Někdejší studentský vůdce s levicovým programem střídá o 37 let staršího, pravicově orientovaného miliardáře. Na první pohled dochází v Chile, jedné z nejvyspělejších latinskoamerických zemí, k naprostému obratu – nejspíš ale půjde jen o drobnější pootočení kormidla.
Silvio Berlusconi kandiduje na prezidenta. Chci být užitečný, tvrdí kontroverzní velikán italské politiky |
Předvědčivé vítězství
Pětatřicetiletý Gabriel Boric, syn chorvatského otce a katalánské matky, zvítězil o víkendu ve druhém kole chilských prezidentských voleb s přesvědčivým ziskem téměř 56 procent hlasů. Svého soupeře, pravicového populistu Josého Antonia Kasta, tak porazil o několik koňských délek, ačkoli v prvním kole za ním o dva procentní body zaostal. Dosluhující prezident, bohatý byznysmen Sebastián Piňera, v souladu s ústavou podruhé za sebou kandidovat nemohl.
„Zasadím se o větší sociální práva, zůstaneme ale rozpočtově zodpovědní,“ řekl v jednom z prvních povolebních rozhovorů Boric a dodal, že jeho cílem je posílit vliv státu v oblastech, jako je zdravotnictví nebo školství. Zvolený prezident tím naznačil, že se nehodlá ubírat cestou, kterou ve snaze naklonit si masy zvolili někteří jiní levicoví jihoameričtí vůdci. Států, jejichž hospodářství zruinovalo populistické rozdávání peněz, je přitom v širším okolí dost – na prvním místě dlouholetý rival, sousední Argentina.
Prezident má v chilském politickém systému prominentní postavení, je mimo jiné šéfem vlády a má přímý vliv na státní administrativu. Boric nastoupí do úřadu 11. března jako šestatřicetiletý – stane se tedy nejmladším prezidentem v historii Chile.
Macronova ‚sázka‘ na jádro. Zahájíme výstavbu nukleárních reaktorů, slibuje francouzský prezident |
Sociální nerovnosti a životní prostředí
Boric má navzdory svému mládí solidní politické zkušenosti. Ve veřejném životě se angažoval již za studií, od roku 2011 stál v čele Federace chilských univerzitních studentů (FECH). Od roku 2014 byl poslancem parlamentu a křeslo o čtyři roky obhájil.
Na úspěch v prezidentské kandidatuře by ale zřejmě nemohl pomýšlet, nebýt série protivládních protestů, které v Chile začaly v říjnu roku 2019. Demonstrace, které původně začaly jako reakce na skokové zdražení jízdného v metru v Santiagu, se posléze přelily v masové a často násilné protesty proti rostoucím životním nákladům a příkré sociální nerovnosti. Gabriel Boric si tehdy vydobyl ostruhy jako jeden z politiků, kteří vyjednáváním s vládou dosáhli konání referenda o nové ústavě.
Právě snížení sociálních nerovností, které v Chile patří podle dostupných statistik mezi největší na světě, stojí v centru Boricova politického programu. Mělo by tomu pomoci zrušení systému soukromého důchodového pojištění či odpuštění dluhů těm studentům, kteří si na studia půjčili u bank.
Boric hodlá také výrazněji dohlédnout na ochranu životního prostředí včetně nových těžebních projektů. Ty jsou sice pro chilské hospodářství klíčové (země těží nejvíce měděné rudy na světě a příjmy z prodeje na světových trzích jsou pro vládu zásadní), ale Boric jasně řekl, že těžba nemůže zatěžovat prostředí tak jako dosud. „Ničíme-li svět, ničíme i sebe sama,“ řekl zvolený prezident.
Chile patří mezi hospodářsky nejúspěšnější státy celé Latinské Ameriky, podle mnoha ekonomů toho dosáhlo i díky obezřetné fiskální politice a dobrým podmínkám pro podnikání. Například zisky z těžby a prodeje surovin zčásti plynou do zvláštního fondu, který je spravován v zahraničí a jehož aktiva mohou být použita jen za mimořádných situací, třeba v době hospodářských krizí.
