Vy sám jste se invaze účastnil. Měl jste pocit, že vás lidé vítají?
První den byly nálady hodně neurčité. Druhý den ale byla Praha popsaná necenzurovanými slovy na adresu Brežněva i obyčejných vojáků. To nás zarazilo. Byli jsme přesvědčeni, že lidé nás přece žádají, abychom přišli. Nazývali nás převlečenými příslušníky KGB, zvlášť mladí se dívali skrz prsty. Ale i lidí, kteří nás o zásah prosili, jsem viděl hodně, děkovali nám, říkali – změny které československé vedení prosazuje, nejsou žádnou demokratizací, ale destrukcí. Takových řečí jsem slyšel opravdu hodně a jsem přesvědčen, že jsme konali správně.
Byli jsme s 35. motostřeleckou divizí dislokováni nedaleko Prahy, v hlavním městě jsem pobýval docela často. Měl jsem samopal, ale rozhodně jsem nehodlal na někoho střílet. Rozdával jsem v parku Julia Fučíka, kde jsme měli svoji jednotku, sovětské noviny v ruštině. Češi si je s nadšením brali, ale jen tehdy, pokud je přitom nikdo neviděl. Člověk přišel, rozhlédl se nalevo, napravo a pak si je teprve vzal.
LN: V dokumentu, který před čtyřmi lety odvysílala ruská státní televize Rossija 1, tvrdíte, že Češi po sovětských vojácích stříleli. Naše archivy ale nic takového nedokládají, odkud tedy ty informace máte? Viděl jste to na vlastní oči?
V českých archivech to možná není. Já jsem ale viděl sklady zbraní. Odvážel jsem do parku Julia Fučíka, kde jsme měli základnu, samopaly, kulomety, granátomety a výbušniny. Fotografoval jsem ty hromady zbraní, které jsme tam měli nakupené, vozily se odtud na zničení. Slyšel jsem, jak stříleli z kulometů ze střechy Národního muzea. Poslouchal jsem na rádiu komunikaci našich velitelů, nakonec se rozhodli tam poslat tank a z děla to místo zlikvidovat, byly s tím ale ještě nějaké potíže. Pálili odtud totiž po všech, jak po Češích, tak po našich vojácích. Viděl jsem také, jak chlapec a dívka prakticky mně před očima zapálili jeden náš tank, posádka ale stačila vyskočit. Postupovali velmi jednoduše, prorazili palivovou nádrž a potom ji pochodní zapálili. Takto shořelo několik našich strojů a zůstali tam i lidé, které to upálilo zaživa, to vše je zdokumentované.
Sovětská vojska v roce 1968 si vzemi přálo československé politbyro, tvrdí komunistický poslanec ruské dumy Jurij Sinělščikov. Na snímku v uniformě před 50 lety.
LN: Podle vás tedy měla sovětská armáda mrtvé, kteří zahynuli nikoli v důsledku nehod a nešťastných událostí, ale jež zabili českoslovenští občané?
Oficiálně jsme měli 114 mrtvých a bylo to hlavně v důsledku střelných ran. Taková zranění měly hlavně speciální jednotky. V oddíle, který obsazoval letiště, zahynulo od deseti do dvaceti chlapců. Pak jsou tam úmrtí v důsledku zranění, nemocí a dvě, tři sebevraždy. Těch 114 není úplný seznam, ale jen těch, kde máme k dispozici příjmení.
LN: Když jste přišel se zákonem o přiznání statusu veteránů, počítal jste s tím, že se jako jeden muž ozve česká politická scéna a všichni budou protestovat?
Na jednu stranu jsou Češi pobouření, na stranu druhou na nás od té doby, co jsme připojili Krym, stále plivou. Co máme dělat – dobře, jsou nespokojení. Češi mají svoji pýchu, ale Rusové taky. Dost dobře nechápu, proč se rozčilují, vždyť přece strana a vláda tehdy podepsaly příslušné smlouvy o vstupu vojsk. Vždyť to ani nebyla žádná okupace, my jsme neobsadili jedinou budovu, snad kromě prostoru pro pražskou komandaturu, ale i tu jsme po nějaké době přemístili do ruské školy. Jinak jsme byli ve stanech nebo v autech. A ani jeden sovětský voják nevystřelil první. Ani jeden. Jen jsme na střelbu odpovídali střelbou.
LN: Je známo, že ruská komunistická strana udržuje vřelé vztahy s českou KSČM. Radili jste se při přípravě zákona s někým z české strany?
V Česku jsme to s nikým nekonzultovali, víme, že bychom se žádnou zvláštní podporou nesetkali, a to ani u komunistické strany. Jenže který Čech řekne – ano, já s tím souhlasím? Víme, co s takovými lidmi Češi dělali? Já jsem byl u vás asi šestkrát, soukromě, mluvil jsem s lidmi a vím, že jsou tací Češi a Slováci, kteří souhlasí, že tak, jak jsme konali, bylo v dané situaci nutné.
LN: Vy sám byste ale mohl ze zákona o válečných veteránech také profitovat – nebojujete tak trochu i za své osobní zájmy?
A k čemu by mně měl být? Jsem už druhé funkční období poslancem, místopředsedou legislativního výboru. Mám titul Zasloužilého právníka Ruska, jsem v této profesi respektovaný odborník. Peněz a uznání mám dost a sám po ničem neprahnu.
LN: Jaký předpokládáte další osud zákona, který jste předložil? Má šanci v dumě uspět?
Všechny tři opoziční strany: komunisté, Liberálnědemokratická strana a Spravedlivé Rusko ho podpoří. U Jednotného Ruska (prezidentská strana má 342 z celkových 450 poslanců – pozn. red.) jsou ti, co nosili nárameníky (sloužili jako důstojníci v silových složkách – pozn. red.), ale i někteří jiní, připraveni zákon podpořit. Alespoň všichni ti, s nimiž jsem mluvil. Ale co budou dělat při hlasování, nevím. Vláda je dnes proti, proto je šance nevelká.
Ruský velvyslanec v ČR Alexandr Zmejevskij přijel 13. června 2019 na Pražský hrad na setkání s prezidentem Milošem Zemanem. Řešili návrh ruského zákona, který by uznal účastníky sovětské okupace bývalého Československa z roku 1968 za válečné veterány.
