Tisíce pozvaných diváků musely absolvovat několikahodinové trápení, aby se dostaly na zahajovací ceremoniál v Pekingu. Po pátečním úvodu se čínská metropole stala jediným městem na světě, které mělo možnost zahájit letní i zimní olympijské hry.
Přestože však řada věcí vyvolávala nutkavý pocit již viděného během LOH v roce 2008 – včetně úvodního ceremoniálu v režii slavného čínského režiséra Čang I-moua na kultovním stadionu Ptačí hnízdo v přísně střeženém hlavním městě – mnozí zaznamenali o dost menší nadšení.
Kvůli pandemii „to určitě nebude tak živé jako tehdy“, řekla jednatřicetiletá Jin Žuej z Pekingu. Přestože pekingské hry nebudou tak zbavené atmosféry jako loňské letní olympijské hry v Tokiu, které se konaly převážně za zavřenými dveřmi, pandemie i tady návštěvnost značně omezí.
Hry se také kryjí se začátkem lunárního Nového roku, kdy se pozornost milionů lidí soustřeďuje na sváteční setkání, která jsou často jedinou příležitostí, kdy se během roku mohou sejít celé rodiny.
Čínská vláda, která se sama potýká s bojem proti pandemii covidu-19, upustila od všudypřítomných sloganů, transparentů a plakátů, které zemi zdobily před 14 lety.
Podle některých je to proto, že se Čína změnila. Na olympiádě v roce 2008, která byla všeobecně považována za čínský vstup mezi světové velmoci, měla co dokazovat. Ale dnes je mnohem bohatší a mocnější zemí, jejíž národní sebevědomí v poslední době vzrostlo díky relativnímu úspěchu při zvládání pandemie.
Podruhé již nepanuje tolik emocí
„Naše země je nyní silná,“ řekl šestašedesátiletý důchodce Ťia Čching-šan. „Podobné velké sportovní akce nemůže pořádat jen tak nějaká země. Jako Číňané cítíme sílu Číny. Čekali jsme, až tento den přijde,“ dodal.
Další z obyvatel hlavního města, který si nepřál uvést své jméno, řekl: „Mám teď jiný pocit než v roce 2008. Nyní je to klidnější. Už jsme zažili olympiádu v roce 2008, takže naše nadšení je o něco menší. Připadá nám normální, že Čína může hostit olympijské hry.“
Hry v roce 2008 provázely běžné večírky a karnevalová atmosféra olympiády. Sjely se na ně desítky nejvyšších světových představitelů včetně tehdejšího amerického prezidenta George Bushe a prezidentů nebo premiérů Japonska, Francie, Jižní Koreje, Austrálie a řady dalších zemí.
Tentokrát ale počet hodnostářů omezila pandemie stejně jako diplomatický bojkot ze strany Spojených států a několika jejich spojenců kvůli čínským represím vůči muslimským Ujgurům, Tibetu a omezování svobod v Hongkongu.
Čína přijala poměrně skromné heslo „bezpečné a nádherné“ hry a desítky tisíc soutěžících, úředníků, novinářů a čínských pracovníků jsou v „uzavřeném okruhu“, odděleném od obyvatel hlavního města drátěnými ploty.
V roce 2008 se olympijský park na severu města hemžil desetitisíci lidí, kteří si užívali atmosféru her. Tentokrát ale bylo vytrvalostním výkonem už jen dostat se na stadion na páteční zahajovací ceremoniál.
Na zahajovací ceremoniál se čekalo hodiny
Diváci, kteří museli v předchozích dvou dnech absolvovat dva negativní covidové testy, se shromažďovali v parku ve východní části Pekingu až osm hodin před začátkem ceremoniálu. Poté procházeli kolem senzorů a skenerů vybavených technologií rozpoznávání obličeje do desítek autobusů, které je dovezly k Ptačímu hnízdu.
Tady je v teplotách pod bodem mrazu čekala dvacetiminutová pěší cesta na stadion, kde v souladu s pravidly sociálního odstupu zaujali místa a hodiny čekali na zahájení ceremoniálu. Stadion byl zaplněn asi jen z jedné třetiny své kapacity 80 000 míst.
Slavnostní ceremoniál byl mnohem kratší a méně velkolepý než extravagantní spektákl režiséra Čang I-moua v roce 2008, což bylo podle jeho slov způsobeno pandemií a mrazivým počasím. Ale i tak se našli lidé, kteří se zoufale chtěli podívat.
„Čekal jsem dvě hodiny,“ řekl jedenačtyřicetiletý Jü Chung-wej, který se společně s dvěma syny tísnil v davu několika set lidí na chodníku nedaleko stadionu, poblíž zátarasu, který jim bránil jít blíž. „Byl jsem ohromen,“ řekl po skončení ceremoniálu. „Hry se konají v uzavřeném okruhu a dovnitř nemůžeme, ale ani přihlížet z dálky není špatné,“ dodal.
