V jedné z pasáží popisují herci velikost ruského národa, jeho historii a nadvládu nad státy bývalého Sovětského svazu. „Každý chce být Rus. Proč? Protože jsme dobří,“ uzavírá herečka znázorňující motorkářku Olju.
Její partner Dima, s nímž plánuje se vší samozřejmostí výlet na Krym, idylické rande v jak jinak než krásné ruské přírodě rozjíždí výkladem o ruských předcích. Ti „založili stát Rus, bojovali proti nepřátelům a vzali pod svou ochranu další národy“.
Co je cílem filmu:Ruská filmová produkce postupuje podle osvědčených osnov propagandistické tvorby. Vytváří každodenní kontext, ve které je ideologie prezentována jako lidová moudrost. Pomáhá si pseudoautoritou, kdy falešným citátem vytváří zdání objektivity. Divákovi navnazuje pocit, že je součástí vyvoleného národa. Využívá rasistického zobecňování, kdy od jednoho případu ze života spěje k charakterizaci celých národů. Divák má věřit, že Rusové jsou výjimeční „svědomím“, posláním a morálkou. Rusko je vždy označováno za dobrodince, nikdy nebylo dobyto a vždy pomáhalo. Ostatní národy jsou nevděčné, všechno dostaly, ale vždy „zradily“. Tím pádem je Rusko oběť, protože je podváděno, zneužíváno a nepochopeno. Ruská kultura je označovaná za univerzální hodnotu, o kterou všichni usilují. |
„A pak nám to ostatní oplatili hlubokou nevděčností. Včera jsem šla na trh koupit ovoce, broskve a třešně. Takže mi ten chlápek z bývalé sovětské republiky vhodil do tašky ty shnilé. Přišla jsem domů a půlku z nich vyhodila. Je to tak urážlivé,“ rozlítostnila se žena.
„My, Rusové, vždycky pomáháme. Během sovětských let se pro ně stavěla města, továrny, divadla, nemocnice a školy,“ pokračovala s výčitkou, že po rozpadu Sovětského svazu v 90. letech z ostatních republik Rusy vyhnali jen proto, aby pak jejich obyvatelé do Ruska migrovali za prací.
„Prostě bez Rusů nemohou žít. Vrátili se do Ruska, aby si vydělali peníze. A ne, aby žili podle svědomí. Neustále se nás snaží oklamat,“ dodala.
„Takže svědomí. Svědomí je vlastnost Rusů,“ reagoval partner v kožené bundě a s obrázkem roztomilého štěněte na tričku.
Dima pak citoval smyšlený traktát anglického geologa Rodericka Murchisona, který po procestování ruského území údajně tvrdil, že Rusko rozšiřuje své území na úkor sousedů, ale na rozdíl od ostatních koloniálních mocností je to ku prospěchu podmaněných národů, protože jim víc dává, než samo bere.
Ruská duše je bezesporu v tomto ohledu zázračná: Dima vštěpuje divákům tvrzení, že morální normy vyvinuté východními Slovany od předkřesťanských dob nedovolují ruskému člověku porušovat práva někoho jiného a zasahovat do majetku, který mu nepatří.
„Rusové jsou takoví. Dáváme víc, než bereme, jsme vždycky připraveni (pro bližního) svléknout svou poslední košili. Chráníme všechny slabé a znevýhodněné,“ rozplýval se muž. Olja pak celou konverzaci uzavře svým prohlášením o dobrých Rusech.
A jaká je až detektivní zápletka filmu? V jednom moskevském sousedství někdo unese dítě. Sousedé se spojí a se šťastným happy-endem ho vypátrají. A kdože byli únosci? Šlo o zlotřilce, kterým se nelíbila kniha o odhalení zločinného kultu Vladimira Iljiče Lenina v knize, do jejíhož vydání byla zapletena matka dítěte.
Velkým obloukem se tím diváci dostávají k zakladateli sovětského státu, kterého současný ruský prezident Vladimir Putin nesnáší, protože ve snaze o mír po první světové válce obětoval rozsáhlá ruská území. Že by se úřady chystaly Leninovu mumii odstranit z mauzolea na moskevském Rudém náměstí? Ve filmu se o tom taky mluví.



















