Neústupné řešení grónské krize vehnalo dánské premiérce vítr do plachet, a ačkoliv měla na vyhlášení voleb čas do konce podzimu, odhodlala se k němu už na konci února. Dánové tak budou vybírat složení svého parlamentu již příští týden.
Situaci komplikuje také koaliční vládnutí. Tři a půl roku spolupráce s dvěma středopravicovými stranami podle kritiků posunulo dánskou sociální demokracii příliš doprava, nejen v otázce migrace. I proto se nyní její zástupci rozhodli vymezit vůči svým rivalům a přišli s rázným politickým prohlášením – vrátit daň z bohatství.
Partaj Frederiksenové nyní vede v agregovaném volebním průzkumu s 21 procenty. S velkým odstupem je za ní Socialistická lidová strana s 12 procenty a o procento méně průzkum přisuzuje pravicové Liberální alianci. Vládní centristické Umírněné, kteří v minulých volbách skončili třetí, by nyní volilo pouze šest procent voličů.
Výsledek voleb však může přinést těžká povolební koaliční vyjednávání, upozorňuje britský list Financial Times. Podle něj je jednou z možností také středopravá koalice více nakloněná byznysu.
Byznysové prostředí totiž na avizovanou půlprocentní daň z bohatství zareagovalo velmi bouřlivě a někteří z dotčených lidí dokonce pohrozili odchodem ze země. Francouzský deník Le Monde chystanou daň označil za „hlavní téma“ nadcházejících voleb.
Daň by se vztahovala na majetek vyšší než 25 milionů dánských korun (v přepočtu 81,75 milionu Kč) a půlprocentní zatížení těchto majetků by dánskému rozpočtu přineslo šest miliard dánských korun (v přepočtu 19,62 miliardy korun českých). Vlastníci majetku by v průměru ročně odvedli 300 tisíc dánských korun (v přepočtu 981 tisíc Kč). Nové prostředky chce Frederiksenová použít na zmenšení počtu žáků ve třídách do čtvrtého ročníku na 14.
Přesto se u řady podnikatelů dánská předsedkyně vlády nesetkala s pochopením. Někteří z nich dokonce pohrozili odchodem ze země. Mezi nimi také šéf největší dánské firmy Maersk Robert Maersk Uggla. Nespokojenost vyjádřil také ředitel LEGO Niels Christiansen, který pro Financial Times uvedl, že opatření by „odčerpalo značné množství kapitálu z firem“.
„Existuje vysoké riziko, že by to v dlouhodobém horizontu mělo na společnost značný dopad – méně nových pracovních míst, nižší daňové příjmy od firem a snížená konkurenceschopnost řady dánských podniků,“ varoval Christiansen.
Souhlasíte se zavedením daně pro bohaté?
Jeho obavy by však mohla rozptýlit zpráva ekonomů z PAQ Research, kteří uvádí, že studie, jež se daní z bohatství zabývaly, poskytují jen omezené důkazy pro odliv kapitálu či migraci bohatých v důsledku zavedení této daně. Ekonomové také dodávají, že překážka není ani v odporu voličů, jak by se mohlo zdát.
„Empirická literatura ukazuje, že daně z bohatství se těší výrazně vyšší veřejné podpoře, než se často předpokládá. Průzkumy například ze Spojeného království nebo Německa ukazují, že zavedení daně z bohatství podporují přibližně dvě třetiny veřejnosti. Neplatí tedy, že by odpor veřejnosti byl systematickou překážkou – naopak, klíčová je schopnost správně nastavit parametry tak, aby se daně týkaly jen skutečně nejbohatších,“ stojí ve zprávě PAQ Research.
Platí to také v případě Dánska, které tuto daň nyní řeší. Agentura Bloomberg uvádí, že pro zavedení daně je skoro polovina Dánů. Což nelze říct o koaličních partnerech Frederiksenové. Ty by ale brzy mohly vystřídat jiné strany.
Proti se například vyslovil ministr zahraničí Lars Lokke Rasmussen, předseda Strany umírněných, která je součástí vládní koalice premiérky. Ten rovněž označil daň z majetku za „špatný nápad“. „Jsme rozhodně proti tomu,“ řekl Rasmussen místním médiím po projevu Frederiksenové a varoval před případem Norska.
To zavedlo daň z bohatství ještě v 90. letech 19. století a se značnými změnami si ji udrželo do současnosti. Platí tam však až dvojnásobná sazba, než jakou navrhuje Frederiksenová. V roce 2022 navíc vládní strany v této severské zemi zavedly daň z nerealizovaných zisků při odchodu ze země.
Zároveň Norové uvalují takzvanou exitovou daň. Rozhodne-li se norský daňový rezident opustit se svými aktivy Norsko, musí opět zaplatit daň. Severskou zemi za poslední dobu „daňově opustilo“ 105 z 400 nejbohatších Norů. Exitová daň tam činí 37,8 procenta.
„Naše zdravotní sestry a učitelé musí velkou část svých příjmů odevzdat společnosti v podobě daní,“ řekl agentuře AFP Erlend Grimstad, státní tajemník norského ministerstva financí. „Pokud vidí, že ti nejbohatší se mohou svému podílu jednoduše vyhnout tím, že opustí zemi, podkopává to legitimitu daňového systému,“ dodal.
Daň z bohatství platí také ve Švýcarsku a Španělsku. V alpské zemi platí různé sazby podle kantonů a Madrid uplatňuje progresivní stupnici od 0,2 procenta do 3,5 procenta. Obě země počítají s prahem pro placení této daně, ve Španělsku se nejvyšší sazba uplatňuje na majetky v přepočtu větší než 250 milionů korun.
V ekonomických kruzích se o dani z bohatství diskutuje také v Česku. V tuzemsku ale taková daň naráží na značné překážky její implementace. Podle PAQ Research totiž chybí evidence aktiv, a tudíž je obtížně vyčíslit majetek nejbohatších lidí.
„V českém kontextu, kde je majetková nerovnost výrazná, proto stojí za zvážení nejen modernizace stávající daně z nemovitostí, ale i otevřená diskuse o širší reformě majetkového zdanění, včetně daně z čistého bohatství,“ míní ekonomové.
Nicméně uvádí také fakt, že OECD konstatuje, že daň z čistého bohatství není nezbytná tam, kde jsou funkční jiné formy zdanění majetku – zejména kapitálových výnosů, dědictví a darů. V dobře navrženém systému mohou tyto daně plnit podobnou redistributivní i fiskální funkci, často s nižšími náklady a vyšší efektivitou,“ dodávají.
Frederiksenová se uchází již o svůj třetí mandát. V čele dánské vlády je od roku 2019.
