Pro zjednodušení se dá na úvod říci, že dnes existují Mongolska dvě. Vnitřní Mongolsko je autonomní oblastí Čínské lidové republiky a (vnější) Stát Mongolsko je samostatná země, která není součástí Číny a větší část 20. století spadala do sféry sovětského vlivu.
Podobizna Čingischána zhotovená dle instrukcí jeho vnuka
Všechna území mají jednu věc společnou: Čingischána. V „obou Mongolskech“ panuje k velkému dobyvateli obdiv, návštěvník může jeho podobiznu vidět na každém rohu, na lahvích vodky i krabičce cigaret. Mongolové nazývají Čingischána svým otcem a v Mongolsku je datum jeho narození (první zimní den) od roku 2012 státním svátkem. Současně je ale problematickým tématem mongolského i čínského nacionalismu, který se podobně jako jinde v Asii probouzí a roste.
ČingischánVlastním jménem Temüdžin byl nejslavnějším a nejúspěšnějším dobyvatelem. Narodil se pravděpodobně v roce 1162 a na začátku 13. století sjednotil mongolské kočovné kmeny, se kterými následně vpadl na území dnešní Číny a posléze zamířil na západ. Mongolská vojska dobyla mnoho míst na blízkém východě a chystala útok na Evropu. Čingischánovi vojevůdci zcela zničili moc ruských knížat a vyplenili skoro všechna ruská města, mezi jinými i velmi bohatý Kyjev. Východní Evropa se poté stala na několik staletí tributárním územím Mongolů. V dalším tažení Evropou jim pravděpodobně zabránila nepřízeň počasí a rozvodněné řeky. Čingischánův vnuk Kublaj založil v Číně dynastii Jüan, která za jeho života vrátila zemi prosperitu. Po jeho smrti ale moc Mongolů v Číně zlomily nástupnické boje a lidová povstání. Mongolové byli v předmoderní době obávaní válečníci a strach z nich v Číně dlouho přetrval. Mongolové měli do konce císařské Číny zákaz střelby z tradičního luku a museli nosit oblečení, které bylo pro boj nepraktické. Čingischánův odkaz v sovětském Mongolsku byl tabu, především pro ruské představitele byl z historických důvodů problematický. Mongolská šlechta, která svůj původ odvozovala od Čingischána byla během sovětského období „odstraněna“. Sám Čingischán, který vyznával Tengrismus, se považoval za „boží trest“. „Kdybyste nebyli hříšní, Bůh by mě neseslal, abych vás ztrestal,“ byl zdokumentován jeho výrok. |
Minulý rok přišla agentura Reuters se zprávou, že Čína vyhostila 9 britských a jihoafrických turistů z toho důvodu, že se v mongolské provincii dívali v hotelovém pokoji na „dokument o Čingischánovi“. Peking tento krok odůvodnil tím, že se jednalo o „teroristický“ materiál. Zde je nutno poznamenat, že Čína se v 21. století zapojila do západního trendu „boje proti teroru“, ale připojila k tomu pár čínských charakteristik. Terorismem nazývá i separatistické tendence, které se čas od času projeví ať už v Tibetu, Ujgursku nebo i Vnitřním Mongolsku.
Čínská vláda těmto „autonomním“ provinciím příliš autonomie nedopřává a aktivně podporuje stěhování Chanů, většinového čínského etnika, do těchto oblastí. Dochází tak k jakési kolonizaci, Ujgursko má dnes již na svém území méně Ujgurů než Chanů, Tibet méně Tibeťanů a Vnitřní Mongolsko Mongolů. Chanové ve Vnitřním Mongolsku pracují, zakládají továrny a pastviny přeměňují na ornou půdu, což mnohým Mongolům není po chuti.
Současně Peking využívá mechanismů propagandy, aby budoval vlastenectví Chanů. Média útočí na Japonsko, Tchaj-wan, Západ, demokracii... Často právě z historické perspektivy, jelikož ta je pro čínskou identitu klíčová.
