Sobota 20. dubna 2024, svátek má Marcela
130 let

Lidovky.cz

Darovala krev obětem masakru. Stačilo pár minut a přišly stovky lidí, líčí

USA

  12:12aktualizováno  12:26
ORLANDO/PRAHA - Když po probuzení zjistila, že se její domov stal dějištěm brutálního střeleckého masakru, neváhala a udělala jedinou věc, již udělat mohla: šla darovat krev. Hodiny čekala na horkém slunci spolu se stovkami dalších, kteří přišli pomoci. „Čekají nás velmi smutné týdny. Útok nás spojil v zármutku,“ líčí pro Lidovky.cz Joanie Schirmová z floridského Orlanda. Cení si solidarity obyvatel a práce místních úřadů, zároveň však neskrývá frustraci z politiků, kteří podle ní selhávají v regulaci zbraní.

Darovat krev obětem nejhoršího střeleckého masakru v historii USA přišly stovky lidí. Na snímku vyplňují potřebné dotazníky ohledně svého zdravotního stavu. foto: Joanie Schirm

Lidovky.cz: Jaká atmosféra panuje v Orlandu po útoku?
Je to směs obrovského šoku a smutku, ale zároveň nás to spojilo, abychom naší obci a jejím ztraceným životům dali najevo lásku a podpořili ji. Jsme město se silným poutem mezi obyvateli, město otevřené světu. Je pro nás nesmírně smutné, že došlo k takovému surovému útoku na gay komunitu, která je v Orlandu přijímána s porozuměním.

Střelba v Orlandu:

Lidovky.cz: Bojí se teď lidé?
Strach tu necítím, jen šok a zármutek – a možná jistou vzpomínku na to, jak nám bylo po útocích z 11. září 2011.

Lidovky.cz: Jak jste se o atentátu v klubu dozvěděla?
To, co se stalo, jsem zjistila, když jsem se ráno poprvé podívala na svůj telefon. Bylo asi osm ráno. New York Times psaly, že dvacet lidí bylo zabito v orlandském nočním klubu. Ve zprávách ještě tehdy skutečný rozsah masakru velmi podceňovali.

Lidovky.cz: Co jste udělala?
Sledovala jsem zpravodajství, a když v televizi řekli, že je velká sháňka po krvi, bylo mi jasné, že musím pomoci. Televize opakovala, že je třeba (krve), ale už neřekla, kam se obrátit. Musela jsem zavolat a oni mi poskytli webové stránky (krevní banky) Blood Centers; ukázalo se, že v neděli měli otevřenou jen jednu pobočku.

Dárci krve sledují s napětím nejnovější zprávy.
„Stačilo pár minut a přišly stovky dalších, kteří pak dlouhé hodiny stáli na...

Lidovky.cz: Proč jste se rozhodla darovat krev?
Reagovala jsem bezprostředně. Cítila jsem se bezmocně, chtěla jsem nějak pomoci, a tohle byla jediná cesta, která se mi nabízela.

Lidovky.cz: Kolik dárců krve bylo v nemocnici s vámi?
Krevní banky u nás jsou samostatné organizace, které nabírají krev a poté ji poskytují nemocnicím. Tahle konkrétní krevní banka neleží daleko od nemocnice, kam odvezli zraněné v kritickém stavu. Když jsem krátce po deváté ráno dorazila, už tam byla fronta asi 75 lidí. Nejdřív jsem čekala přede dveřmi. Stačilo pár minut a přišly stovky dalších, kteří pak dlouhé hodiny stáli na horkém floridském slunci. (Darovat krev) prý přišlo nějakých tisíc lidí. Krevní banka nebyla na takový nápor podpory připravená a postupovala pomalu, ale lidé i tak zůstávali.

Dlouhá fronta před krevní bankou. Darovat krev obětem nejhoršího střeleckého masakru v historii USA přišly stovky lidí. Neodradilo je ani mnohahodinové čekání na horkém floridském slunci.

Lidovky.cz: Jste spokojená s postupem policie? A reakcí politiků?
Hned několik policejních sil (města Orlando, úřadu šerifa okresu Orange a okresu Seminole) má za sebou úžasnou práci v podobě záchrany rukojmích z klubu. Střelec uvnitř uvěznil spoustu lidí. Policie zachránila hodně životů, bohužel, 50 lidí zahynulo, devět z nich v nemocnici Orlando Regional Medical Center (ORMC), která leží několik bloků od klubu Pulse.

Náš starosta Buddy Dyer dobře informoval veřejnost, poděkoval policistům a jednal s dalšími zúčastněnými. Obyvatelé tak zůstali velmi klidní. Starosta Dyer se dobře zná s prezidentem Obamou, jsou přátelé. Reakce federálních úřadů byla okamžitá a udělaly vše, co bylo v jejich silách. Vyšetřování vede FBI, protože útok byl definován jako teroristický čin motivovaný nenávistí.

Policejní náčelník John Mina zodpovídá otázky týkající se střelby v klubu Pulse.

Člen zásahové jednotky SWAT před klubem Pulse v americkém Orlandu.

Nicméně trápí mě, jak na státní, tak na federální úrovni, že politici města zbavili práva regulovat zákony ohledně zbraní a s nimi spjaté bezpečnosti – například požadavky na prověření (kupce) nebo zákaz útočných zbraní jako té, která byla použita. Kongres USA selhává a není schopen jednat, a ačkoli zatím nevíme, co by (tomuto atentátu) bývalo mohlo zabránit, víme, že byla použita velmi smrtící zbraň, kterou lidé k ochraně svých domovů rozhodně nepotřebují.

Zakažme muslimům vstup do země, zopakoval Trump po střelbě v Orlandu. Obamu vyzval k rezignaci

Pravda, je to můj názor, ale průzkumy veřejného mínění prokázaly, že ho sdílí většina lidí. A přesto se k nám námi zvolení představitelé obrátili zády. Občané se neshodují na tom, jak striktní kontrolu zbraní požadují, ale ohledně prověrek a zákazu útočných pušek panuje shoda.

Lidovky.cz: Co Orlandu přinesou příští dny?
Naše město je vyhlášené radostí. Teď truchlíme a musíme si zvyknout na nový narativ – dějiště největšího střeleckého masakru v americké historii. Bude těžké pochopit, proč se to stalo zrovna u nás - ale i to, proč se kdekoli takové věci vůbec dějí.

Turistický průmysl teď plně zaměstnává péče o klienty, stará se o jejich bezpečí. Vyšetřování je v plném proudu, ještě ani nebyla zveřejněna všechna jména obětí; policie mezitím pátrá po jejich příbuzných, aby je uvědomila.

Nejspíš nás teď čekají velmi smutné týdny – řada z těch mladých obětí se do nás vryla díky fotografiím a zveřejnění jejich životních příběhů, jejich nadějí a snů, které už se ani jim, ani jejich rodinám nesplní.

Podobně jako v Paříži, Bruselu, Tel Avivu a dalších místech, i u nás vidíme nenávist ve tvářích útočníků a sami sebe v těch, kteří umírají a trpí. Svět nesmí vzdát svůj boj za mír a vzájemné porozumění. Je to jediná možná cesta.

Autoři: ,