Ghálib Madžadlí bude první arabský muslim v izraelské vládě. Před ním v ní sloužil také Saláh Tárik, který je však Drúz - a Drúzové se od muslimských Arabů odlišují ve své víře i ve svém vztahu k izraelskému státu. Na rozdíl od Arabů slouží v izraelské armádě a dokonce tvoří některé její elitní jednotky.
Madžadlí je poslanec za Stranu práce. Jeho kandidaturu oznámil předseda strany, ministr obrany Amir Perec. Nelze ovšem říci, že při svém výběru neměl postranní úmysly: ve Straně práce se za několik měsíců budou konat primárky a Perec ke svému vítězství naléhavě potřebuje hlasy arabských členů strany. Toho jsou si vědomi i Perecovi rivalové, nahlas to také říkají a odsuzují ho za „špinavý manévr“ -ale až ve čtvrtek bude ústředí strany hlasovat o Madžadlího kandidatuře, málokdo se proti ní postaví. Nebylo by politicky korektní postavit se proti kandidatuře prvního Araba na místo ministra ve vládě.
Madžadlího kandidaturu na místo ministra pro vědu, kulturu a sport pravděpodobně schválí naprostou většinou také vláda na svém zasedání v neděli. Premiér Ehud Olmert už prohlásil, že nominace arabského ministra je velmi důležitý milník v dějinách Izraele a že k němu mělo dojít už dávno. Veřejně se proti nominaci Araba ohradila pouze krajně pravicová strana „Izrael náš domov“, vedená Avigdorem Liebermanem.
Vedoucí parlamentní skupiny této strany, Esterina Tartmanová prohlásila: „Izrael je židovský stát, jenž se má řídit zásadami židovských hodnot a židovské morálky.“ Nominace arabského ministra je „projevem asimilace, vzdání se identity a je zrovna tak nepřijatelná jako sňatek Žida s nežidovskou ženou“.
Tato slova označili i mnozí poslanci pravice za rasistická; vedoucí parlamentní skupiny Strany práce požádal premiéra, aby Liebermanovu stranu vyloučil z vlády, pokud Tartmanová svá vyjádření neodvolá. Ta ale prohlásila, že strana zůstane ve vládě „a zevnitř bude bojovat proti zkázonosnému moru“.
