14. července 2019 16:00 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

Do čela evropské diplomacie míří mainstreamový kandidát Josep Borrell

Šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker a Josep Borrell (vpravo) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker a Josep Borrell (vpravo) | foto: Reuters

BRUSEL/PRAHA Pokračování v zajetých kolejích lze zřejmě očekávat od kandidáta na šéfa evropské diplomacie, španělského socialisty Josepa Borrella. O jeho nominaci rozhodnou europoslanci příští týden.

Ruský časopis International Affairs, založený v roce 1922 Lidovým sovětským komisariátem pro zahraniční věci, charakterizuje Josepa Borrella jako kandidáta „evropského mainstreamu.“ Autor komentáře Dmitrij Babič pak naříká, že si Borrell a Ursula von der Leyenová navržená do čela Evropské komise si své nominace zasloužili pomlouváním Ruska. Jde o typický argument vycházející z pocitů ohrožení a ublíženosti a navíc to není pravda. Pojem „evropský maninstream“ však sedí dokonale a věští směr, kterým zřejmě bude Borell zahraniční politiků EU kormidlovat.

Dvaasedmdesátiletý Josep Borrell Fontelles vyrostl, studoval a dospíval za režimu generála Franca a má tak za sebou specifickou zkušenost života v pravicové totalitě. Narodil se ve vesnici Pobla de Segur v Katalánsku, v mládí pomáhal otci v pekárně a koncem šedesátých let vystudoval nkolik vysokých škol – letecké inženýrství v Madridu, ekonomii v Paříži a v Kalifornii aplikovanou mechaniku.

V roce 1975 po smrti Franca vstoupil do socialistické strany (PSOE), ovlivněné marxistickými ideály a prodchnuté nadšením budovat ve Španělsku demokracii. Levicové ideje (pozor, neplést si se zaměřením našich komunistů, kteří do značné míry zhnědli) mu zůstaly třeba v pohledu na migraci, politiku na Blízkém východě či vztahy s USA, v tématech pro zahraniční vztahy EU klíčových.

Pokud chceme přežít, musíme se sjednotit

Zrekapitulujme si ale Borrelovu dosavadní bohatou politickou karéru. Začínal v roce 1979 v komunální politice, v roce 1984 se dostal jako státní tajemník na ministerstvo financí, později stanul v čele ministerstva pro veřejné práce a dopravu. Na posledně jmenovaný resort vtrhl jako vichr, prosazoval liberalizaci telekomunikačních služeb a za jeho vlády začala rozsáhlá modernizace železniční a silniční sítě. Naopak se mu nepodařilo reálně spustit projekt 28 kilometrů dlouhého podmořského tunelu spojujícího Evropu s Afrikou, pro Španělsko příliš velké sousto.

V roce 1999 kvůli vyšetřování dvou jeho někdejších kolegů ze zpronevěry v několik let staré kauze odstoupil z kandidatury na premiéra. Před evropskými volbami v roce 2004 dostal nabídku kandidovat z jedničky socialistů a po hladkém zvolení ho kolegové europoslanci stvrdili nadpoloviční většinou do čela této instituce.

Ve své funkci Borrell prosazoval pokračování evropské integrace s tím, že jednotlivé státy jsou podle něj prakticky nemohoucí. „Pokud chceme přežít, musíme se sjednotit,“ prohlásil. Jeho názory se v tomto ohledu příliš nezměnily. Jako rodilý katalánec vystupuje taky proti katalánskému separatismu, během pochodu za jednotu se Španělskem v říjnu 2017 šel v první řadě s evropskou vlaječkou v rukou.

V září 2018 pak dostal od španělských úřadů pokutu 30 000 eur (asi 750 000 korun) za to, že prodal akcie krachující společnosti, kde sám seděl ve vedení. Na politickou kariéru ale tato jeho prakticky jediná aféra žádný vliv neměla a proti jeho nominaci se neobjevily vážnější námitky a příští týden má šanci v europarlamentu projít.

Výzev hodně, jistot málo

Pokud se tak skutečně stane, bude ho v čele diplomacie sjednocené Evropy čekat zhruba sedm hlavních výzev: Blízký východ, migrace, Venezuela, vztahy s USA Balkán, Čína a Rusko. Ani v jednom přitom nejsou Borellovy postoje v souladu s míněním EU jako celku.

„Dokud jmenování nebude potvrzené, Izrael nic komentovat nebude, ale činitelé v Jeruzalémě sledují tuto volbu se smíšenými pocity,“ píše list The Times of Israel. Připomíná přitom Borrellův vstřícný postoj k Palestincům a jeho nedávné blahopřání Íránu „k úspěchům“ čtyřiceti let od

islámské revoluce. Borrell sice v mládí brigádničil v kibucu a Izrael má podle svých slov rád, blízkovýchodní politika vstřícná k Palestincům a snaha o zachování jaderné dohody s Teheránem je skutečně západoevropský mainstream, kterého se kandidát hodlá držet.

Budoucího šéfa Evropské diplomacie čeká i rébus zvaný migrace – Borrell je zastáncem pomoci lidem v nouzi, nesnáší výpady proti menšinám a tvrdě se například pustil do Rakouska kvůli jeho odmítání migračního paktu OSN. V případě krize ve Venezuele naopak odmítl poskytnout budovu španělského velvyslanectví jako místo pro azyl opozičníků a kritizoval USA, že si v zemi počínají jako kovbojové. Borrell pak rozhodně není žádným příznivcem amerického prezidenta Donalda Trumpa. Zatím nejasné jsou jeho postoje k rozšiřování EU o Balkán. Španělsko je ale jednou z pěti unijních zemí, které dosud neuznaly Kosovo a evropská diplomacie hraje v mediaci jeho sporů se Srbskem značnou roli.

Od Borella se dá čekat, že nebude podstrojovat čínským zájmům a důrazně se zastane diskriminovaných menšin, jak už ostatně několikrát udělal. Postoj k Rusku, které má s EU specifické vztahy a které má v bezprostředním okolí ložiska konfliktů jako Ukrajina či Gruzie, je složitější.

Jako španělský ministr Borrell nedávno naštval Moskvu, když Rusko označil za „starého nepřítele,“ který „znova představuje hrozbu.“ Na druhou stranu ale třeba zaštítil vytvoření španělsko-ruské pracovní skupiny pro boj s dezinformacemi, což je vzhledem k roli Ruska v informační válce proti Západu přinejmenším podivný krok. „Rozhodně nelze říci, že by se zajímal o východoevropský nebo balkánský region, případně že by zastával pevné pozice vůči ruské agresi proti Ukrajině a Gruzii.“ řekl LN Jakub Janda z think tanku Evropské hodnoty.

VIDEO: Tři recepty na jednoduché pudinkové dorty
VIDEO: Tři recepty na jednoduché pudinkové dorty

Pudink v hrníčku je klasika, zkuste z něj ale vykouzlit ještě větší dobroty. Co třeba tříbarevnou bábovku, koláčky v zapékací misce anebo dort, kterým okouzlíte na každé dětské oslavě.