Nyní vyčnívá nad hladinou u pobřeží Toskánska jako jakýsi polozhroucený činžovní dům a její havárie může pojišťovací společnosti stát až jednu miliardu dolarů, což by byla největší škoda vyplacená za námořní nehodu, píše agentura Reuters.
Pro záchranáře přitom případ Concordie představuje jeden z nejsložitějších úkolů, s nimiž se kdy byli nuceni potýkat. Musejí totiž rozhodnout, zda obří vrak vyzvednou zpět na hladinu, rozřezat na menší části anebo potopit.
ČTĚTE TAKÉ: |
Plavidlo dlouhé 290 a široké 36 metrů s hrubou tonáží 114 500 tun přitom nyní podle odhadu váží zhruba 25 000 až 45 000 tun. Ve skutečnosti je samozřejmě mnohem těžší: už je z poloviny pod vodou, a je tedy plné vody, ale i nábytku, vodou nasáklých matrací, koberců nebo třeba zavazadel. Navíc spočívá nebezpečně blízko útesu na skalním výběžku, který by se mohl pod obrovskou váhou začít drolit.
Prodat na šrot
To všechno znamená, že majitelé lodi musejí velmi pečlivě zvážit, zda má smysl pokoušet se loď zachránit či zda bude z finančního hlediska lepší kolos rozřezat na části a prodat je jako šrot. Jednou z možností - vzhledem k obtížnosti záchranných prací - je také poslat loď definitivně ke dnu.
Pátrání po pohřešovaných na potopené italské lodi Concordia pokračuje
"Tohle se ještě žádné jiné výletní lodi nestalo," tvrdí Mike Lacey z organizace International Salvage Union, která se zabývá záchranou ztroskotaných lodí. "Už tu samozřejmě byly velké nákladní lodi nebo tankery, které někde uvízly, ale s tímto typem lodi se to ještě nepřihodilo." Odhady ceny záchranných prací se pohybují kolem částky 50 milionů dolarů a více. Pokud by záchrana vyšla, museli by navíc majitelé investovat značné částky do renovace, protože interiéry jsou kompletně zničené.
Odčerpávání paliva
Aktuálně se ale u ostrova Giglio řeší spíše jiný problém, a tím je odčerpání paliva. Pokud by se totiž 2300 tun nafty dostalo z nádrží samovolně ven, mohlo by způsobit velké ekologické škody. Záchranáři z nizozemské firmy Smit Salvage se připravují na to, jak z celkem 17 nádrží pumpami odčerpat palivo a zároveň nepoškodit křehkou rovnováhu lodi. Celý proces bude trvat nejméně měsíc.
Společnost Smit zaměstnává přední odborníky na záchranu lodí a podílela se například na vyzvednutí ponorky Kursk ze dna Barentsova moře. V jejím vraku v roce 2000 zemřelo 118 mužů a záchranáři ho vytáhli z hloubky 108 metrů.
Lidé pozorují ztroskotanou loď Costa Concordia.
Nyní sice nemusejí vyzvedávat břemeno z takové hloubky, ale vrak, s nímž se potýkají, je zato několikanásobně objemnější. Velkou neznámou je navíc podloží. Už teď musejí potápěči zkoumat, zda jsou skaliska, na nichž loď uvízla, dostatečně pevná a zda případně unesou ukotvení strojů nutných k narovnání trupu lodi do vzpřímené polohy.
"Chceme vědět, jaký je tvar dna. Jaký typ podloží tam je - písek nebo skála? Když tam chcete něco ukotvit, musíte vědět, jestli je dost pevné," popisuje Hans van Rooij, odborník z firmy Global Marine Solutions a bývalý ředitel Smit Salvage. Záchranáři musejí mít i veškeré informace o lodi samé, o tom, jak stabilní je její poloha, nakolik je poškozená, jak je zkonstruovaná a co měla na palubě.
Záchranné práce na lodi Costa Concordia.
Právě nákladu přitom zůstalo v lodi hodně. Kromě 4000 pasažérů a posádky byla na Concordii spousta zařízení, která měla lidem co možná nejvíc zpříjemnit plavbu. Plovoucí palác nabízel cestujícím na 13 palubách několik restaurací, třípodlažní divadlo, obrovské lázně nebo třeba simulátor formule 1. Samozřejmostí byly bazény, tělocvičny nebo třeba venkovní běžecká dráha.
ČTĚTE VÍCE: |
Dekorace ztěžují záchrannou akci
"Loď byla vybavená tak, aby každý z veřejných prostor připomínal některou ze zemí v Evropě, v Evropské unii," řekl agentuře Reuters jeden z architektů Joe Farcus. Jeden z hostů Concordie to na stránkách cestovní kanceláře shrnul následovně: "Kabiny byly krásné, ale všude kolem byly nějaké kýčovité ozdoby a cetky." Ať už kýčovité byly nebo ne, jsou tyto dekorace teď už jen váhou navíc, která ztěžuje záchrannou akci. Stejné je to se spoustou zavazadel, která spolu s nábytkem, závěsy nebo odpadky plují v zatopených prostorech a znesnadňují potápěčům orientaci.
ČTĚTE VÍCE: |
Co se týče časového rámce, nikdo si netroufá odhadovat, jak dlouho může záchranná akce trvat. Například vyzvednutí nákladní lodi Tricolor, která ztroskotala v roce 2002, když přes Lamanšský průliv přepravovala 3000 automobilů, trvala dva roky. Tady to může být i delší proces v závislosti na tom, který scénář nakonec dostane přednost - zda záchrana, anebo rozřezání lodi na kusy. Existuje však i třetí varianta: loď potopit.
"Nemyslím, že by to italské úřady povolily," odhaduje možnost radikálního řešení Mike Lacey. Prozatím bude loď čekat na to, jaký bude její osud - a jisté je zatím jen to, že se díky ní z ostrova Giglio stane prvotřídní turistická atrakce.