Jak tedy naložit s postavou Čingischána, největšího dobyvatele všech dob a „řezníka“ chanské Číny? Dá se říci, že podobně jako s dalšími dobyvateli, kteří Čínu někdy ohrozili: počínštit je.
Čínský Čingischán
Sám Čingischán se nikdy počínštit nenechal. Konfuciánství ho na rozdíl od jiných filozofií a náboženství nezajímalo a rolnický způsob života chtěl vymýtit. Měl plán srovnat města se zemí a na území Číny tak vytvořit pastviny pro kočovníky. Teprve jeho vnuk, který založil čínskou dynastii Jüan a také Peking, vykazoval znaky počínštění. Zjednodušeně řečeno tak byl podle zvláštní logiky vlastně Číňan a Čingischán a všichni Mongolové tím pádem také. Číňané mají pro Čingischána také svůj vlastní název, který s mongolštinou mnoho společného nemá.
Evropu před invazí Mongolů spasil déšť, domnívají se vědci |
O „čínském Čingischánovi“ se učí, že definitivně porazil barbary na severu, kteří říši ohrožovali zhruba dva tisíce let, znovu sjednotil rozdrobená čínská království, ale už se nezmiňuje jeho tažení na západ. Stranou se ponechává i založení Pekingu Mongoly a v Číně se připravuje vybudování „Čingischánova zábavního parku“. Čínský režim se tak snaží vytvořit sjednocující prvek a vzít ho tak z rukou potenciálních mongolských nacionalistů a separatistů.
Samostatné Vnější Mongolsko po sovětské éře, která se zasloužila i o odstranění mnoha potomků šlechtických rodin, které odvozovaly původ od Čingischána, znovu objevilo tohoto slavného vojevůdce. Logicky ho bere jako Mongola a jako otce všech Mongolů, který sjednotil bojovné kmeny a navždy zajistil zemi slávu. Mongolský prezident připomíná jeho příklad v proslovech a běžný lid v něm vidí symbol vlastenectví.
V praxi tak jako dobrá ilustrace slouží televizní seriál o Čingischánovi, který v Číně čekal tři roky na schválení cenzorů a byla z něho vystříhaná značná část materiálu. Ve Vnějším Mongolsku měl velký úspěch.
Mongolsko bylo v minulosti podobně jako dnes Tibet formálně pod čínskou vládou. Z její náruče vypadlo až ve 20. století, přičemž se rychle dostalo pod nadvládu Sovětského svazu. Rozpínající se Čína ale nezapomíná, na co má „historické právo“. Ať už jde o Tibet, Tchaj-wan, spory v Jihočínském moři nebo právě Mongolsko.
Varování pro turisty s „asijskou vizáží“
Mongolsko je dnes ve stínu bohatnoucí Číny a to je trnem v oku mnohým mongolským vlastencům. Samostatné Mongolsko vyváží nerostné suroviny, přičemž je těží západní firmy, které je následně prodávají především právě Číně. S rostoucím nacionalismem ve společnosti ale musela mongolská vláda mnoho smluv se zahraničními firmami ukončit, informoval The Economist.
V posledních letech se v Mongolsku také objevily neonacistické skupiny, které míří právě na Číňany. „Nemůžeme jednoduše darovat Mongolsko Číňanům. Musíme ho chránit,“ konstatoval v roce 2010 vůdce jedné ze skupin, která údajně čítá 300 aktivních členů. Mongolská vláda musela vydat varování pro turisty s „asijskou vizáží“, jelikož mohou být bezdůvodně napadeni.
Přesto mnoho lidí v Mongolsku čeká, že pod čínskou nadvládou země nakonec nějak skončí. Nemusí se sice stát formálně součástí Číny, ale může se na ní stát ekonomicky závislé a být tak jakýmsi satelitem. Současně ale sílící nacionalismus, který je vidět i ve sporu o Čingischána, může ještě leccos změnit.
