Své zážitky Crepetová, lékařka pracující pro organizaci Lékaři bez hranic, sdělila serveru The Independent.
Dle jejího svědectví připlouvají mnozí migranti do Itálie se zraněními, která nebyla dlouho léčena. „Vidíme spoustu zlomenin způsobených bitím, spoustu střelných zranění. Nacházíme kulky ve svalech a pod kůží,“ popisuje Crepetová. Mnoho z žen bývá po cestě znásilněno. K evropským hranicím tak mnohdy dorazí i těhotné.
ROZHOVOR K TÉMATU: |
„Většinou příliš nemluví o tom, co po cestě zažily, ale my pak vidíme jizvy a zranění související se znásilněním,“ líčí britská lékařka a dodává, že vždy nemusí jít nutně o ženy - znásilňováni jsou lidé bez ohledu na pohlaví a věk.
Některé příběhy se přitom nápadně shodují. Mnoho lidí například vypovědělo, že bylo bito, vězněno a znásilněno (mnohdy před zraky svých blízkých) při své cestě Libyí. Za násilnými činy většinou stojí gangy a pašeráci, kteří chtějí z migrantů dostat peníze. „V Libyi s nimi není zacházeno jako s lidskými bytostmi, zacházejí s nimi jako se zvířaty,“ říká Crepetová. „Pašeráci nazývaji migranty bestiemi.“
Zranění ani po těchto otřesných zážitcích většinou nevyhledají lékařskou pomoc. Bojí se totiž, že by padli do rukou policii a milicím, nebo v horším případě byli zabiti.
Část trasy s největší úmrtností? Sahara
Libye přitom není jediným takto nebezpečným úsekem. Za nejvražednější část cesty, s níž se lidé při cestě na Západ potýkají, označuje Crepetová Saharu. Migranti ji musí překonat většinou s minimálním příjmem vody a potravin. „Dali nám napít vody z plechovky, ale byla smíchána s benzínem,“ svěřil The Independent svůj příběh jeden z migrantů. „Jíst jsme mohli jednou denně... Někteří lidé zemřeli během této cesty hlady nebo žízní.“
V děsivých podmínkách riskují životy. Nemáme jinou možnost, tvrdí uprchlíci |
Saharský úsek je rovněž pověstný tím, že během něj bývají migranti často oběťmi vražd či automobilových nehod. Poušť přejíždějí na korbách dodávek a není výjimkou, že bývá někdo z korby shozen a zanechán napospas poušti.
„Ti lidé, které vidíme, jsou přeživší, ale někteří lidé cestu nemohou přežít. Protože k takové cestě musíte být robustní a silní, abyste se dostali přes poušť, přes Libyi, pak se musíte dostat na loď a několik dní uvěznění na moři přežít třeba i s vážným zraněním,“ shrnuje Crepetová. „Jsem vždy překvapená, jak tito lidé mohli přežít. Ale nevíme, kolik jich zahynulo po cestě.“
