Monroeova doktrína patřila po desetiletí k základům americké zahraniční politiky. Poslední dobou zůstávala spíš historickým odkazem než aktivním nástrojem moci, americký zásah ve Venezuele a zadržení diktátora Nicoláse Madura ji ale znovu posunuly do praxe pod upraveným názvem Donroeva doktrína s odkazem na prezidenta Donalda Trumpa.
Jeho vzkaz soupeřům zní jasně: blízkost rozhoduje a velmoci si své okolí pohlídají.
Takový postup ale podle expertů oslabuje dlouhodobé normy, které měly omezovat použití síly v mezinárodních vztazích, což hraje Číně do karet.
„Čína to vyhodnotí jako potvrzení, že USA jsou spokojené s hemisférickými sférami vlivu, uvedla Simona Granová z Institutu pro asijská a orientální studia Univerzity v Curychu.
Ačkoliv Čína odsoudila americký úder ve Venezuele jako jednoznačné porušení práva, svět rozdělený do jasných sfér vlivu odpovídá její dlouhodobé představě mezinárodního uspořádání. Peking tvrdí, že Asii by měly utvářet především asijské mocnosti. Když Spojené státy otevřeně prosazují stejnou logiku ve své části světa, oslabují tak vlastní kritiku čínského chování v jejím bezprostředním okolí, varují odborníci.
Hurá na Tchaj-wan?
Pro Čínu má tento vývoj i praktické důsledky. Pokud se Washington politicky i vojensky soustředí na Latinskou Ameriku, zbývá mu méně kapacit pro oblast Indo-Pacifiku. „Pokud se USA nechají zaměstnat jinde, tím lépe pro Peking,“ řekl listu The New York Times (NYT) Rushi Doshi z Georgetownské univerzity ve Washingtonu.
Čína dlouhodobě kritizuje americkou vojenskou přítomnost v Asii, od jednotek v Japonsku a Jižní Koreji až po námořní operace u Tchaj-wanu. „Americký zásah ve Venezuele posiluje čínský argument, že velmoci mají právo rozhodovat ve svém regionu bez zásahů zvenčí,“ dodal Doshi.
Změna amerického přístupu oslabuje také morální autoritu USA. Když velmoci dávají přednost síle před pravidly, odpor vůči nátlaku slábne. Menší státy se pak spíš přizpůsobují regionálním lídrům, než aby hledaly oporu v mezinárodních institucích.
Monroeova doktrínaMonroeova doktrína vznikla v roce 1823, kdy prezident James Monroe varoval evropské mocnosti před další kolonizací či politickými zásahy v Americe. USA se na oplátku zavázaly, že se nebudou vměšovat do evropských konfliktů. Z původně obranného prohlášení se ale postupně stal nástroj k ospravedlnění americké dominance v Latinské Americe. |
„Domnívám se, že Amerika vytvořila více globálních precedentů pro velké mocnosti, aby podnikaly kroky proti jiným státům mimo svou jurisdikci,“ řekl Lev Nachman, politolog na Národní tchajwanské univerzitě.
Ačkoli je nepravděpodobné, že by Čína v blízké budoucnosti podnikla vojenskou akci proti Tchaj-wanu, bude pro ni podle Nachmana nyní snazší ospravedlnit vojenskou akci, pokud a až k tomu dojde.
A Tchaj-wan není jediným místem, které Peking považuje za součást své sféry vlivu. Činí si také nárok na velkou část Jihočínského moře a vede tam územní spory s Vietnamem, Filipínami, Brunejí a Malajsií. Zároveň si nárokuje i japonské ostrovy Senkaku ve Východočínském moři.
Venezuela patřila v posledních dvaceti letech k nejbližším partnerům Číny v Latinské Americe. Po amerických sankcích z roku 2019 se Peking stal hlavním odběratelem venezuelské ropy a investoval v zemi 4,8 miliardy dolarů a další miliardy ji půjčil.
Analytik Gabriel Wildau se domnívá, že čínští představitelé ale zůstanou pragmatičtí. „Peking bude mít nakonec na paměti širší souvislosti. Čínské vedení nepovažuje vztahy s Venezuelou za klíčový národní zájem a udržení současného uvolnění napětí mezi USA a Čínou má pravděpodobně vyšší prioritu,“ řekl stanici Al-Džazíra.
Prezident Trump má v dubnu navštívit Čínu v rámci jednání o ukončení obchodní války mezi oběma velmocemi, která loni hrozila vážně narušit globální obchod kvůli eskalujícím odvetným clům.
