Během přísahy, kterou včera Chávez složil, neopomněl vzdát hold svému velkému socialistickému spojenci Fidelu Castrovi. Přísahal však mimo jiné i při „Kristu, největším socialistovi v dějinách“.
Chávezova neotřesitelná pozice v zemi by mohla být v příštích týdnech ještě posílena. Mohl by se totiž stát věčným prezidentem. Včera totiž venezuelský vůdce oznámil, že by měla být změněna ústava země tak, aby politik (tedy on) mohl být zvolen prezidentem opakovaně.
V nynější ústavě má venezuelský prezident možnost stát v čele země pouze po dvě funkční období. A druhé období již nyní začíná Chávezovi běžet.
Bolívar, tento národní hrdina, je považován za osvoboditele latinskoamerického kontinentu od nadvlády Španělska. Ostatně právě v Panteonu, kam Chávez včera při své inauguraci zamířil, jsou uloženy Bolívarovy ostatky. Někteří se dokonce domnívají, že Chávez je převtěleným Bolívarem. V davu na venezuelského vůdce nedá nikdo dopustit.
„On se o nás skutečně stará, záleží mu na nás. Takového prezidenta jsme nikdy neměli,“ rozplývá se nad jeho osobností Manuela Noruegová, obyvatelka Caracasu. Vedle ní stojí mladá těhotná dívka, která má na svém vystouplém břichu napsáno: „Já jsem také chávista (stoupenec Cháveze).“
I ona vášnivě Cháveze obhajuje. Uvádí přitom další častý argument jeho příznivců. Comandante, jak Cháveze oslovuje většina televizních stanic a novin, dal v chudinských čtvrtích postavit školy a nemocnice. Dětem dokonce přispívá na uniformy a platí jim svačiny.
Druhý tábor, tedy lidé, kteří se neprohlašují za chávistas, ale za rosalistas (stoupenci šéfa opozice Manuela Rosalese, kteří nosí modrou barvu), se obávají, že Venezuela byla včera svědkem počátku vytváření nového kultu osobnosti.
„Kdo není s ním, má velké problémy. Takový člověk nemůže například pracovat ve firmě, kterou ovládají chávistas," říká mi na ostrově Isla Margarita majitel jednoho z hotelů, který chtěl zůstat v anonymitě. Isla Margarita je společně se státem Zulia jedinou provincií Venezuely, kde vládnou „modří“ guvernéři. I zde lze ale téměř na každém kilometru vidět billboardy, či plakáty oslavující Cháveze.
Mnohé tu zůstaly po prosincových volbách, v nichž venezuelský vůdce triumfoval ziskem 60 procent hlasů. „Obáváme se, že tyhle billboardy už nikdo nesundá. Chávez prostě nové volby nepovolí,“ říká výše citovaný ředitel.
Na ostrově se živě diskutuje o nedávné stávce zaměstnanců ropného průmyslu. Chávez měl rebely potrestat vyhazovem a do tohoto sektoru, jenž kontroluje, dosadit své lidi. I na Isla Margaritě ale najdete mnoho chávistas. K jejich „náboru“ stačí například příjezd dodávky polepené rozesmátým obličejem Cháveze.
S varováním o Chávezových praktikách přišly i některé místní deníky. List El Nacional v komentáři o radikalizaci Chávezovy socialistické revoluce upozornil na podobnost projevu Huga Cháveze a jeho přítele Fidela Castra. Chávez například jeden svůj sáhodlouhý předinaugurační projev ukončil Castrovým tradičním zvoláním: „Vlast nebo smrt, zvítězíme!“
Plány na znárodňování
El Nacional na své titulní straně přinesl článek s titulkem: „Chávez žádá zvláštní pravomoci pro svou socialistickou revoluci“. V článku stojí, že vůdce chce znárodnit největší telekomunikační společnost stejně jako největší elektrárenskou společnost v Caracasu. Obě společnosti přitom patří Američanům.
O čtyři roky později je zjevné, že Chávez Venezuelu drží pevně ve svých rukou. Když má projev, všechny televizní stanice přeruší svůj program. Na obrazovce se tak klidně uprostřed filmu, sportovního přenosu nebo koncertu objeví postava prezidenta. Jeho hlas v té chvíli zazní i ze všech rozhlasových stanic.
