Právě odtud je i ikonický záběr muže proti tanku v souvisejícím videu.
Šéfredaktor jeho evropského vydání Jamil Anderlini v uvedl, že když sledoval obdobné scény na sociálních sítích, uvědomil si, jak úspěšně se vládnoucí čínské komunistické straně podařilo vymazat stopy brutality - od Mao Ce-tungovy kulturní revoluce a hladomoru přes masakr na pekingském náměstí Tchien-an-men až po zásahy proti Ujgurům, Tibeťanům a obyvatelům Hongkongu.
Pokaždé, když příslušníci bezpečnostních sil vytáhli nebo napadli někoho z davu, reagovali ostatní překvapeně. „Oni mlátí lidi!“, „Jsme všichni Číňané!“, „Máte sloužit lidu!“ křičeli demonstranti.
Odvážní mladí lidé, kteří o víkendu protestovali na řadě univerzit a v ulicích velkých čínských měst, jsou tragickou obětí kolektivní ztráty paměti. Netuší, co je může čekat.
Anderlini uvedl, že byl jako reportér v Číně po více než dvě desetiletí svědkem stovek protestů a projevů občanské neposlušnosti. Téměř bez výjimky se týkaly lokálních, izolovaných problémů a všechny skončily tvrdým zákrokem.
Demonstranti při nich přitom často vyjadřovali věrnost komunistické straně a centrální vládě v Pekingu a protestovali proti provinčním představitelům, které obviňovali například ze znečištění životního prostředí či z korupce. Tyto stížnosti téměř nikdy nepřesahovaly hranice dané komunity.
Jediné případy celostátních protestních akcí, které zažil, byly komunistickou stranou zorganizované protesty proti Spojeným státům poté, co letadla NATO v roce 1999 bombardovala čínské velvyslanectví v Bělehradu, a opakované demonstrace proti Japonsku, když chtělo čínské vedení povzbudit národní cítění.
Žasl proto, když o víkendu slyšel lidi otevřeně žádat demokracii, konec vlády komunistické strany a svržení prezidenta Si Ťin-pchinga. Nálada v Číně se rozhodně změnila a pro Sia a komunistickou stranu to není dobrá zpráva, uvedl.
Nejde jen o potlačovanou frustraci po třech letech covidových uzávěr a pokulhávající ekonomiky. Je to také důsledek propagandy a kontroly informací, které byly až doposud velmi úspěšné. Jakákoli historická nespravedlnost v zahraničí je čínským dětem vštěpována do mysli již od školky, zatímco knihovny, školy a internet jsou cenzurovány, aby z nich zmizely zmínky o desítkách milionů lidí, kteří zahynuli v důsledku politiky čínské komunistické strany.
„Při jedné z reportážních cest ke mně přistoupil šestiletý čínský chlapec, který sebral odvahu a zeptal se mě, proč jsem vypálil Letní palác v Pekingu - jako člen anglicko-francouzských okupačních sil v roce 1860. O kulturní revoluci a masakru na náměstí Tchien-an-men určitě neslyšel,“ řekl Anderlini.
O víkendu bylo podle něj skoro komické pozorovat, jak se čínská média snaží svalovat vinu za protesty, které nemohla zmínit přímo, na „západní média“, jež jsou v Číně téměř úplně blokována.
Vzhledem k tomu, že mladí Číňané nevědí nic nebo vědí jen minimum o zvěrstvech spáchaných v zemi v minulosti, většina z nich je přesvědčena, že je jejich vlast miluje a nikdy by jim skutečně neublížila.
To samé ale platí o prezidentu Siovi a jeho přisluhovačích. Poté, co změnili čínský internet v obří, pročištěný intranet, a neumožňují svobodné volby, jež jsou obecně barometrem veřejného mínění, nemají spolehlivé informace o náladě mas.
Po více než desetiletí v čele země prezident Si soustředil více formální moci než jakýkoli jiný vůdce od dob Mao Ce-tunga. Vytvořil si ale řadu nepřátel a poprvé po několika desítkách let lidé v Číně otevřeně vyzývají k politickým změnám. Proto bude prezidentova reakce rychlá a nemilosrdná a využije všechny nástroje digitální totality.
„V pondělí jsem sledoval další výmluvné video natočené na pekingské univerzitě, kde jednoho ze studentů odtáhli agenti v civilu. Student ještě předtím vykřikl: Dejte mi svobodu nebo smrt!,“ popsal Anderlini.
Idealisté, kteří o víkendu vyšli do ulic, si neuvědomují, jaké hrůzy je čekají. Přiměli však alespoň režim poodhalit svou pravou tvář, uzavřel šéfredaktor evropského vydání serveru Politico.
