Mariňácká základna Pendleton se rozprostírá na ploše jedné Prahy. Omývá ji Tichý oceán na 27 kilometrů dlouhém pobřeží. Přesto není těžké „zakopnout“ o vojenskou techniku. Kromě pozemních sil a obojživelných prvků jsou běžnou součástí dne průlety vrtulníků, výsadek parašutistů či pohyb některého z celkem 170 letadel základny.
„Jsme jednou z největších skupin co do počtu pilotů a letadel. Kdyby tu byly všechny perutě – tři jsou momentálně nasazené - tak mám pravděpodobně osmé největší letectvo na světě,“ říká hrdě Matthew T. Mawery, velitel námořní pěchoty a bojový pilot.
Pohled na ranvej o velikosti několika fotbalových hřišť, dává tušit, že nemluví do větru. V ostrém kalifornském slunci se blyští nekonečné řady seřazených helikoptér. Většina z nich je potomkem legendárních vrtulníků Venom, které získaly popularitu mezi mariňáky díky nasazení ve Vietnamu.
Zatím poslední verze stroje společnosti Bell, v níž se kromě dvoučlenné posádky přepraví až 12 dalších osob, nese příznačný název Yankee. Své místo zde mají i bojové vrtulníky, konvertoplán Osprey i přepravní letoun C-130 Hercules.
Vrtulníky Yankee by Američané rádi dodali české armádě. Jejich největším konkurentem je v očích ministerstva obrany stroj AW 139 evropského zbrojařského koncernu Leonardo. Do konce října by na ministerstvu měly přistát podrobné nabídky k prodeji tuctu vrtulníků.
S kamerou dovnitř nelez
Vstřícnost amerických mariňáků během ukázky strojů Yankee v Camp Pendletonu není bezmezná. „Nesmíte fotit vnitřek s avionikou. Ani vrtulníky, které se právě opravují,“ hlásí jeden z vojáků, který střeží náš pohyb. Že jde o utajované vojenské zařízení, na jehož prohlídku se novináři z ciziny nezvou, naznačuje hláška dalšího „mariňáka“: „Važte si toho. K nám se hned tak někdo z venku, ani z partnerské země NATO, nepodívá.“
Přes omezení dostáváme zelenou „osahat“ si jak stroje Yankee, jejichž oficiální název zní UH 1Y Venom, tak usednout do kokpitu jeho bojového bratříčka, kterému místní neřeknou jinak než „zmije“.
Roli expediční síly, která musí být schopná nasazení v řádu několika málo minut, dokládá výčet misí, které námořní pěchota se stroji absolvovala. Příklady? Irák, Afghánistán, Nepál či v současnosti horká hranice mezi Severní a Jižní Koreou.
Důležitou součástí výcviku pilotů je díky nasazení daleko od domovské základny i přistávání na letadlové lodi. Nováčci mohou manévr na houpající přistávací ploše drilovat i na souši. Slouží jim k tomu čtveřice simulátorů.
Autor měl možnost na vlastní žaludek pocítit věrnost účinků simulátoru! Po několika marných pokusech o přistání, které vždy skončily havárií mého Yankee, zazněl celkem očekávaný verdikt. „Drž se raději psaní,“ pronesla s úsměvem na tváři kapitánka Cathrine Sparklinová, pilotka lehkého bojového vrtulníku. Na rameni její letecké kombinézy si všímám nášivky s názvem perutě Vengeance, neboli odplata. Název je to příznačný, protože peruť vznikla v reakci na teroristické útoky z 11. září.
Na dohled od Midway
Nácvik základních dovedností při ovládání armádního vrtulníku obnáší také létání ve skupině či přistávání na nezpevněných plochách. V základním kurzu musí začínající piloti námořní pěchoty nalétat sto hodin. Jejich trénink pozorujeme z vyhlídkového místa u pláže Las Flores, jen pár kilometrů od vojenského letiště. Dvojice Yankee tu přelétá přes dálnici do San Franciska, která protíná základnu. Manévr vrtulníků se několikrát opakuje. Zdatně jim v tom asistují místní rackové.
Na dohled mají piloti záliv v San Diegu a domovský přístav pacifické flotily. Kotví zde letadlová loď USS Midway, kterou vyřadilo námořnictvo v roce 1992. Dnes je z ní muzeum. Jak silné postavení armáda má, ukazuje fakt, že kotviště válečné lodi se nachází v centru pulzujícího přímořského velkoměsta. V přilehlém parčíku je hned několik připomínek hrdinství amerických vojáků. Jednou z nich je sousoší National Salute to Bob Hope and the Military.
