V Barmě dochází v posledních letech k reformám, z domácího vězení byla propuštěna vůdkyně opozice Aun Schan Su Ťij, která se po volbách spolu s dalšími představiteli opozice dostala i do parlamentu. Západ v reakci na to zrušil většinu sankcí proti barmskému režimu. Boje mezi etnickými skupinami a armádou ale v některých oblastech Barmy pokračují. A mnohdy se vystupňovaly.
Aun Schan Su Ťij
"Nejtěžší boje, ve kterých jsem byl za posledních dvacet let, se odehrály jen před pár měsíci v Kačjinském státě. Byly tam tisíce barmských vojáků a docházelo i k mučení. Objevili jsme několik těl lidí umučených k smrti," popisuje David současnou situaci.
Tvrdé boje se odehrávají i v Šanském státě, v Karenském se podle něj situace o něco zlepšila. "V Barmě je nejspíš přes milion vnitřních uprchlíků, za poslední dva roky jich přibylo nových 100 000 jen v Kačjinském státě. A další miliony lidí utíkají do Thajska, Indie či Číny," dodává zakladatel Free Burma Rangers (FBR).
Chamtivá vláda
Proč se boje i přes celkové zlepšení situace v zemi nezastavily? Podle Davida za tím stojí hned několik důvodů. Tím prvním je chamtivost a snaha místní vlády ovládnout celé území a sebrat etnickým skupinám jejich půdu. Druhým je rasismus a nenávist a třetím strach. "Když zabijete jednoho člověka, který se postavil proti vám, víte, že jeho příbuzní to tak nenechají, takže musíte zabít i další lidi. Ti lidé se provinili jen tím, že chtějí žít po svém, na své vlastní půdě, kde chtějí vychovávat své děti," dodává Američan.
Do povědomí široké veřejnosti se organizace Free Burma Rangers dostala i jako předloha filmu Rambo - Do pekla a zpět se Sylvestrem Stallonem. Dnes v organizaci působí 75 týmů složených vždy ze čtyř až pěti rangerů. Na mise vyrážejí ze sousedního Thajska, někdy jsou na cestách jen několik dní, jindy dlouhé měsíce.
"Vždy strávím na misích tak osm měsíců v roce,“ popisuje David. Každý tým má svého vůdce, poté zdravotníka, dalšího člena, který pořizuje videodokumentaci, dalšího, který fotí a rovněž rangera, který má na starosti různé programy pro rodiny a děti od zábavy přes vzdělávání až po učení se hygienickým návykům.
PSALI JSME: |
Nebezpečné mise
Mise jsou často fyzicky velmi náročné. Rangeři se pokaždé snaží dostat do oblasti, kde útočí barmská armáda.
"Většinou chodíme pěšky, snažíme se vyhnout armádě, nalézt vesnice, které vypálili nebo zničili, zdokumentujeme to a hledáme lidi, kteří se skrývají. Někdy jdeme den dva, jindy tři týdny a někdy i čtyři měsíce,“ vypráví zakladatel FBR. "Pak vytvoříme improvizovanou kliniku pod stromy, Eliya a jiní zdravotníci pomáhají lidem, zároveň jim vysvětlují, na co jsou určité léky. Další člen týmu si hraje s dětmi, jiný se vyptává lidí, co prožili. Strávíte s nimi noc a druhý den nebo za pár dní jdete dál," vysvětluje David, jak vypadají jednotlivé mise. Pak se třeba na dva týdny vrátí zpátky do Thajska a poté vyrážejí na novou misi.
Jak dodává, je třeba být velmi opatrný, protože když vás uvidí barmští vojáci, většinou začnou střílet. Jeden člen týmů FBR byl například letos v únoru postřelen do ruky, když natáčel barmskou armádu. O pohybu vojáků se dozvídají hlavně přímo od vesničanů. "Setkal jsem se s nimi osobně, začali po nás střílet v džungli. Zabili některé členy našich týmů a pokusili se zabít i nás," říká David. Většinou se rangerům daří armádě vyhýbat, od svého založení ale organizace již přišla o 14 lidí. Asi polovina z nich byla prý zastřelena, umučena k smrti nebo přišli o život při výbuchu miny, druhá polovina podlehla nejrůznějším nemocem.
Na misi mohou za jeden den ujít 20 kilometrů, ale někdy i 60, vše závisí na tom, kam je potřeba se dostat.
"Když se dozvíme o nějakém útoku ve vzdálené vesnici, jdeme klidně i 24 hodin v kuse. Je to opravdu obtížné, navíc když jdete v horách," popisuje americký humanitární pracovník. Jejich batohy váží 20 až 30 kilogramů, většinou se ale snaží mít koně či muly, kteří náklad nesou. Pomáhají jim i vesničané.
"Už jsme ale s Eliyou zažili, že nemáte žádné koně, nenarazíte na žádnou vesnici, všichni lidé už utekli, takže musíte vzít ty desítky kilogramů na záda, ale to se stává velmi zřídka," dodává David.
Barma je ve stavu dlouhodobé krize způsobené dopady občanské války a...
Děkuji, že vám nejsme lhostejní
I přes možné nebezpečí vyráží americký humanitární pracovník na mise i se svou manželkou a třemi dětmi. "Chodíme společně, protože se milujeme a chceme být spolu. Lidé v Barmě mají také děti. A jestliže tam může žít barmská rodina, může tam být i má rodina," vysvětluje. "Vždycky začínáme misi spolu, třeba jeden měsíc společně chodíme, a když někde vypuknou tvrdé boje a celá vesnice utíká pryč, moje žena s dětmi utíkají s nimi. Jestliže se tam ale stále skrývají nějaké rodiny, zůstanou," dodává David. Své týmy nevyzbrojuje, jestliže ale jednotliví členové chtějí mít zbraň, mohou si ji vzít. Takových rangerů je ale minimum. Navíc se s ní mohou pouze bránit, nesmí zaútočit na barmskou armádu.
Finance pro provoz FBR získává od lidí z celého světa, i z České republiky. "Chtěl bych poděkovat Čechům, české vládě, organizaci Člověk v tísni, že jim lidé v Barmě nejsou lhostejní," říká David. Jak doplňuje Eliya, Davida poznal před 17 lety v tu pravou chvíli. Chtěl místním lidem pomáhat jako zdravotník, ale neměl léky, David je měl, ale zase neměl zdravotnické vzdělání.
"Boje probíhaly již za mých rodičů a prarodičů. Jestliže ale bude celá země chtít změnu a bude ji prosazovat, tak k ní dojde. Když se ale navzájem budeme dál střílet, nic se nezmění," říká karenský zdravotník. "Nikdy jsem si neřekl, že s tím skončím, protože je to moc nebezpečné. Mám rád svou zemi a chci, aby byla svobodná," dodává Eliya. David to vidí stejně, kvůli možným rizikům by s misemi do Barmy určitě neskončil. "Je to někdy těžké, když vidíte, že se celková situace nezlepšuje. Vidíme ale určité malé změny a víme, že to všechno má cenu,“ uzavírá americký humanitární pracovník.
